22 Cdo 3189/2006
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyň: a) V. Š., zastoupené advokátem, a b) Ing. V. N., zastoupené
advokátem, proti žalovaným: 1) J. P., a 2) M. P., o zdržení se provádění
prací, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 557/2001, o
dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. dubna
2005, č. j. 38 Co 161/2003-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyň rozsudkem ze dne 21.
dubna 2005, č. j. 38 Co 161/2003-111, potvrdil rozsudek Okresního soudu v
Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) ze dne 6. ledna 2003, č. j. 4 C
557/2001-69, kterým byl zamítnut „návrh žalobkyň, na základě kterého jsou
žalovaní povinni se zdržet prací spojených se stavbou kůlny na pozemku parcela
č. 4143/229 v katastrálním území N. L. u V. nad M., okres H., a to konkrétně
vyzdění štítové zdi z nehořlavého materiálu a prací směřujících k opatření
stropu předmětné kůlny protipožárním sádrokartonem“ a kterým bylo dále
rozhodnuto, že „žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení“. Dále
rozhodl o nákladech odvolacího řízení a účastníky poučil, že dovolání proti
jeho rozsudku „je možno podat do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu
soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně“ a že
„dovolání je přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam - § 237 odst. 3 o.
s. ř.“
Proti rozsudku odvolacího soudu, který byl právnímu zástupci žalobkyně a)
doručen 1. 8. 2005, podala tato žalobkyně 19. 9. 2005 osobně u soudu prvního
stupně neodůvodněné dovolání s žádostí o ustanovení právního zástupce pro
dovolací řízení a o prominutí povinnosti uhradit soudní poplatek z dovolání.
Uvedla, že odůvodnění podaného dovolání „bude doloženo právním zástupcem
určeným soudem“.
Soud prvního stupně usnesením z 31. 1. 2006, č. j. 4 C 557/2001-129, které
nabylo právní moci 1. 3. 2006, ustanovil právním zástupcem žalobkyně a) pro
dovolací řízení advokáta JUDr. J. A. (dále „advokát“) a usnesením z 11. 4.
2006, č. j. 4 C 557/2001-136, přiznal žalobkyni a) osvobození od soudního
poplatku z dovolání. Podáním s datem 8. 3. 2006, předaným poště k doručení
soudu prvního stupně 9. 3. 2006, advokát doplnil dovolání žalobkyně a) z 19. 9.
2005. Pokud jde o přípustnost dovolání odkázal na § 237 odst. 1 písm. c)
občanského soudního řádu (dále „OSŘ“) s tím, že rozhodnutí v této věci má
zásadní právní význam „při posuzování povinností žalovaných zdržet se prací
spojených se stavbou kůlny......konkrétně vyzdění štítové zdi z nehořlavého
materiálu a prací směřujících k opatření stropu předmětné kůlny protipožárním
kartonem“. Ohledně určení rozsahu dovolání uvedl, že „směřuje v plném rozsahu
proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně, a to v jeho výrokové
části čl. I.“. Pokud jde o dovolací důvody uvedl, že „žalobkyně se neztotožňuje
se zjištěním skutkového stavu a neztotožňuje se taktéž s právním hodnocením
zjištěného skutkového stavu“, a dále, že „krajský soud, který ve věci
rozhodoval, rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci“. K tomuto
dovolání připojil přípis žalobkyně a) s jejím subjektivním obecným popisem
vzájemných vztahů účastníků v souvislosti s užíváním sousedících staveb včetně
okolností povolení stavby kůlny žalovaných a s námitkou, že žalobkyním nedal
okresní, ani krajský soud „prostor k bližšímu vyjádření“.
Soud prvního stupně poté usnesením z 15. 6. 2006, č. j. 4 C 557/2001-142, které
bylo advokátovi doručeno 20. 6. 2006, jej vyzval ke konkretizaci dovolacích
důvodů „ve lhůtě 15-ti dnů od doručení tohoto usnesení“. Advokát se pak
přípisem doručeným soudu prvního stupně 30. 6. 2006 domáhal prodloužení lhůty k
doplnění důvodů dovolání do konce srpna 2006 vzhledem ke své dlouhodobé
dovolené; na toto podání soud prvního stupně nereagoval. V „doplnění dovolání“
označeném datem 1. 9. 2006, doručeným soudu prvního stupně 7. 9. 2006, advokát
uvedl, že „konkrétním důvodem dovolání je skutečnost, že soudy I. a II. stupně
nedostatečným způsobem posoudily hlavní důkaz žaloby, kterým bylo stanovisko
stavebního úřadu ve V. N. V.“.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle § 240 odst. 1, věty první OSŘ účastník řízení může podat dovolání do dvou
měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni. Podle § 240 odst. 2, věty první OSŘ zmeškání lhůty uvedené v
odst. 1 nelze prominout. Podle § 241a odst. 1 OSŘ musí být v dovolání vedle
obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě
které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání. Podle § 241b
odst. 3 OSŘ dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z
jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto
náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době
podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 OSŘ, běží tato lhůta až po
uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-
li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta
podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti
rozhodnuto. Podle § 241c odst. 1 a § 43 odst. 2 OSŘ opožděně podané dovolání
předseda senátu soudu prvního stupně usnesením odmítne.
Nejvyšší soud s přihlédnutím ke shora uvedenému shrnul, že k zastupování
žalobkyně a) v dovolacím řízení soud prvního stupně ustanovil advokáta a jeho
rozhodnutí o tom nabylo právní moci 1. 3. 2006, takže dvouměsíční lhůta k
podání řádného dovolání skončila 2. 5. 2006. Advokát soudu prvního stupně sice
doručil jím sepsané dovolání 9. 3. 2006, tedy v dvouměsíční dovolací lhůtě, v
dovolání ale nebyly uvedeny konkrétní dovolací důvody, a tyto důvody nebyly
doplněny ani do konce dvouměsíční dovolací lhůty. Dovolací důvody nebyly
ostatně advokátem podrobně specifikovány ani ve lhůtě 15 dnů, stanovené mu
usnesením soudu prvního stupně z 15. 6. 2006, č. j. 4 C 557/2001-142. V daném
případě, kdy jde o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, lze
uplatnit jen dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ, tedy,
že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
věci. Dovolatelka, resp. advokát dovolací důvod specifikoval tak, že se
neztotožňuje se zjištěním skutkového stavu, že se neztotožňuje s právním
hodnocením skutkového stavu a že odvolací soud rozhodl na základě nesprávného
právního posouzení věci. V této souvislosti nutno konstatovat, že neúplnost
nebo nesprávnost zjištění skutkového stavu věci není dovolacím důvodem podle §
241a odst. 2 písm. a) OSŘ v případě, že odvolací soud dospěl ke skutkovým
závěrům, na kterých založil své rozhodnutí. I kdyby byla taková skutková
zjištění nesprávná, nejde o vadu řízení a nápravy se lze domáhat jen dovolacím
důvodem podle § 241a odst. 3 OSŘ, který v daném případě nepřichází v úvahu;
mezi vady řízení nesprávné hodnocení důkazů nepatří. Nesprávným právním
posouzením věci podle § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ je omyl soudu při aplikaci
práva na zjištěný skutkový stav. Uplatnila-li dovolatelka tento dovolací důvod,
bylo její povinností jej v dovolání vylíčit tak, aby nevznikaly pochybnosti o
tom, jaký důvod byl uplatněn. Uplatněný dovolací důvod posuzuje soud nejen
podle toho, jak byl označen, ale především podle jeho obsahu. Pouhá citace
textu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ není řádným uplatněním dovolacího
důvodu.
Dovolání nutno tedy považovat za vadné podání, neboť neobsahuje údaje o tom, z
jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá. O chybějící
náležitosti mohlo být dovolání doplněno jen do uplynutí dovolací lhůty, která
je lhůtou propadnou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady
dovolání staly neodstranitelnými. Dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání,
ostatně rovněž nekonkrétnímu, provedenému k výzvě soudu prvního stupně, proto
nemohl z úřední povinnosti přihlížet.
Nejvyšší soud proto dovolání, takto nezpůsobilé k zahájení dovolacího řízení,
podle § 243b odst. 5 a § 218a OSŘ odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první OSŘ, neboť dovolatelka s
ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovaným v
dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli požadovat, nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. prosince 2006
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu