22 Cdo 2776/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce S. K., proti žalované A. K., o úpravu užívání nemovitostí, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 207/2002, o dovolání žalované
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. října 2003, č. j. 54 Co
451/2003-138, ve znění opravného usnesení ze dne 14. září 2004, č. j. 54 Co
451/2003-167, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se domáhal úpravy užívání nemovitostí, náležejících do společného jmění
účastníků jako manželů s odůvodněním, že se na jejich užívání účastníci
nedohodli.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem z 19. 12
2002, č. j. 5 C 207/2002-117, rozhodl tak, že „žalobce je oprávněn užívat
nemovitosti – rekreační chalupu č. p. 115 se stavební parcelou parc. č. 101,
zahradu parc. č. 163/1 a ostatní plochu parc. č. 994/5 v obci O., okres P.,
zapsané na LV č. 394 u katastrálního úřadu P., každý lichý kalendářní týden v
roce, počínaje pondělím a konče nedělí příslušného týdne“ (výrok I.), a že
„žalovaná je oprávněna užívat nemovitosti – rekreační chalupu č p. 115 se
stavební parcelou parc. č. 101, zahradu parc. č. 163/1 a ostatní plochu parc.
č. 994/5 v obci O., okres P., zapsané na LV č. 394 u Katastrálního úřadu P.,
každý sudý kalendářní týden v roce, počínaje pondělím a konče nedělí
příslušného týdne“, a rozhodl o nákladech řízení.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání žalovaná, která se
domáhala jeho změny tak, že žalobce by užíval nemovitosti v každém
kalendářním týdnu vždy od pondělí do pátku 12.00 hod a žalovaná od pátku 12.
hodin do neděle 20. 00 hodin a dále vždy po dobu jarních a hlavních prázdnin.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 29. 10. 2003, č. j. 54
Co 451/2003-117, ve spojení s opravným usnesením ze 14. 9. 2004, č. j. 54 Co
451/2003-167, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že
žalovaná je oprávněn výlučně užívat předmětné nemovitosti vždy od 1. do 31.
července, žalobce vždy od 1. do 31. srpna, jinak rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Soudy vyšly ze zjištění, že účastníci mají ve společném jmění manželů rekreační
chalupu č. p. 115 se stavební parcelou parc. č. 101, zahradu parc. č. 163/1 a
ostatní plochu parc. č. 994/5 v k. ú. a obci O., ohledně jejichž užívání se
neshodli. Manželství účastníků stále trvá, avšak probíhá řízení o rozvod
manželství, řízení o úpravu práv a povinností k nezl. synovi T. K., nar. 30.
10. 1991, a řízení o úpravu užívání bytu. Předmětné nemovitosti nyní užívá
převážně žalovaná s nezletilým synem a svým přítelem V. P., se kterým od roku
1999 žije ve společné domácnosti. Nemovitosti užívají také dvě nezletilé děti
V. P. Pokud v minulosti užíval nemovitosti žalobce, realizoval tím svůj styk s
nezletilým synem. Na platbách spojených s užíváním nemovitostí se podílí oba
účastníci. Nezletilý syn účastníků se nechce se žalobcem setkávat, neboť je
ovlivněn spory mezi rodiči. Soudy dospěly k závěru, že práva obou účastníků k
nemovitostem jsou ve smyslu § 145 ObčZ stejná a nedílná. Neshledaly důvod pro
stanovení způsobu užívání, který by upřednostňoval jednoho z manželů. Upravily
užívání předmětných nemovitostí účastníky ve stejném rozsahu po kalendářních
týdnech, když poukázaly na to, že tak bude umožněno každému z účastníků
nerušené užívání předmětných nemovitostí a předejde se zbytečným konfliktům.
Pokud žalovaná argumentovala zájmy nezletilého syna, soudy uvedly, že není
spoluvlastníkem předmětných nemovitostí a na chalupě může pobývat jak s matkou,
tak s otcem. Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen pokud jde o
užívání předmětných nemovitostí v období hlavních letních prázdnin, kdy
potřebám účastníků (zejména žalované, která je zaměstnána jako učitelka a čerpá
dovolenou především v této době) týdenní střídaní nevyhovuje a je praktičtější
střídání měsíční. Dodal, že daná úprava má zjevně dočasný charakter, když mezi
účastníky probíhá rozvodové řízení a v případě rozvodu dojde nepochybně i k
vypořádání společného jmění, v jehož rámci lze předpokládat i vypořádání
předmětných nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Vytýká odvolacímu
soudu, že při úpravě užívání nemovitostí vychází z rovnosti práv manželů,
aniž v dostatečné míře zohlednil účel společného jmění manželů. Podle § 1
odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., zákona o rodině, je zřejmé, že hlavním účelem
manželství je založení rodiny a řádná výchova dětí. K tomuto účelu slouží i
institut společného jmění manželů a při řešení otázek, které se tohoto
institutu týkají, je proto třeba výchovu dětí zohledňovat. Odvolací soud
nesprávně uvádí, že zájmy nezletilého syna účastníků nebylo namístě přeceňovat.
Žalovaná je naopak toho názoru, že při úpravě užívání předmětné nemovitosti je
nutno brát v potaz též zájmy rodiny, a tedy i nezletilého dítěte. Odvolací soud
však k zájmům nezletilého syna M. K., (správně má být T. K.), nepřihlédl.
Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání pouze uvedl, že skutečnosti uvedené v dovolání
žalované nejsou pravdivé, neboť M. K., nar. 23. 8. 1980, není nezletilý a navíc
není jeho synem.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání (§ 237 odst. 1 písm. a) OSŘ)
bylo podáno včas řádně zastoupenou účastnicí, přezkoumal rozsudek odvolacího
soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není
důvodné.
Dovolatelka nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229
odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou
vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu
spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Dále dovolací soud přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 písm. b) OSŘ.
Podle § 20 zákona o rodině v záležitostech rodiny rozhodují manželé společně.
Nedohodnou – li o podstatných věcech, rozhodne na návrh některého z nich soud.
Podle § 145 odst. l ObčZ majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a
udržují oba manželé společně.
Žalované lze přisvědčit, že majetek náležející do společného jmění manželů je
v širším slova smyslu určen k užívání rodiny založené manželstvím, tedy i
nezletilým dětem z manželství narozeným. V daném případě je manželství
účastníků narušeno, účastníci spolu nežijí a o výchově a výživě nezletilého
syna účastníků nebylo dosud rozhodnuto. Za této situace se jeví provedená
úprava užívání přiměřená, respektující rovnost postavení účastníků jak ve
vlastnictví nemovitostí, tak i jako rodičů nezletilého syna. Úprava užívání
nemovitostí také odstraní jednu z příčin neshod mezi účastníky a umožní
každému z nich jejich nerušené užívání i s jejich nezletilým dítětem.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy z hlediska uplatněného
dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ správné. Z toho vyplývá, že
je správné i rozhodnutí odvolacího soudu a dovolání bylo proto podle § 243b
odst. l OSŘ zamítnuto.
Protože žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalovanému v tomto řízení
žádné náklady nevznikly (vyjádření k dovolání sepsal sám), bylo rozhodnuto
podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1 písm. c) OSŘ tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Marie Rezková,v.r.
předsedkyně senátu