22 Cdo 280/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně H. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. K., zastoupenému
advokátem, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u
Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 4 C 618/97, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka Tábor ze dne 11.
dubna 2002, č. j. 15 Co 148/2002, 15 Co 149/2002-288, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka Tábor jako soud odvolací
rozsudkem ze dne 11. dubna 2002, č. j. 15 Co 148/2002, 15 Co 149/2002-288,
změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově (dále jen „soud prvního stupně“)
ze dne 25. října 2001, č. j. 4 C 618/97-258, ve znění doplňujícího rozsudku ze
dne 24. ledna 2002, č. j. 4 C 618/97-275, tak, že z věcí patřících do
bezpodílového spoluvlastnictví účastníků přikázal do vlastnictví žalobkyně
věci, jež podrobně specifikoval včetně zůstatku na sporožirovém účtu u Č. s. č.
5305988 ve výši 2.701,50 Kč, vše v hodnotě 130.701,50 Kč. Z věcí patřících do
bezpodílového spoluvlastnictví přikázal do vlastnictví žalovaného věci podrobně
specifikované včetně zůstatku na běžném účtu č. 343580378253261 ve výši
6.902,04 ATS v přepočtené kursovní hodnotě 18.196,70 Kč, zůstatek na běžném
účtu č. 193862660217 v částce 2.892,94 ATS v přepočtené kursovní hodnotě
7.625.80 Kč, zůstatek z vkladní knížky na jméno Erika v částce 25.512,40 Kč a
zůstatek z vkladní knížky na jméno M. ve výši 16.132,40 Kč, vše v hodnotě
136.847,30 Kč. Dále rozhodl, že žalobkyně a žalobce jsou povinni vydat si
vzájemně věci, jež podrobně specifikoval, s tím, že žalobkyně je tak povinna
učinit do 3 dnů od právní moci rozsudku a žalovaný do 1 měsíce od právní moci
rozsudku. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu
částku 39.249,60 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.Pro případ splatnosti
státního příspěvku č. 9318041-268 na výstavbu bytové jednotky ve výši
120.000,- Kč uložil každému z účastníků povinnost zaplatit jednu polovinu.
Dále rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalobkyně doručen
2. 5. 2002, podala žalobkyně 25. 6. 2002 neodůvodněné dovolání. Její právní
zástupce, který posléze dovolání doplnil, odkázal ohledně přípustnosti dovolání
na § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního. Namítl, pokud jde o dovolací
důvody, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají
oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci s
podrobným odůvodněním.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že dovolání vykazuje
nedostatky, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Podle § 240 odst. 1 věty prvé OSŘ účastník může podat dovolání do dvou měsíců
od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním
stupni.
Podle § 241 odst. 1 OSŘ dovolatel musí být zastoupen advokátem nebo notářem; to
neplatí, má-li dovolatel právnické vzdělání, popřípadě jedná-li za něj osoba
uvedená v § 21 nebo v § 21a anebo v § 21b OSŘ, která má právnické vzdělání.
Notář může dovolatele zastupovat jen v rozsahu svého oprávnění stanoveného
zvláštními předpisy.
Podle § 241 odst. 2 OSŘ nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání
sepsáno advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21 nebo v § 21a anebo v §
21b OSŘ, která má právnické vzdělání.
Podle § 241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42
odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z
jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být
provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací
návrh).
Podle § 241b odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o
tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době
podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, běží tato lhůta až do
uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-
li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30 OSŘ), běží
lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této
žádosti rozhodnuto.
Uvedením údaje o tom, v jakém rozsahu dovolatel rozhodnutí dovolacího soudu
napadá, je vymezena kvantitativní stránka přezkumné činnosti dovolacího soudu.
Dovolatel v rámci svého dispozitivního oprávnění stanoví pro soud závazným
způsobem meze, v jejichž rámci požaduje přezkoumání rozhodnutí odvolacího
soudu, především tím, že označí jeden nebo některé z více výroků v rozhodnutí
obsažených. Rozhodl-li odvolací soud o nároku na dělitelné plnění, může
dovolatel napadnout dovoláním také jen část tohoto plnění; takovým dovoláním
dochází k rozštěpení práva na dvě práva se samostatným skutkovým základem a
rozhodnutí odvolacího soudu je jím napadeno jen v takovém rozsahu, který
vyplývá z dovolatelem vymezené části dělitelného plnění.
Uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a OSŘ předpokládá, že dovolatel popíše
(konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán; pouhý
odkaz na text zákona, anebo samotná citace skutkové podstaty některého z
dovolacích důvodů uvedených taxativně v § 241a odst. 2 a 3 OSŘ samo o sobě
nestačí. Chybí-li totiž vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění
dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího
soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího
soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není
možné věcně přezkoumat (srov. § 242 odst. 3, věta první OSŘ).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel
doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tj do dvou
měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V
případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj.
nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání - srov. § 241
OSŘ) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 OSŘ soudem řádně
vyzván k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh
této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění
nedostatku povinného zastoupení (§ 241b odst. 3, část druhé věty před
středníkem OSŘ). Požádá-li však dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení,
ještě před uplynutím lhůty k podání dovolání, popř. před uplynutím prodloužené
lhůty, soud o ustanovení zástupce pro podání dovolání, běží lhůta dvou měsíců k
doplnění dovolání znovu ode dne právní moci usnesení, kterým bylo o jeho
žádosti rozhodnuto (§ 241b odst. 3, část druhé věty za středníkem OSŘ).
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo
z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání,
kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do
uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné
(prekluzívní) lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 OSŘ se původně
odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k
opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. Případná
výzva, aby dovolání, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti, bylo
opraveno nebo doplněno (§ 243c odst. 1, § 43 odst. 1 OSŘ), se proto stává po
uplynutí této lhůty bezpředmětnou. Protože v řízení nelze pro tento nedostatek
pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za
přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2 věty první OSŘ odmítnout.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně podala u soudu
prvního stupně 25. 6. 2002 proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu
zástupci žalobkyně doručen 2. 5. 2002 ve dvouměsíční lhůtě uvedené v ustanovení
§ 240 odst. 1 OSŘ včasné dovolání. V něm ale neuvedla, v jakém rozsahu
rozhodnutí odvolacího soudu napadá, ani v jakých okolnostech spatřuje naplnění
dovolacích důvodů. Soud prvního stupně jí usnesením z 13. 6. 2002, č. j. 4 C
618/97-318, které nabylo právní moci dne 13. 7. 2002, ustanovil k ochraně
jejích zájmů v dovolacím řízení zástupce. Ten toto usnesení obdržel 27. 6.
2002. Od právní moci tohoto usnesení počala žalobkyni běžet dvouměsíční lhůta
k doplnění (odstranění vad) dovolání (§ 241b odst. 3, část druhé věty za
středníkem OSŘ). Tato dvouměsíční lhůta uplynula marně dnem 16. 9. 2002, neboť
podání označené jako „odůvodnění dovolání“ vypracované jmenovaným právním
zástupcem žalobkyně došlo soudu prvního stupně až 18. 11. 2002.
Ze spisu dále vyplývá, že soud prvního stupně přes skutečnosti shora uvedené
vyzval 30. 10. 2002 právního zástupce žalobkyně k předložení řádného dovolání,
resp. doplnění dovolání žalobkyně ve lhůtě 14 dnů. Tato výzva byla právnímu
zástupci žalobkyně doručena poštou 1. 11. 2002 a čtrnáctidenní lhůta k doplnění
resp. upřesnění dovolání uplynula v pátek 15. 11. 2002. Bylo-li „odůvodnění
dovolání“ předloženo soudu prvního stupně osobně 18. 11. 2002, nebylo podáno
ani ve lhůtě stanovené výzvou soudu prvního stupně.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu - jak uvedeno výše - lze zásadně přezkoumat
jen z důvodů uplatněných v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první OSŘ) a dovolání
žalobkyně doručené soudu prvního stupně 25. 6. 2002 postrádá označení
dovolacích důvodů, včetně jejich obsahového vymezení, i rozsah, v jakém
rozsudek odvolacího soudu napadá, nelze v dovolacím řízení pro tyto obsahové
nedostatky v dovolacím řízení pokračovat. Vzhledem k tomu, že zákonná lhůta,
během níž bylo možno vady dovolání odstranit, marně uplynula, Nejvyšší soud
dovolání žalobce - aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi - podle
ustanovení § 243c odst. 1 a § 43 odst. 2 první věty OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b
odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1, části věty před středníkem
OSŘ, neboť žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení
nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. října 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.,v. r.
předseda senátu