22 Cdo 2824/2000
ROZSUDEk
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Víta Jakšiče ve věci žalobců:
A/ R. K., zastoupené advokátkou, B/ J. N., C/ J. V., a D/ T. K., proti
žalovaným: 1/ V. J., a 2/ M. J., zastoupeným advokátem, o odstranění dřevin a
zdržení se jejich vysazování a o odstranění plotu, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 9, sp. zn. 8 C 427/94, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 26. července 2000, čj. 39 Co 589/99-178, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2000, čj. 39 Co
589/99-178, pokud jím byla žalovaným uložena povinnost „odstranit dvě okrasné
dřeviny vysazené na parcele č. 979 ve vzdálenosti 2,5 m od zadního rohu domu
čp. 213 podél oplocení a do vzdálenosti 1,5 m od oplocení vybudovaného na
parcele č. 981, jehož západní hrana tvoří vlastnickou hranici s parcelou č.
979, a další dvě okrasné dřeviny vysazené na parcele č. 979 ve vzdálenosti do
2,5 m od předního roku domu čp. 213 podél oplocení a do vzdálenosti 1,5 m od
oplocení vybudovaného na parcele č. 979, jehož východní hrana tvoří vlastnickou
hranici s parcelou č. 981, vše v katastrálním území V., a to do 15 dnů od
právní moci rozsudku, a nadále se zdržet v těchto vzdálenostech dalšího
vysazování okrasných dřevin“, a pokud jím bylo vysloveno, že „žalovaní jsou
povinni zdržet se vysazování okrasných dřevin na parcele č. 979 podél západního
štítu domu čp. 213 tvořícího hranici mezi pozemky č. 980 a č. 979 do
vzdálenosti 2,5 m od tohoto domu, v katastrálním území V.“, jakož i ve výroku o
náhradě nákladů řízení, se zrušuje a věc se v této části vrací Městskému
soudu v Praze k dalšímu řízení.
Žalobci se domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost zdržet se
vysazování okrasných dřevin a porostů na parcele č. 979 podél hranice mezi
parcelami č. 979 a č. 980, č. 981 do vzdálenosti 2,5 m od rohu domu čp. 213
žalobců v kat. území V., a aby žalovaní byli povinni odstranit vlastním
nákladem z parcely č. 981 oplocení s podezdívkou a skleník na této podezdívce
postavený v kat. území V. Tvrdili, že porosty způsobují zavlhání základů jejich
domu a že může dojít k narušení základů.
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
7. května 1999, čj. 8 C 427/94-125, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech
řízení. Soud prvního stupně uvedl, že okrasné dřeviny, které žalovaní vysázeli
v blízkosti domu žalobců, nemohou tomuto domu svým růstem stínit, neboť je již
zastíněn sousední stavbou. Nezjistil, že by žalovaní úmyslně vytvářeli vlhko
zaléváním svojí zeleně. Žalobci proto neprokázali, že by byl ohrožen výkon
jejich práv nebo že by je činnost žalovaných nad míru přiměřenou poměrům
obtěžovala. Konstatoval, že žalovaní v průběhu řízení odstranili některé
okrasné dřeviny z blízkosti pozemku žalobců, takže nebyl důvod jim ukládat
povinnost zdržet se vysazování okrasných dřevin a porostů na parcele č. 979,
která je v jejich vlastnictví.
Městský soud v Praze jako soud odvolací, rozhodující k odvolání
žalobců, rozsudkem ze dne 26. července 2000, čj. 39 Co 589/99-178, připustil
změnu žaloby s návrhem, aby žalovaní byli uznáni povinnými odstranit okrasné
dřeviny ve vyznačené vzdálenosti od zadního i předního rohu domu žalobců a aby
se v těchto vzdálenostech nadále zdrželi dalšího vysazování okrasných dřevin,
jakož i na vlastní náklady odstranili kovový plot s betonovou podezdívkou a
skleník na této podezdívce postavený. Poté rozhodl tak, že změnil rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a vyslovil, „že žalovaní jsou
povinni odstranit dvě okrasné dřeviny vysazené na parcele č. 979 ve vzdálenosti
2,5 m od zadního rohu domu čp. 213 podél oplocení a do vzdálenosti 1,5 m od
oplocení vybudovaného na parcele č. 981, jehož západní hrana tvoří vlastnickou
hranici s parcelou č. 979, a další dvě okrasné dřeviny vysazené na parcele č.
979 ve vzdálenosti do 2,5 m od předního rohu domu čp. 213 podél oplocení a do
vzdálenosti 1,5 m od oplocení vybudovaného na parcele č. 979, jehož východní
hrana tvoří vlastnickou hranici s parcelou č. 981, vše v katastrálním území V.,
a to do 15 dnů od právní moci rozsudku, a nadále se zdržet v těchto
vzdálenostech dalšího vysazování okrasných dřevin.“ Dále rozhodl, že „žalovaní
jsou povinni zdržet se vysazování okrasných dřevin na parcele č. 979 podél
západního štítu domu čp. 213 tvořícího hranici mezi pozemky č. 980 a č. 979 do
vzdálenosti 2,5 m od tohoto domu, v katastrálním území V.“. Zamítl žalobu „se
žádostí, aby žalovaní byli povinni odstranit vlastním nákladem kovový plot s
betonovou podezdívkou širokou 17 cm o délce 24,27 m, postavený na parcele č.
981, jehož západní hrana tvoří vlastnickou hranici s pozemkem č. 979, a skleník
na této podezdívce postavený, v katastrálním území V.“. Rozhodl i o nákladech
řízení
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a po doplnění
dokazování konstatoval, že dovolání je důvodné toliko v části týkající se
zastínění stavby žalovaných sousedním domem a nemožnosti proudění vzduchu a
vysušování půdy vlivem existence okrasných dřevin a jejich zalévání. Shledal
proto nezbytným odstranit túje z bezprostřední blízkosti domu žalobců, a to i s
ohledem na skutečnost, že již jednou došlo ke zřícení štítové stěny jejich
domu. Podle odvolacího soudu „by mohla vzniknout hrozící škoda na majetku
žalobců“ a proto v této části žalobě s odkazem na § 417 odst. 2 ObčZ vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost
opírají o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění
před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), a uplatňují
dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm.c) a d) OSŘ [výslovně uplatňují jen
dovolací důvod uvedený v § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ, v dovolání však obsahově
uplatňují i námitku, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového
zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování]. Namítají, že soud prvního
stupně vzal správně v úvahu skutečnost, že podle právní úpravy vycházející z
Listiny základních práv a svobod a úpravy sousedských vztahů podle § 127 ObčZ
není pěstování okrasných dřevin na vlastním pozemku v daném případě obtěžováním
nad míru přiměřenou poměrům, ani vážným omezením práv souseda. Teprve v závěru
odvolacího řízení se první žalobkyně dovolávala rozhodnutí proti hrozící škodě
ve smyslu § 417 odst. 2 ObčZ, byť žádná norma neurčuje, jak daleko od hranic
pozemku mohou být pěstovány okrasné dřeviny. Odvolací soud konstatoval, že
západní stěna domu žalobců je zastíněna, otázka okrasných dřevin zde je
prvotní, a proto je nutno je odstranit, neboť brání proudění vzduchu a „mohla“
by vzniknout škoda na majetku žalobců, když již jednou došlo ke zřícení štítové
zdi. Tento závěr je ale podle dovolatelů nesprávný, neboť na daný případ nelze
§ 417 odst. 2 ObčZ vztáhnout. Možnost vzniku hrozící škody na blíže výslovně
neurčeném majetku není vážným ohrožením, které má zákon na mysli. Toto
ustanovení poskytuje ochranu toliko proti hrozící škodě, a to škodě vážné.
Odkazují na rozhodnutí R 3/88 a R 3/71 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Nebylo prokázáno, že by túje dům žalobců ohrožovaly. Odvolací soud nesprávně
vyložil závěry k nimž dospěl znalec jak ohledně působení kořenů vegetace, tak
jejího kladného působení, a za absurdní dovolatelé pokládají tvrzení, že
některé z tují brání proudění vzduchu mezi domy. Pokud jde o zřícení štítové
zdi, musí být i laikovi jasné, že tato zeď o síle 150 mm u budovy neopatřené
upevňujícím věncem se může zřítit, zejména, když v sedmdesátých letech dům
vyhořel a byl celý prolit vodou, přičemž tehdy žádné túje proudění vzduchu
nebránily. Ohrožení nemovitosti žalovanými tedy prokázáno nebylo. Výsadba
okrasných dřevin u rodinných domků je běžná. Znalec u letitých dřevin v přední
části nemovitosti žalovaných doporučil jejich zastřižení, ač v předchozích
letech nikomu nevadily. To ale platí i pro dřeviny v zadní části domu žalobců,
kde se nacházející malá túje není schopna čelit jakémukoliv proudění vzduchu.
Nebylo prokázáno, že by byl majetek žalobců vysázenými dřevinami jakkoliv
ohrožen. Navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Ve vyjádření k dovolání žalobci 2/, 3/ a 4/ odmítají tvrzení dovolatelů, že by
se domáhali opatření k odvrácení škody až v závěru odvolacího řízení, když se
tak stalo již v řízení u soudu prvního stupně v roce 1995. Takové opatření bylo
nutné uložit, neboť žalovaní podmáčeli základy domu neustálým zaléváním svojí
vegetace, přičemž není běžné, aby byly dřeviny sázeny k základům sousedova
domu. Nesouhlasí s argumentací žalovaných ohledně zřícení štítové zdi a
připomínají, že byli nuceni zaplatit vyhotovení technické zprávy a
geometrického měření ohledně plotové podezdívky, postavené neoprávněně.
Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalovaných zamítl.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů,
platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17. zák. č. 30/2000
Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem), a po
zjištění, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) a d) OSŘ a že
jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání je důvodné.
Odvolací soud posuzoval uplatněný nárok vlastníka nemovitosti, který tvrdil, že
v důsledku jednání vlastníka sousední nemovitosti hrozí poškození jeho domu,
podle § 417 odst. 2 ObčZ, podle něhož jde-li o vážné ohrožení (tj. ohrožení
hrozící škodou), má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a
přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody. (K tomu lze poznamenat, že pokud
by šlo o žalobu z imisí podle § 127 odst. 1 ObčZ, nemohl by se žalobce domáhat,
aby žalovanému bylo uloženo něco konat - viz R 3/1988 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek).
V dané věci bylo třeba k tomu, aby byly splněny podmínky pro uložení odstranění
okrasných dřevin podle § 417 odst. 2 ObčZ, učinit skutkové zjištění, že dům
žalobců je vážně ohrožen a že toto ohrožení je v příčinné souvislosti s
existencí okrasných dřevin na pozemku žalovaných, resp. že by odstranění těchto
dřevin ohrožení domu alespoň významně zmírnilo. Soudy však neučinily skutkové
zjištění o tom, že by dům žalobců nebo jeho část byly podmáčeny a že by
žalobcům hrozila konkrétní škoda. Odvolací soud vyšel z tvrzení znalce, že
vzrostlá vegetace brání proudění vzduchu a vysušování půdy. Toto tvrzení ovšem
znalec uvedl v obecné poloze a z jeho posudku ani z jeho výpovědí před soudem
nevyplývá, že by již došlo k podmáčení domu. Znalecký posudek navíc popisuje
stav domu velmi vágně a na otázku, zda statika domu je ohrožena spornými
porosty, výslovně neodpovídá (o vlhnutí základů se zmiňuje jen ve větě na čl.
35 : „Na otázku vlhnutí základů štítové zdi musím konstatovat, že se jedná
prakticky o západní zeď , která nevhodnou stavbou je zcela zastíněna a tudíž
okolí nemůže být vysušováno slunečním zářením“. Uvádí, že kořeny mohou
narušovat stavební konstrukce a že vegetace umožňuje případné zalévání - čl.
36. Znalec sice nastínil, jak by měly být porosty upraveny, ale na otázku
položenou mu soudem - vliv porostů na statiku a celkový stav domu -
neodpověděl. Znalec byl pak opětovně slyšen v řízení, tyto nedostatky však
soudy neodstranily.). Dále odvolací soud zjistil, že základy domu žalobců jsou
zastíněny sousedním domem; měl se proto zabývat otázkou, nakolik případné
zavlhání způsobuje vegetace a nakolik zastínění domem. Odvolací soud výslovně
neuvedl, v čem by měla hrozící škoda spočívat. Z jeho rozhodnutí se podává, že
by mohlo jít o zhroucení štítové stěny. Takový závěr však znalec neučinil;
naopak uvedl, že ke zhroucení štítové zdi došlo „v důsledku nadstavby druhé
poloviny dvojdomku a nekoordinování výstavby...“ (čl. 35). Pokud tedy odvolací
soud vyšel z toho, že odstraněním dřevin z pozemku žalovaných bude odstraněno
vážné ohrožení domu žalobců, spočívá jeho rozsudek na skutkovém zjištění, které
nemá oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) OSŘ].
Žaloba podle § 417 odst. 2 ObčZ může být úspěšná jen tehdy, když je tu vážné
ohrožení v době rozhodování soudu; pokud toto ohrožení spočívá v jednání
žalovaného, je třeba, aby k tomuto jednání již došlo anebo aby alespoň bylo
prokázáno, že žalovaný takto hodlá jednat. Nestačí jen možnost, že by žalovaný
takto snad mohl jednat v budoucnu. K tomu, aby soud uložil jako vhodné a
přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody povinnost zdržet se do budoucna
určitého jednání, je třeba nejen zjištění, že jde o vážné ohrožení, ale i
zjištění, že žalovaný hodlá takové jednání uskutečnit. Pokud odvolací soud na
věc aplikoval § 417 odst. 2 ObčZ na základě skutkového zjištění (které ovšem
nemá oporu v provedeném dokazování, viz shora), že by uvedeným jednáním –
výsadbou tújí - došlo k vážnému ohrožení, aniž by současně zjistil, že
žalovaní mají v úmyslu další výsadbu provádět, aplikoval na zjištěný skutkový
stav normu, která na něj nedopadá. Jeho rozhodnutí v této části spočívá na
nesprávném právním posouzení věci a je tak dán dovolací důvod, uvedený v § 241
odst. 3 písm. d) OSŘ.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit (§ 243b odst. 1 OSŘ, věta za středníkem) a věc vrátit
tomuto soudu k dalšímu řízení (243b odst. 2 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. září 2002
JUDr. Jiří Spáčil,CSc., v.r.
předseda senátu