22 Cdo 3376/2024-86
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci
oprávněné: Česká republika – Městský soud v Brně, se sídlem v Brně, Polní
994/39 IČO: 00025062, proti povinnému: R. I., o žalobě pro zmatečnost, vedené u
Městského soudu v Brně pod sp. zn. 105 C 9/2020, o dovolání povinného proti
usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2023, č. j. 26 Co 42/2023-62,
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16. 3.
2022, č. j. 105 C 9/2020-41, odmítl „podání povinného ze dne 7. října
2021“ (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání povinného Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) usnesením
ze dne 30. 10. 2023, č. j. 26 Co 42/2023-62, „odvolání povinného opatřené datem
11. 4. 2022, ve znění doplnění ze dne 21. 8. 2023“ odmítl (výrok I) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Povinný podal dne 27. 9. 2024 dovolání.
Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“)
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak.
Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle
§ 229 odst. 4 o. s. ř.
Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout
rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání
nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního
stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Jelikož dovolání není podle § 238 o. s. ř. přípustné, není třeba zkoumat
splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a
Nejvyšší soud neshledal dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť napadeným
usnesením odvolacího soudu se řízení ve věci samé nekončí, ani nebylo řízení ve
věci samé skončeno již předtím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7.
2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod číslem 48/2003). O nákladech řízení, včetně tohoto řízení
dovolacího, rozhodne soud prvního stupně v rozhodnutí, jímž se bude řízení u
něho končit (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 12. 2024
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu