USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců a) I. O. a b) H. O., zastoupených JUDr. Františkem Severinem, advokátem se sídlem v Brně, Elišky Machové 1247/41, proti žalované MORAVSKÉ SLUNCE s.r.o., IČO 29201535, se sídlem v Moravském Žižkově, Chalúpky 412, zastoupené JUDr. Radkou Buzrlovou, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Hybešova 3041/6, o odstranění podzemního kabelu, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 5 C 31/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 5. 2024, č. j. 17 Co 72/2023-358, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Okresní soud v Břeclavi (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 11. 2022, č. j. 5 C 31/2018-321, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 10. 2. 2023, č. j. 5 C 31/2018-332, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali odstranění podzemního kabelu VN 22kV z pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY tak, aby ani ochranným pásmem nezasahoval do tohoto pozemku a dále do pozemku parc. č. XY ve stejném katastrálním území (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 5. 2024, č. j. 17 Co 72/2023-358, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen v nákladovém výroku II (výrok II rozsudku odvolacího soudu), výroky I a III rozsudku soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalobci „s dostatečnou jistotou“ neprokázali, že kabel je v pozemku parc. č. XY skutečně umístěn, a rovněž s jeho závěrem, že i pokud by kabel v pozemku umístěn byl, není jeho přeložení možné po žalované spravedlivě požadovat.
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále i „dovolatelé“) včasné dovolání, kterým napadají všechny jeho výroky. Mají za to, že právní otázku „konfliktu zhodnocení dvou vzájemně si odporujících dobrých mravů“ dovolací soud dosud neřešil. Tento konflikt spatřují v tom, že soud prvního stupně i odvolací soud dospěly k názoru, že úmyslné a vědomé znehodnocení pozemků žalobců umístěním „kabelu NN“ včetně ochranného pásma bez jakéhokoli právního titulu a bez finanční náhrady je v souladu s dobrými mravy, zatímco požadavek žalobců na odstranění neoprávněného kabelu je v rozporu s dobrými mravy. Nalézací soudy se tím odklonily od principu, že vlastnické právo je nejsilnějším a nejrozsáhlejším věcným právem, jde o právo absolutní, působící vůči všem, a odpovídá mu tak povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu práva k věci. Dodali, že postupem soudů byla porušena také jejich ústavně zaručená práva daná Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod a Ústavou České republiky. Odvolacímu soudu dále vytýkají, že zamítnutí žaloby odůvodnil také tím, že pozemek žalobců je v současné době zatížen jiným věcným břemenem v souvislosti s přípojkou nízkého napětí, což výkon vlastnického práva žalobců významně omezuje. Zřízením služebnosti v roce 2019 totiž nemůže být automaticky sanováno protiprávní jednání žalovaného z roku 2016 a není jim známo, že by takový výklad byl v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů. Rovněž jim není známo, že by v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soudů byl výklad, že nelze spravedlivě požadovat přeložení kabelu v oblasti, kde existují jiná vedení inženýrských sítí, přestože závěr o tom, že možnost přeložení kabelu je vyloučena, je v rozporu s provedeným dokazováním, a to s výpovědí svědka a znalce Ing. Sůkala. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně odmítl zřízení věcného břemene za úplatu ve výši 50 000 Kč, je dle názoru žalobců zřejmé, že náklady na přeložení kabelu by byly nižší, než je tato částka. Odepření ochrany vlastnického práva soudem považují za porušení principu předvídatelnosti a ochrany legitimního očekávání, a tím i práva na spravedlivý proces (odkazují na judikaturu Ústavního soudu). Soudu prvního stupně dále vytýkají, že jim neudělil poučení dle § 118a odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), přestože měl odlišný názor, a uzavřel, že nenavrhli důkazy dostatečně dokládající jejich tvrzení, a odvolací soud „ohledně dikce § 118a odst. 2 o. s. ř.“ vůbec nereagoval. Odkazují také na judikaturu Nejvyššího soudu k § 118a odst. 3 o. s. ř. Navrhují, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
5. Dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Podle § 241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
8. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu plyne, že je-li zamítnutí žaloby postaveno na dvou (či více) samostatných důvodech, postačí, že v přezkumu obstojí jen jeden z nich. I kdyby byl totiž další, dovolatelem napadený, závěr odvolacího soudu shledán nesprávným, Nejvyšší soud by nemohl napadené rozhodnutí zrušit (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19.
3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 403/2013; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Uvedený závěr potvrdil i Ústavní soud, jenž dovodil, že „z hlediska řízení o ústavní stížnosti platí totéž – obstojí-li z hlediska ústavnosti jeden z více samostatných důvodů zamítnutí žaloby, pak by bylo zbytečné zabývat se přezkumem důvodů dalších, neboť pak by rozhodnutí Ústavního soudu mělo význam čistě akademický“ (srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. III. ÚS 1467/15, dostupné na nalus.usoud.cz).
9. Odvolací soud dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že žalobě nelze vyhovět, neboť 1. nebylo prokázáno, že by byl kabel v pozemku XY v katastrálním území XY umístěn, a 2. i pokud by kabel v pozemku byl, nelze jeho odstranění po žalované spravedlivě požadovat. Žalobci prostřednictvím všech dovolacích námitek napadají jen druhý z uvedených důvodů, a to i u otázky řádného poučení dle § 118a o. s. ř., kterým se odvolací soud k odvolání žalobců zabýval jen ve vztahu k jejich tvrzení o možnosti a účelnosti odstranění kabelu a k jejich požadavku na zřízení věcného břemene za úplatu. Dovolací soud dodává, že na řešení otázky střetu dvou „vzájemně si odporujících dobrých mravů“ není rozhodnutí odvolacího soudu založeno a k dalším dovolacím námitkám dovolatelé neformulovali žádnou zobecnitelnou právní otázku, dovolání tak v této části představuje pouhou polemiku se skutkovými a právními závěry a s procesním postupem odvolacího soudu, bez přesahu do obecné rozhodovací praxe.
10. Dovolání proti nákladovému výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Dovolací soud proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.
12. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 1. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu