22 Cdo 2993/2021-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně D. M., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené Mgr. Annou Gottliebovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Thomayerova 25/3, proti žalovaným 1) obci Valkeřice, IČO 00555967, se sídlem ve Valkeřicích 299, 2) F. R., bytem ve XY, 3) J. B., bytem ve XY, 4) P. K., bytem ve XY, 5) P. K., bytem ve XY, 6) V. B., bytem ve XY, 7) J. Ch., bytem ve XY, o odstranění nepovolené stavby nové vodovodní přípojky, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 122/2019, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 12. 2020, č. j. 10 Co 165/2020-38, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Děčíně (soud prvního stupně) usnesením ze dne 4. 3. 2020, č. j. 8 C 122/2019-26, odmítl podání žalobkyně ze dne 20. 6. 2019. Podání považoval za neurčité a postrádající náležitosti žaloby, přičemž žalobkyně vady podání neodstranila ani přes výzvu a poučení podle § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“). Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) usnesením ze dne 2. 12. 2020, č. j. 10 Co 165/2020-38, odvolání žalobkyně odmítl. V poučení uvedl, že proti usnesení není dovolání přípustné. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobkyně (dovolatelka) dovolání podle § 236 a násl. o. s. ř., a požaduje napadené usnesení zrušit a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Usnesení, jímž odvolací soud odmítá odvolání, je sice usnesením, jímž se odvolací řízení končí, nicméně podle § 229 odst. 4 o. s. ř. je může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sen. zn. 29 NSČR 36/2013; obě usnesení jsou rovněž přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl, neboť není objektivně přípustné, když směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost [§ 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.]. Podle § 243f odst. 3 o. s. ř. se výrok o nákladech dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2022