22 Cdo 3094/2020-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Italian Graffiti, s. r. o., IČO 25699181, se sídlem v Praze, Vojtěšská 211/6, zastoupené JUDr. Máriem Voglem, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 68/9, proti žalované PREdistribuce, a. s., IČO 27376516, se sídlem v Praze, Svornosti 3199/19a, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze, Náprstkova 276/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 263/2017, ve věci dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, takto:
I. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, se zamítá. II. Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou v této věci.
v k. ú. Nové Město, obec Praha (dále jen „jednotka“). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost jednotku vyklidit a žalované předat, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jímž zpochybňuje zejména závěr odvolacího soudu o neexistenci věcného břemene k užívání předmětné jednotky a ve kterém rovněž navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku odvolacího soudu.
Uvádí, že neprodleným výkonem rozhodnutí – vyklizením jednotky včetně odstranění tam instalované trafostanice – by byla ohrožena dodávka elektrické energie pro přibližně 400 odběrných míst, neboť v případě vyřazení trafostanice z provozu by vzniklo reálné riziko, že při požadavcích o navýšení příkonu a v případě poruch jiných trafostanic by mohl nastat problém se zachováním napětí v síti vedoucí k výpadkům elektrické energie. Současně by žalovaná byla vystavena nebezpečí uložení sankce ze strany Energetického regulačního úřadu, neboť by došlo k porušení její povinnosti zajišťovat na území hlavního města Prahy spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy.
Žalobkyně se k návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci vyjádřila tak, že nejsou naplněny zákonné podmínky. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může odvolací soud odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo – podle písm. b) téhož ustanovení – právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
Návrh dovolatelky na odklad právním moci neshledal dovolací soud důvodným, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by byl dovolatel v důsledku pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu ohrožen ve svých právech. Dovolací soud však nemá pochybnosti o tom, že s vyklizením předmětné jednotky – odstraněním instalované trafostanice a zajištěním její adekvátní technické náhrady
– je spojena nutnost vynaložení jistých finančních prostředků. S ohledem na tuto skutečnost by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu žalované hrozila závažná újma. Nadto nelze přehlédnout, že v souvislosti s odstraněním trafostanice (bez včasného zajištění adekvátní náhrady) by mohlo dojít k omezení funkčnosti energetické soustavy, přičemž negativními důsledky (výpadky elektřiny) by mohla být dotčena i nemovitost žalobkyně. Žalovaná by navíc byla vystavena i nebezpečí uložení správněprávní sankce. Nejvyšší soud proto (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovaným [§ 243 písm. a) o. s. ř.].
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 10. 2020
Mgr. David Havlík předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Spisová značka: 22 Cdo 3094/2020
Datum rozhodnutí: 26.10.2020
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odklad vykonatelnosti
Dotčené předpisy: § 243 písm. a) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí: E
22 Cdo 3094/2020-475
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně Italian Graffiti, s. r. o., IČO 25699181, se sídlem v Praze, Vojtěšská 211/6, zastoupené JUDr. Máriem Voglem, advokátem se sídlem v Praze, Pařížská 68/9, proti žalované PREdistribuce, a. s., IČO 27376516, se sídlem v Praze, Svornosti 3199/19a, zastoupené JUDr. Ľubomírem Fockem, advokátem se sídlem v Praze, Náprstkova 276/2, o vyklizení nemovitosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 263/2017, ve věci dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, takto:
I. Návrh žalované na odklad právní moci rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, se zamítá. II. Vykonatelnost rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2020, č. j. 55 Co 374/2019-421, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném žalovanou v této věci.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 12. 3. 2019, č. j. 23 C 263/2017-384, zamítl žalobu žalobkyně, aby žalované byla uložena povinnost vyklidit a žalobkyni odevzdat jednotku č. 1837/07, nacházející se v I. nadzemním podlaží budovy č. p. 1837, jež je součástí pozemku parc. č. 1763/1 v k. ú. Nové Město, obec Praha (dále jen „jednotka“). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 6. 5. 2020, č. j.
55 Co 374/2019-421, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost jednotku vyklidit a žalované předat, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jímž zpochybňuje zejména závěr odvolacího soudu o neexistenci věcného břemene k užívání předmětné jednotky a ve kterém rovněž navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci rozsudku odvolacího soudu. Uvádí, že neprodleným výkonem rozhodnutí – vyklizením jednotky včetně odstranění tam instalované trafostanice – by byla ohrožena dodávka elektrické energie pro přibližně 400 odběrných míst, neboť v případě vyřazení trafostanice z provozu by vzniklo reálné riziko, že při požadavcích o navýšení příkonu a v případě poruch jiných trafostanic by mohl nastat problém se zachováním napětí v síti vedoucí k výpadkům elektrické energie.
Současně by žalovaná byla vystavena nebezpečí uložení sankce ze strany Energetického regulačního úřadu, neboť by došlo k porušení její povinnosti zajišťovat na území hlavního města Prahy spolehlivé provozování, obnovu a rozvoj distribuční soustavy. Žalobkyně se k návrhu na odklad vykonatelnosti a právní moci vyjádřila tak, že nejsou naplněny zákonné podmínky. Podle § 243 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), před rozhodnutím o dovolání může odvolací soud odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo – podle písm. b) téhož ustanovení – právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.
Návrh dovolatelky na odklad právním moci neshledal dovolací soud důvodným, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by byl dovolatel v důsledku pravomocného rozhodnutí odvolacího soudu ohrožen ve svých právech. Dovolací soud však nemá pochybnosti o tom, že s vyklizením předmětné jednotky – odstraněním instalované trafostanice a zajištěním její adekvátní technické náhrady
– je spojena nutnost vynaložení jistých finančních prostředků. S ohledem na tuto skutečnost by neprodleným výkonem (exekucí) napadeného rozhodnutí odvolacího soudu žalované hrozila závažná újma. Nadto nelze přehlédnout, že v souvislosti s odstraněním trafostanice (bez včasného zajištění adekvátní náhrady) by mohlo dojít k omezení funkčnosti energetické soustavy, přičemž negativními důsledky (výpadky elektřiny) by mohla být dotčena i nemovitost žalobkyně.
Žalovaná by navíc byla vystavena i nebezpečí uložení správněprávní sankce. Nejvyšší soud proto (aniž by tím předjímal rozhodnutí o dovolání) rozhodl, že se vykonatelnost rozhodnutí odvolacího soudu odkládá až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v označené věci žalovaným [§ 243 písm. a) o. s. ř.]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 30. 9. 2017, projednal Nejvyšší soud dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále opět jen „o. s. ř.“, srov. čl. II odst. 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 - 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. (napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu), že je uplatněn dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání je důvodné. Podle § 22 odst. 1 písm. a) el. zák. energetickým podnikům přísluší právo stavět a provozovat na cizích nemovitostech v rozsahu vyplývajícím z povolené stavby vedení, jakož i malé stanice do rozlohy 30 m2, s příslušenstvím (dále jen „vedení“), zejména zřizovat na nemovitostech podpěrné body, přepnout nemovitosti vodiči a umisťovat v nich vedení. Oprávnění podle odstavce 1 vznikají povolením ke stavbě vedení a zanikají zrušením vedení (§ 22 odst. 3 el. zák.). Povinnost trpět výkon oprávnění uvedených v odstavci 1 vázne na dotčené nemovitosti jako věcné břemeno (§ 22 odst. 5 el. zák.). Podle § 26 odst. 1 el. zák. věcná břemena podle ustanovení § 22 postihují i národní majetek; nezapisují se do pozemkových knih a neplatí o nich předpisy o promlčení a vydržení. Již v rozsudku ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1819/99 (publikovaném v časopise Soudní rozhledy č. 4/2001, s. 116), Nejvyšší soud vyslovil a odůvodnil závěr, že zákon č. 67/1960 Sb., o výrobě, rozvodu a využití topných plynů (plynárenský zákon), i zákon č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrisační zákon), „vážou vznik věcného břemene zřídit a provozovat na cizím pozemku síť na stavební povolení; zánik tohoto břemene však nespojují se zrušením tohoto povolení, ale až se zrušením vedení.“ Jednou z podmínek vzniku věcného břemene ve smyslu § 22 odst. 5 el. zák. je proto existence pravomocného stavebního povolení; ke vzniku věcného břemene (při naplnění dalších zákonných podmínek § 22 el. zák.) došlo jeho vydáním. Je nepochybné, že v případě trafostanice žalované byla naplněna podmínka rozlohy nepřesahující 30 m2. Tato skutečnost ostatně nebyla nikým zpochybněna. Sporná však zůstává otázka jejího vybudování na základě pravomocného stavebního povolení, neboť žalovaná v řízení před nalézacími soudy předložila (pouze) stavební povolení ze dne 24. 4. 1980, na kterém však není vyznačena doložka právní moci. Právě s ohledem na absenci doložky právní moci měl odvolací soud za to, že žalovaná naplnění podmínky povolené stavby neprokázala. V této souvislosti je nejprve nutné uvést, že podle ustálené soudní praxe leží důkazní břemeno ohledně určitých skutečností na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí [srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97 (publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 372)]. Uvedené obecné pravidlo dělení důkazního břemene mezi účastníky však neplatí vždy. Výjimečně může být prolomeno, neboť v některých případech je v zájmu spravedlivého rozhodování (ve smyslu § 1 o. s. ř.) namístě uplatnit princip, že extenzivním přístupem nelze zpochybňovat či otevírat záležitosti, které právní vztah založily před mnoha lety. Ve sporech, v nichž časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje i vydržecí lhůty nebo lhůty skartační, je požadavek dokládat existenci právních úkonů, k nimž nebylo třeba ani písemné formy a k nimž pravidelně, resp. obvykle, docházelo, nepatřičný, obdobně jako je tomu (v jiných případech) při zpochybňování správnosti správního rozhodnutí včetně správnosti postupu správního orgánu v řízení, které jeho rozhodnutí předcházelo (zde v případě pochybností platí zásada presumpce správnosti správního aktu). Proto v případech, kdy není důvod k pochybnostem, že se určité věci v době dávno minulé (tj. když časový odstup od rozhodných skutečností podstatně překračuje i vydržecí lhůty nebo lhůty skartační) děly obvyklým či pravidelným způsobem, resp. (úředním) postupem, je důkazní břemeno o tom, že v daném případě tomu tak nebylo, na tom, kdo to tvrdí [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1400/2004 (publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 11/2005, s. 414), ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1005/2013 (publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 9/2015, s. 315), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4281/2009]. S uvedenými právními závěry Nejvyššího soudu je dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu v rozporu. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání naplnění podmínky existence pravomocného stavebního povolení k vybudování předmětné trafostanice. Je však zřejmé, že v průběhu soudního řízení žalovaná stavební povolení k důkazu předložila, přičemž jedinou okolností (která vyplývá z obsahu spisu a na níž odvolací soud své závěry založil), ze které by bylo možné usuzovat na to, že dané správní rozhodnutí snad nenabylo právní moci, je nevyznačení doložky právní moci. Samotná absence doložky však není důvodem, pro který by rozhodnutí právní moci nenabylo. Doložka právní moci není právní skutečností, která zakládá, mění nebo ruší právní vztahy; je úředním osvědčením o právní skutečnosti – nabytí právní moci – a jako takové jí svědčí presumpce správnosti a strana soudního sporu není povinna si ověřovat správnost tohoto úředního osvědčení [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2001, sp. zn. 26 Cdo 1291/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1057/2003, nález Ústavního soudu ze dne 2. 4. 1998, sp. zn. III. ÚS 456/97 (publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, s. 370), nález Ústavního soudu ze dne 4. 8. 2011, sp. zn. I. ÚS 799/11, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. IV. ÚS 3152/12; shodně např. i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 11. 2004, č. j. 1 As 28/2004-106, ze dne 22. 6. 2005, č. j. 3 As 56/2004-82, a ze dne 30. 1. 2014, č. j. 7 Ans 16/2013-39]. Nejvyšší soud je proto toho názoru, že v rámci řízení v projednávané věci nebyly doposud tvrzeny či zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že žalovanou předložené stavební povolení právní moci nenabylo, jinými slovy které by zpochybňovaly to, že se věci „udály obvyklým způsobem“. S ohledem na délku doby, která uběhla od vybudování trafostanice (resp. ode dne vydání předloženého stavebního povolení), výše uvedenou rozhodovací praxi a zásadu presumpce správnosti postupu správních orgánů, se proto jeví jako nezbytné uzavřít, že břemeno důkazu ohledně prokázání nedostatku právní moci stavebního povolení tíží v dané věci žalobkyni, nikoli žalovanou. Ze shora uvedeného se podává, že právní posouzení rozvržení důkazního břemene mezi účastníky soudního řízení je nesprávné. Nesprávný je proto (prozatím) i závěr o nedostatku naplnění podmínek vzniku zákonného věcného břemene ve smyslu § 22 odst. 1 písm. a) el. zák. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu osudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). S ohledem na to, že rozhodnutí odvolacího soudu je z uvedeného důvodu nesprávné, nezabýval se dovolací soud – z důvodu procesní ekonomie – zbývajícími dovolacími otázkami. V případě, kdy by soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny podmínky vzniku zákonného věcného břemene, nebylo by nutné se již zabývat otázkou vydržení. V dalším řízení bude úkolem odvolacího soudu, aby se náležitě vypořádal s otázkou rozdělení důkazního břemene; neopomene přitom skutečnost, že doložka právní moci je (toliko) úředním osvědčením právní skutečnosti. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (srov. § 243g odst. 1 věta první, část věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (srovnej § 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 2. 2021
Mgr. David Havlík předseda senátu