22 Cdo 3003/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci žalobce J. H., zastoupeného JUDr. Janem Jiříčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Legionářů 947/26, proti žalovaným: 1) Ing. R. R., CSc., 2) Ing. J. R., 3) Mgr. I. M., a 4) RNDr. P. M., Ph.D., všem zastoupeným Mgr. Petrou Vráblikovou, advokátkou se sídlem v Letech, Karlštejnská 518, za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaných M. M., o určení vlastnictví k nemovitosti, vedené Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. 27 C 37/2008, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2014, č. j. 22 Co 450/2013-519, takto:
Výroky II. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, č. j. 22 Cdo 3003/2014-577, se opravují tak, že v částech věty „do tří od právní moci tohoto usnesení“ má být správně uvedeno „do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“
Výroky II. a III. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, č. j. 22 Cdo 3003/2014-577, byla žalovaným uložena povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení, přičemž ve výroku bylo zřejmou nesprávností opomenuto uvedení, že rozhodnutím uloženou povinnost je třeba splnit do tří „dnů“. Podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Podle § 167 odst. 2 občanského soudního řádu není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku. Jelikož se jedná o zjevnou nesprávnost opravovaného usnesení, postupoval dovolací soud podle § 164 a § 243b občanského soudního řádu a vydal toto opravné usnesení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. prosince 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013 (uveřejněné pod č. 5/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné na www.nsoud.cz)].
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. V posuzovaném případě žalovaní ve svém dovolání rozporovali, že odvolací soud nesprávně v otázce náhrady nákladů řízení aplikoval § 150 o. s. ř. a následně žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaní následně uvedli, že spatřují přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř., když vedli, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, žalovaní však nevymezili přípustnost dovolání z hlediska naplnění předpokladů podle § 238 o. s. ř., konkrétně žalovaní v rozporu s § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. netvrdili, kolik jim odvolací soud upřel na náhradě nákladů řízení.
Za dané situace dovolací soud vyšel z nákladů řízení, které jim v dosavadním řízení (podle obsahu spisu) vznikly. V řízení byli procesně úspěšní čtyři žalovaní, kteří měli postavení samostatných společníků dle § 91 odst. 1 o. s. ř. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 30 Cdo 1648/2007 (publikovaný v časopise Právní rozhledy, roč. 2008, č. 24, str. 921)], a proto každému účastníkovi řízení náleží náhrada nákladů řízení samostatně [srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.
1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004 (publikováno v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, č. 6, str. 227)]. Žalovanému 1) vznikly následující náklady řízení: a) náhrada za 2 úkony právní služby 1. příprava a převzetí zastoupení zástupcem Mgr. Radkem Paštikou, 2. vyjádření k žalobě a podání protinávrhu ze dne 7. 3. 2008 po 2 100,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 odst.
3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do 31. prosince 2012, přičemž odměna byla snížena podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, což celkově činí 2 x 1 680,- Kč; b) paušální částka náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby (viz výše) po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 2 x 300 Kč; c) soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč zaplacený dne 26. 9. 2008 za vzájemný návrh, který byl usnesením soudu I.
stupně ze dne 18. srpna 2011, č. j. 27 C 37/2008-33, vrácen co do výše 1 000,- Kč. Jelikož tento soudní poplatek byl uložen všem žalovaným, na každého z žalovaných připadá částka 500 Kč; d) soudní poplatek ve výši 10 000 Kč zaplacený dne 15. 10. 2012 za podané odvolání žalovaného 1). Jiné náklady podle obsahu spisu žalovanému 1) nevznikly. Celkem uznatelné náklady žalovaného 1) činí 14 460,- Kč. I kdyby byla uvedená částka (mimo soudní poplatek) navýšena o náhradu za daň z přidané hodnoty, částky 50 000,- Kč by odepřené náklady řízení zjevně nemohly dosáhnout.
Vzhledem k tomu je dovolání žalovaného 1) nepřípustné. Žalovaným 2) až 4) vznikly následující náklady řízení: a) náhrada za 8 úkonů právní služby 1. příprava a převzetí zastoupení
2. vyjádření k žalobě a podání protinávrhu ze dne 7. 3. 2008 3. jednání dne 5. 4. 2011 nepřekračující dvě hodiny 4. jednání dne 31. 5. 2011 nepřekračující dvě hodiny 5. jednání dne 18. 8. 2011 nepřekračující dvě hodiny 6. jednání dne 29. 5. 2012 nepřekračující dvě hodiny 7. jednání dne 19. 6. 2012 nepřekračující dvě hodiny 8. odvolání ze dne 2. 10. 2012 po 2 100,- Kč za jeden úkon právní služby podle § 7, § 9 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, přičemž odměna byla snížena podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, což celkově činí 8 x 1 680,- Kč; b) náhrada za 4 úkony právní služby 1. jednání před odvolacím soudem dne 14. 1. 2013 nepřekračující dvě hodiny 2. jednání před soudem prvního stupně dne 18. 6. 2013 nepřekračující dvě hodiny 3. odvolání ze dne 25. 9. 2013
4. jednání před odvolacím soudem dne 20. 1. 2014 nepřekračující dvě hodiny po 3 100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. ledna 2013, přičemž odměna byla snížena podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 %, což celkově činí 4 x 2 480,- Kč; c) paušální částka náhrady hotových výdajů za 12 úkonů právní služby (viz výše) po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, což celkově činí 12 x 300 Kč; d) soudní poplatek ve výši 3 000,- Kč zaplacený dne 26. 9. 2008 za vzájemný návrh, který byl usnesením soudu I. stupně ze dne 18. srpna 2011, č. j. 27 C 37/2008-33, vrácen co do výše 1 000,- Kč. Tento soudní poplatek byl uložen 4 účastníkům řízení, tudíž na každého z žalovaných připadá částka 500 Kč; e) soudní poplatek ve výši 10 000,- Kč zaplacený dne 9. 10. 2012 za podané odvolání 2) až 4) žalovaného. Tento soudní poplatek byl uložen 3 účastníkům řízení, tudíž na každého z žalovaných připadá částka 3 333,33 Kč.
Jiné náklady podle obsahu spisu žalovaným 2) – 4) nevznikly. Celkem tedy uznatelné náklady každého z žalovaných činí 30 793,33 Kč. I kdyby uvedená částka (mimo soudní poplatek) byla navýšena o daň z přidané hodnoty, činila by výše uznatelných nákladů pouze 36 454,93 Kč, tudíž částky 50 000,- Kč by nepřiznané náklady v tomto případě nemohly dosáhnout ani ve vztahu k řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím společně, tím méně pak ve vztahu k řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím.
Vzhledem k tomu je dovolání žalovaných 2) – 4) nepřípustné. Jelikož dovolání žalovaných není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, postupoval Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li některý z žalovaných povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce vůči němu domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.