22 Cdo 3003/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem,
Ph.D., ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se
sídlem v Praze 8, Legionářů 947/26, proti žalovaným: 1) Ing. R. R., CSc., 2)
Ing. J. R., 3) Mgr. I. M., a 4) RNDr. P. M., Ph.D., všem zastoupeným Mgr.
Petrou Vráblikovou, advokátkou se sídlem v Letech, Karlštejnská 518, za účasti
vedlejší účastnice na straně žalovaných M. M., o určení vlastnictví k
nemovitosti, vedené Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 37/2008, o
dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna
2014, č. j. 22 Co 450/2013-519, takto:
Výroky II. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, č. j. 22 Cdo
3003/2014-577, se opravují tak, že v částech věty „do tří od právní moci tohoto
usnesení“ má být správně uvedeno „do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“
Výroky II. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, č. j. 22 Cdo
3003/2014-577, byla žalovaným uložena povinnost nahradit žalobci náklady
dovolacího řízení, přičemž ve výroku bylo zřejmou nesprávností opomenuto
uvedení, že rozhodnutím uloženou povinnost je třeba splnit do tří „dnů“.
Podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil-li soud v rozsudku
povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 167
odst. 2 občanského soudního řádu není-li dále stanoveno jinak, užije se na
usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Jelikož se jedná o zjevnou nesprávnost opravovaného usnesení, postupoval
dovolací soud podle § 164 a § 243b občanského soudního řádu a vydal toto
opravné usnesení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2014
Mgr.
Michal Králík, Ph.D.
předseda
senátu
Jestliže soudy
nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými
výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50
000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely
[srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo
34/2013 (uveřejněné pod č. 5/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,
dostupné na www.nsoud.cz)]. Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§
42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se
rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá
(dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které
neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá,
v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až
238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto
náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které
není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3)
odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. V posuzovaném případě žalovaní ve svém dovolání rozporovali, že odvolací soud
nesprávně v otázce náhrady nákladů řízení aplikoval § 150 o. s. ř. a následně
žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaní následně uvedli,
že spatřují přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., když vedli, že napadený
rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena, žalovaní však nevymezili přípustnost dovolání z hlediska naplnění
předpokladů podle § 238 o. s. ř., konkrétně žalovaní v rozporu s § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. netvrdili, kolik jim odvolací soud upřel na náhradě nákladů
řízení. Za dané situace dovolací soud vyšel z nákladů řízení, které jim v
dosavadním řízení (podle obsahu spisu) vznikly. V řízení byli procesně úspěšní čtyři žalovaní, kteří měli postavení
samostatných společníků dle § 91 odst. 1 o. s. ř. [srov. rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 30 Cdo 1648/2007 (publikovaný v časopise
Právní rozhledy, roč. 2008, č. 24, str. 921)], a proto každému účastníkovi
řízení náleží náhrada nákladů řízení samostatně [srov. usnesení Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004 (publikováno v
časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, č. 6, str. 227)]. Žalovanému 1) vznikly následující náklady řízení:
a) náhrada za 2 úkony právní služby
1. příprava a převzetí zastoupení zástupcem Mgr. Radkem Paštikou,
2. vyjádření k žalobě a podání protinávrhu ze dne 7. 3. 2008
po 2 100,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 odst.
3 písm. a)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za
poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do
31. prosince 2012, přičemž odměna byla snížena podle § 12 odst. 4 advokátního
tarifu o 20 %, což celkově činí 2 x 1 680,- Kč;
b) paušální částka náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby (viz
výše) po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 2 x 300
Kč;
c) soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč zaplacený dne 26. 9. 2008 za
vzájemný návrh, který byl usnesením soudu I. stupně ze dne 18. srpna 2011, č. j. 27 C 37/2008-33, vrácen co do výše 1 000,- Kč. Jelikož
tento soudní poplatek byl uložen všem žalovaným, na každého z žalovaných
připadá částka 500 Kč;
d) soudní poplatek ve výši 10 000 Kč zaplacený dne 15. 10. 2012 za
podané odvolání žalovaného 1). Jiné náklady podle obsahu spisu žalovanému 1) nevznikly. Celkem uznatelné
náklady žalovaného 1) činí 14 460,- Kč. I kdyby byla uvedená částka (mimo
soudní poplatek) navýšena o náhradu za daň z přidané
hodnoty, částky 50 000,- Kč by odepřené náklady řízení zjevně nemohly
dosáhnout. Vzhledem k tomu je dovolání žalovaného 1) nepřípustné. Žalovaným 2) až 4) vznikly následující náklady řízení:
a) náhrada za 8 úkonů právní služby
1. příprava a převzetí zastoupení
2. vyjádření k žalobě a podání protinávrhu ze dne 7. 3. 2008
3. jednání dne 5. 4. 2011 nepřekračující dvě hodiny
4. jednání dne 31. 5. 2011 nepřekračující dvě hodiny
5. jednání dne 18. 8. 2011 nepřekračující dvě hodiny
6. jednání dne 29. 5. 2012 nepřekračující dvě hodiny
7. jednání dne 19. 6. 2012 nepřekračující dvě hodiny
8. odvolání ze dne 2. 10. 2012
po 2 100,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 odst. 3 advokátního
tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, přičemž odměna byla snížena
podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, což celkově činí 8 x 1 680,- Kč;
b) náhrada za 4 úkony právní služby
1. jednání před odvolacím soudem dne 14. 1. 2013 nepřekračující dvě hodiny
2. jednání před soudem prvního stupně dne 18. 6. 2013 nepřekračující dvě hodiny
3. odvolání ze dne 25. 9. 2013
4. jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2014 nepřekračující dvě hodiny
po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ve znění
účinném od 1. ledna 2013, přičemž odměna byla snížena podle § 12 odst. 4
advokátního tarifu o 20 %, což celkově činí 4 x 2 480,- Kč;
c) paušální částka náhrady hotových výdajů za 12 úkonů právní služby
(viz výše) po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 12 x
300 Kč;
d) soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč zaplacený dne 26. 9. 2008 za
vzájemný návrh, který byl usnesením soudu I. stupně ze dne 18. srpna 2011, č. j. 27 C 37/2008-33, vrácen co do výše
1 000,- Kč. Tento soudní poplatek byl uložen 4 účastníkům
řízení, tudíž na každého z žalovaných připadá částka 500 Kč;
e) soudní poplatek ve výši 10 000,- Kč zaplacený dne 9. 10. 2012 za
podané odvolání 2) až 4) žalovaného. Tento soudní poplatek byl uložen 3
účastníkům řízení, tudíž na každého z žalovaných
připadá částka 3 333,33 Kč.
Jiné náklady podle obsahu spisu žalovaným 2) – 4) nevznikly. Celkem tedy
uznatelné náklady každého z žalovaných činí 30 793,33 Kč. I kdyby uvedená
částka (mimo soudní poplatek) byla navýšena o daň z přidané hodnoty, činila by
výše uznatelných nákladů pouze 36 454,93 Kč, tudíž částky 50 000,- Kč by
nepřiznané náklady v tomto případě nemohly dosáhnout ani ve vztahu k řízení
před soudem prvního stupně a soudem odvolacím společně, tím méně pak ve vztahu
k řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. Vzhledem k tomu
je dovolání žalovaných 2) – 4) nepřípustné. Jelikož dovolání žalovaných není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, postupoval Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání
odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li některý z žalovaných povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se
žalobce vůči němu domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.