NEJVYŠŠÍ SOUD
ČESKÉ REPUBLIKY
22 Cdo 2815/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně H. H., zastoupené advokátem, proti žalovanému J. H., zastoupenému
advokátkou, o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 13 C 16/2004, o dovolání žalovaného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co
325/2004-59, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. května 2004, č.
j. 13 C 16/2004-42, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k
dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 1 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne
11. května 2004, č. j. 13 C 16/2004-42, zamítl návrh žalobce (v původním řízení
žalovaného) „na povolení obnovy řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu l
pod sp. zn. 17 C 32/95 vztahující se k rozsudku uvedeného soudu ze dne 18.
června 2002, č. j. 17 C 32/95-114 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v
Praze č. j. 13 Co 477/2002-455“; dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v řízení o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) vedeném u tohoto soudu pod
sp. zn. 17 C 32/95 přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného tři obrazy
uvedené v seznamu pod položkami 115, 116 a 117 v hodnotách 1.500.000,- Kč,
4,800.000,- Kč a 2,700.000,-Kč a že žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na
vyrovnání podílů účastníků částku 4,929.270,-Kč. Po nabytí právní moci
rozhodnutí žalovaný ze znaleckého posudku vyhotoveného na svoje náklady
zjistil, že ve všech třech případech jde o falzifikáty obrazů a že jejich cena
je minimální. Soud prvního stupně zkoumal, zda skutečnosti týkající se ceny
zmíněných obrazů jsou novými skutečnostmi či důkazy, které žalovaný nemohl bez
své viny v původním řízení použít. Uzavřel, že mu nic nebránilo, aby již v
původním řízení navrhl důkaz znaleckým posudkem k určení ceny obrazů, zejména
když v podání z 1. 7. 1997 uváděl, že je rozdíl mezi uměleckou hodnotou obrazů
a hodnotou tržní. Žalovaný se takového důkazu nedožadoval, a proto se nemůže
domáhat obnovy řízení podle § 228 odst. 1 písm. a) občanského soudního řízení
(dále „OSŘ“); nebylo tomu tak, že by důkaz o skutečné ceně obrazů nemohl bez
své viny v původním řízení navrhnout. Pokud by navrhl provedení znaleckého
posudku o ceně obrazů, zkoumal by znalec při zjišťování ceny i jejich pravost.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání
žalovaného, usnesením ze dne 3. srpna 2004, č. j. 13 Co 325/2004-59, potvrdil
usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud se s poukazem na okolnosti týkající se zjišťování cen
předmětných obrazů v původním řízení a na tehdejší postoje žalovaného k cenám
obrazů ztotožnil s právním názorem soudu prvního stupně. Uzavřel, že ze
současných tvrzení žalovaného nelze dovozovat, že by šlo o nové skutečnosti a
nové důkazy. Nejedná se rovněž o důkazy, které nebylo možno dříve provést, když
žalovaný možnost navrhnout provedení důkazů měl. Pokud tak neučinil, nemůže se
domáhat obnovy řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný dovolání, jeho
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 238 odst. 1 písm. a)
OSŘ a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ. Uvádí,
že tři obrazy, které byly v rámci vypořádání BSM přikázány do jeho vlastnictví,
jsou falzifikáty; to zjistil až po právní moci rozsudku. Za otázku zásadního
právního významu pokládá, zda v případě, že po právní moci rozsudku kterým bylo
vypořádáno BSM vyjde najevo, že majetek připadnuvší jednomu z manželů má jinou
hodnotu, než jak byla v původním řízení určena na základě později zpochybněného
znaleckého posudku, s tím, že umělecká díla – obrazy původně pokládané za
originály - jsou padělky, je dán důvod k obnově řízení. K dovolacímu důvodu ve
smyslu § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ uvádí, že soud neprovedl v původním řízení
navržený důkaz znaleckým posudkem ke kvalitě obrazů, který by vypracovala
Národní galerie v Praze, a dále důkazy výslechem jím navržených svědků. K
dovolacímu důvodu upravenému v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ namítá, že odvolací
soud, ale i soud prvního stupně nesprávně aplikoval § 228 odst. 1 OSŘ. K tomu
namítá, že o předmětných obrazech existovaly při vypořádání BSM znalecké
posudky a žalovaný je jako veřejné listiny neměl důvod zpochybňovat a navrhovat
vypracování nových posudků. To by bylo důvodné pouze v případě, že by již v
této fázi řízení měl o pravosti obrazů důvodné pochybnosti. Že jde o padělky v
té době nevěděl. Uzavírá, že soud měl při obnově řízení zkoumat, proč v
původním řízení žalovaný nesplnil důkazní povinnost a zda ji vůbec splnit mohl.
Navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož
i rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně podrobně analyzuje námitky dovolatele
v konfrontaci se skutkovými zjištěními soudu, na jehož právní i skutkové závěry
odkazuje, neboť je hodnotí jako správné. Dovolání považuje za nepřípustné a
nedůvodné. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl, resp. zamítl a rovněž
zamítl návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238 OSŘ je dovolání
přípustné též proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno
usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení
(odstavec 1 písm. a/). Ustanovení § 237 OSŘ platí obdobně (odstavec 2). § 238
OSŘ tak vymezuje přípustnost dovolání proti usnesením vyjmenovaným v jeho
odstavci 1 za shodných podmínek jako ty, jež jsou uvedeny v § 237 OSŘ (včetně
omezení, jež plynou z ustanovení § 237 odst. 2 OSŘ). V dané věci připadá do
úvahy přípustnost podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, podle kterého je dovolání
přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není
přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 228 odst. 1 OSŘ žalobou na obnovu řízení účastník může napadnout
pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci
samé:
a) jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které bez své viny nemohl
použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených
v ustanovení § 205a a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro
něho příznivější rozhodnutí ve věci;
b) lze-li provést důkazy, které nemohly být provedeny v průběhu řízení před
soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též
před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve
věci.
Dovolací soud dosud neřešil otázku, za jakých okolností jde o novou
skutečnost ve smyslu § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ v případě, že po skončení
řízení vyjde najevo, že umělecký předmět, jehož ocenění bylo významné pro
výsledek řízení, je padělkem. Pro řešení této otázky je proto dovolání
přípustné a je i důvodné.
Je třeba rozlišovat mezi důkazy a mezi skutečnostmi, které účastník v
nalézacím řízení mohl uplatnit, ale svou vinou je neuplatnil. V prvním případě
jde o povinnost důkazní, ve druhém o povinnost tvrzení. Ke skutečnosti, že jde
o padělek, bylo možno navrhnout důkazy jen v případě, že by tato skutečnost
musela být známa. V nalézacím řízení účastníci i soud vycházeli z toho, že
oceňované obrazy jsou pravé, tedy že pocházejí od autorů kterým jsou
připisovány a z doby, ve které měly podle svého provedení vzniknout. Takto
určené obrazy pak byly předmětem ocenění. Jejich pravost nebyla sporná a dosud
nebylo prokázáno, že by dovolatel měl rozumný důvod pravost zpochybňovat a
navrhovat provedení znaleckých posudků k této pravosti, zejména když byly na
základě znaleckých posudků přijaty jako zástava finančními institucemi.
Neobstojí ani názor, že dovolatel měl možnost zpochybnit jejich cenu (to
ostatně do určité míry činil) a navrhnout k ní znalecký posudek, při kterém by
jejich nepravost vyšla najevo, stejně jako názor, že dovolatel, který má
zkušenost s obchodem ze starožitnostmi, měl falza rozpoznat. Je totiž obecně
známo, že v případě kvalifikovaných padělků může být o jejich pravost spor i
mezi renomovanými odborníky. Pokud je pravdivé dovolatelovo tvrzení, kterým se
soud nezabýval, že se o možnosti, že jde o padělky, dověděl až po skončení
řízení o vypořádání BSM od zmíněných finančních institucí, příp. jejich
nástupců (k tomuto tvrzení navrhoval důkazy, které nebyly provedeny), pak jde o
skutečnost, kterou bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem
prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení § 205a a 211a též před
odvolacím soudem, a tato skutečnost může přivodit pro něho příznivější
rozhodnutí ve věci. Dovolatel měl tedy možnost navrhovat důkazy k ceně obrazů
pokládaných za pravé, nebylo však po něm možno požadovat, aby navrhoval i
důkazy k ověření pravosti obrazů, nabyla-li o této pravosti pochybnost. Jinak
řečeno, je rozdíl mezi možností navrhnout důkazy k ceně obrazu považovaného za
pravý a mezi možností tvrdit skutečnost, že jde o padělek resp. kopii a nabízet
k tomu důkazy.
Lze uzavřít, že vyjde-li po skončení řízení najevo, že umělecký
předmět, jehož ocenění bylo významné pro výsledek řízení, o jehož pravosti
nebylo důvodu pochybovat, je padělkem, jde o novou skutečnost ve smyslu § 221
odst. 1 písm. a) OSŘ. Pokud účastník nemusel mít již v nalézacím řízení
objektivní podezření, že šlo o padělek, jde o novou skutečnost, kterou nemohl
uplatnit bez své viny.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5.ledna 2005
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu