U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Zdeňka Pulkrábka,
Ph.D., ve věci žalobců: a) J. H., a b) R. H., zastoupených JUDr. Ladislavem
Jiráskem, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Klíčová 199/2, proti
žalovaným: 1) H. M., a 2) K. M., zastoupeným JUDr. Robertem Lososem, advokátem
se sídlem v Plzni, náměstí Republiky 3, o uložení povinnosti žalovaným
odstranit stromky, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 7 C 59/2007,
o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. února
2010, č. j. 13 Co 464/2009-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno
dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je
dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení
zastaveno“ (§ 243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud v Tachově („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. května
2009, č. j. 7 C 59/2007-98, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali, aby
žalovaní odstranili stromky umístěné na parcele č. 3398/8 v těsné blízkosti
garáže žalobce postavené na stavební parcele č. 713 v k. ú. a obci Ch. Krajský
soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. února
2010, č. j. 13 Co 464/2009-123, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost
opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a v
němž , uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za
otázky zásadního právního významu považují jednak, zda vysázení řady stromků v
těsné blízkosti stavby je porušením povinnosti zdržet se nad míru přiměřenou
poměrům obtěžovat jiného nebo vážným ohrožením jeho práv podle § 127 odst.1
obč. zák. a zda soustavné poškozování fasády a stěny garáže větvemi vysázených
stromků a nadměrnou vlhkostí je vážnou hrozbou vzniku škody, respektive vážným
ohrožením stavby garáže. Kladou též otázku, zda uložení povinnosti odstranit
stromky je vhodným a přiměřeným opatřením k odvrácení hrozící čí existující
škody, tj. zda se ohrožení stavby garáže jejich odstraněním zmírní. Obsah
rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a proto na
ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1
písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem
uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se
nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam nemá.
V průběhu řízení žalobci opírali nárok na odstranění stromků o § 127 odst. 1
obč. zák.; žalobě nebylo možno vyhovět proto, že podle zmíněného ustanovení se
lze úspěšně domáhat, aby soud uložil vlastníkovi povinnost zdržet se přesně
vymezeného rušení, nikoliv však již povinnost něco pozitivního konat (viz R
3/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a řadu dalších rozhodnutí
Nejvyššího soudu vycházející ze stejného právního názoru). Takovou žalobu lze
opřít o § 417 odst. 2 obč. zák., podle kterého platí, že jde-li o vážné
ohrožení, má ohrožený právo se domáhat, aby soud uložil provést vhodné a
přiměřené opatření k odvrácení hrozící škody.
Žalobě opřené o § 417 obč. zák. nelze vyhovět, pokud žalobce neprokáže, že mu
hrozí vážná škoda; nestačí tedy prokázat ohrožení škodou nikoliv vážnou (viz
též R 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Musí jít též o ohrožení
vážné, aktuální a skutečně hrozící. Otázku, zda jde o vážné ohrožení, posoudí
soud v nalézacím řízení na základě volné úvahy, kterou by dovolací soud mohl
přezkoumat jen v případě její zjevné nepřiměřenosti (usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 10. ledna 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009); tak tomu v daném případě
nebylo. Dovolání částečně (a vzhledem k možnému důvodu přípustnosti
irelevantně) polemizuje se skutkovým zjištěním, že vážná škoda žalobcům
nehrozí; dovolatelé přitom předkládají vlastní verzi hodnocení znaleckých
posudků, resp. výpovědí znalců. Zpochybňují tak výsledek hodnocení důkazů, a
tím (podle obsahu) uplatňují dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 3 o. s. ř.,
ke kterému v tomto řízení nelze přihlédnout. To, že vzhledem k porostům dochází
k zavlhnutí zastíněné stěny garáže, ještě neznamená, že by tu byla hrozící
vážná škoda; negatorní nárok na zdržení se zastínění nad míru přiměřenou
poměrům (v dovolacím řízení ovšem nelze zjišťovat, zda o takové zastínění šlo)
pak nebyl v řízení uplatněn, takže samotné zastínění, nehrozící vážnou škodou,
je v tomto řízení nevýznamné.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť
dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a
žalovaným nevznikly v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohli
požadovat.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2012
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu