22 Cdo 285/99
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce Č, a. s., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) H. F. a 2) Z. F., zastoupenými advokátem, o určení vlastnictví k pozemku, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 C 75/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1998, čj. 24 Co 147/97-53, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. září 1998, čj. 24 Co 147/97-53, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 13. ledna 1997, čj. 10 C 75/96-31, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Trutnově k dalšímu řízení.
1969, č. zakázky 761-412-9-0510\" a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení a zamítl návrh na připuštění dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu spočívající v tom, zda právnická osoba mohla za účinnosti obč. zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném do 31. 12. 1991 vydržet vlastnické právo k nemovitostem. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 147 jsou jako vlastníci pozemku parc.
č. 330/3 zapsáni žalovaní. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že žalovaní nabyli vlastnictví k pozemku kupní smlouvou, uzavřenou dne 24. 8. 1992, registrovanou téhož dne Státním notářstvím v Trutnově, s V. N., E. W., J. a Z. F. Ti nabyli vlastnictví v roce 1983 dědictvím po A. V. (která nabyla polovinu pozemku vypořádáním bezpodílového spoluvlastnictví po smrti J. V., zemřelého v roce 1980). Mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem V. e., n. p., a J. a A. V. nebyla uzavřena 22. 7. 1969 platná kupní smlouva ohledně tohoto pozemku pro nedostatek písemné formy ve smyslu § 46 odst. 1 obč. zák. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce, nenabyl vlastnictví k pozemku ani vydržením.
Do 31. 12. 1991 nebylo vydržení věci právnickou osobou zákonem č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník), upraveno. Od 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela provedená zákonem č. 501/1991 Sb., nemohla uplynout desetiletá vydržecí doba, stanovená § 134 odst. 1 obč. zák. pro vydržení nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu považuje otázku nabytí vlastnického práva právnickou osobou k nemovitosti k 1. 1. 1992, pokud k uvedenému datu byla věc v oprávněné držbě po dobu 10-ti let. Vyjadřuje přesvědčení, že vzhledem k rovnosti vlastnictví nabyla vlastnické právo k věci vydržením jak osoba fyzická, tak osoba právnická. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že jde o dovolání podané včas oprávněnou a řádně zastoupenou osobou (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.) nejprve zkoumal, zda jde o dovolání přípustné.
Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně je dovolání přípustné jestliže došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 o. s. ř. Takové vady žalobci nenamítali a ze spisu zjištěny nebyly. Dovolání není přípustné ani podle § 238 odst. l písm. b/ o. s. ř. a § 239 odst. l o. s. ř., neboť v dané věci nepředcházelo rozsudku soudu prvního stupně zrušující usnesení odvolacího soudu a odvolací soud ve výroku svého rozsudku přípustnost dovolání nevyslovil.
Podle § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání přípustné pokud odvolací soud nevyhoví návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jestliže řeší právní otázku v judikatuře vyšších soudu dosud neřešenou nebo řešenou odlišně nebo odvolací soud se při řešení právní otázky od konstantní judikatury odchýlil, jako v uvedeném případě.
Žalobce před vyhlášením rozsudku navrhl, aby proti rozsudku odvolacího soudu bylo připuštěno dovolání pro posouzení otázky, zda nabyl vlastnictví k pozemkům vydržením. Odvolací soud návrh na přípustnost dovolání zamítl, když návrh žalobce zúžil jen na otázku vydržení vlastnického práva k věci právnickou osobou podle obč. zák. platného ke dni 31. 12. 1991. Pokud žalobce v dovolání nastoluje otázku vydržení vlastnického práva právnickou osobou k 1. 1. 1992, je třeba vycházet z toho, že návrh na připuštění dovolání, řádně ve smyslu § 239 odst. 2 o. s. ř., učinil.
Dovolací soud mohl přezkoumat věc pouze z hlediska namítaného v dovolání, jehož obsahem je vázán (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nemohl se tedy zabývat otázkou, zda právní předchůdce žalobce, který získal pozemek na základě ústní smlouvy, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu patří.
Nejvyšší soud v rozsudku z 26. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 2570/98, uveřejněném v časopise Právní rozhledy č. 8/2000, dospěl k závěru, že vlastníkem nemovitosti se počínaje dnem 1. 1. 1992 stane právnická osoba, která má nemovitost v oprávněné držbě nepřetržitě po dobu deseti let, a to i v případě, že se stala oprávněným držitelem před 1. 1. 1992. Do vydržecí doby je třeba započíst i dobu oprávněné držby, vykonávané před tímto dnem. Z toho vyplývá, že ve výkladu § 134 odst. 1 obč. zák. se soudy obou stupňů odchýlily od rozhodnutí Nejvyššího soudu. Dovolání je proto třeba považovat za přípustné a vzhledem k právnímu názoru Nejvyššímu soudu rozsudek odvolacího soudu za nesprávný.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně (když důvod nesprávnosti se vztahuje i na toto rozhodnutí) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne l9. října 2000
JUDr. Marie R e z k o v á , v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková