22 Cdo 3392/2024-286
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobců a) P. V. a b) M. V., zastoupených JUDr. Janem Täublem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 68/105, proti žalovanému A. P., zastoupenému Mgr. Ing. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, za účasti J. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Chramostou, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 102/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2024, č. j. 11 Co 233/2023-260, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. 7. 2024, č. j. 11 Co 233/2023 -260, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 25. 5. 2023, č. j. 28 C 102/2018-188, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Chomutově k dalšímu řízení.
1. V projednávané věci se Nejvyšší soud zabýval prejudiciální otázkou právní povahy sklepa, který se nachází pod pozemkem odlišného vlastníka, než je osoba sklep užívající.
I.
Dosavadní průběh řízení
2. Okresní soud v Chomutově (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, č. j. 28 C 102/2018-188, nahradil projev vůle žalovaného tak, že je „povinen učinit žalobcům nabídku ke koupi pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY, vzniklé oddělením z pozemkové parcely č. XY v k. ú. XY provedeným geometrickým plánem č. 241-131/2022 ze dne 9. 1. 2023, odsouhlaseným Katastrálním úřadem XY, Katastrálním pracovištěm XY dne 11. 1. 2023 pod č. 10/2023-503, který je nedílnou součástí návrhu na uzavření kupní smlouvy“, ve
3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vycházel ze zjištění, že žalobci kupní smlouvou uzavřenou 22. 12. 2009 nabyli vlastnické právo k pozemku parc. č. st. XY a domu č. p. XY postavenému na tomto pozemku v obci a katastrálním území XY. Dne 29. 3. 2012 se žalobci na základě kupní smlouvy uzavřené 28. 3. 2012 s Pozemkovým fondem České republiky stali vlastníky pozemkových parcel č. XY, č. XY a č. XY v katastrálním území XY. Rodinný dům č. p. XY ve vlastnictví žalobců je cca 120 let stará stavba z cihelného a smíšeného zdiva, v jejíž blízkosti, na pozemkové parcele č. XY, se nacházejí dvě původní kamenné stavby, resp. jejich zbytky, pravděpodobně stejného stáří. Do svažité pozemkové parcely č. XY (sklon 45 stupňů) sousedící s pozemkem ve vlastnictví žalobců parc. č. XY je zahlouben sklep, který byl v minulosti, nejméně od roku 1966, do současnosti užíván spolu s rodinným domem č. p. XY. Pozemek parc. č. XY s jeho součástmi dne 17. 6. 2009 kupní smlouvou uzavřenou s Pozemkovým fondem České republiky nabyl M. H. Jeho právním nástupcem se stal jako dědic J. H. Ten pozemek parc. č. XY spolu s dalšími prodal smlouvou ze dne 13. 7. 2017 žalovanému. Žalobci žalovaného dne 11. 12. 2017 písemně vyzvali, aby jim pozemek parc. č. XY nabídl ke koupi za stejných podmínek, za jakých ho nabyl od J. H., jelikož jsou vlastníky předmětného sklepa a mají předkupní právo k pozemku, pod nímž se sklep nachází. Žalovaný na výzvu nereagoval.
4. Z hlediska právního posouzení věci soud prvního stupně uzavřel, že objekt sklepa je nemovitou podzemní stavbou a příslušenstvím věci hlavní, tj. pozemku parc. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, neboť historicky sloužil a slouží jeho hospodářskému účelu. Sklep nemá samostatné hospodářské určení, není proto samostatnou stavbou se samostatným účelovým určením. Vlastnické právo k objektu sklepa proto svědčí žalobcům jako vlastníkům věci hlavní (pozemku parc. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY), k jejímuž hospodářskému účelu sklep slouží. Žalobci mají vzhledem k tomu předkupní právo k pozemku, resp. k té jeho části, pod kterou se podzemní stavba nachází.
5. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 9. 7. 2024, č. j. 11 Co 233/2023-260, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve správném znění výroku III rozsudku prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
6. Odvolací soud souhlasil s právním závěrem soudu prvního stupně, že předmětný sklep je samostatnou nemovitou věcí (podzemní stavbou), přestože nemá samostatné účelové určení. Podle odvolacího soudu je stavba sklepa příslušenstvím věci hlavní, tj. pozemku parc. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY, ve vlastnictví žalobců, neboť historicky sloužil a slouží jeho hospodářskému účelu, a proto žalobcům, jakožto vlastníkům sklepa, svědčí předkupní právo k pozemku parc. č. XY, na kterém leží převážná část sklepa, ve smyslu § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), a to pouze k té části pozemku, která je nezbytně nutná pro výkon jejich vlastnického práva ke sklepu (§ 3056 odst. 2 o. z.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje v něm dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a to „zda sklep pod pozemkem jiného vlastníka může tvořit příslušenství věci k domu, který stojí na pozemku vlastníka odlišného od vlastníka pozemku pod nímž se sklep nachází a to i přes to, že tento sklep není reálně s domem spojen a to v kontextu nové právní úpravy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.“ a současně vymezuje otázky, zda „je posuzovaný sklep nacházející se pod pozemkem p.č. XY samostatnou nemovitou věcí“ a zda „tvoří sklep nacházející se pod pozemkem p.č. XY součást pozemku p.č. XY.“ Žalovaný je přesvědčen, že sklep není stavbou se samostatným účelovým určením, není tedy samostatnou nemovitou věcí a je s ohledem na superficiální zásadu součástí pozemku.
Odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2024, sp. zn. 22 Cdo 2151/2022, kde se uvádí, že „kdyby vinný sklep nebyl samostatnou podzemní stavbu, potom by představoval pouhou součást pozemku spojenou vlastnickým režimem s vlastnictvím pozemku samotného“ a uzavírá, že „pokud soud prvního stupně zaujal právní názor, že sklep nemá samostatné účelové určení, nemůže se pak dle dikce shora uvedených zákonných ustanovení jednat o samostatnou nemovitou věc. A pokud se jedná o sklep – podzemní stavbu, bez samostatného účelového určení, pak je tento sklep – podzemní stavba, součástí pozemku.“ Nesouhlasí ani se závěrem, že by se mělo jednat o příslušenství pozemku parc.
č. XY, jehož součástí je stavba domu č. p. XY, jelikož sklep se nachází zcela na pozemku žalovaného, s tímto pozemkem i byl převáděn, a to ať už jako jeho součást nebo jako příslušenství. Žalovaný je tak přesvědčen, „že předmětný sklep byl již za právní úpravy zákona č. 40/1964 součástí pozemku p.č. XY a přecházel tak s tímto pozemkem na jednotlivé vlastníky až se nakonec dostal do vlastnictví žalovaného, a i pokud by tento právní názor nebyl správný a sklep by byl za právní úpravy 40/1964 samostatnou podzemní stavbou pak by tento s nabytí účinnosti nového občanského zákoníku stal součástí pozemku, neboť by na něj dopadlo ust.
§ 3054 občanského zákoníku.“ Na základě takto provedeného nesprávného právního posouzení věci nalézacími soudy navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
8. Žalobci se ztotožňují s právními i skutkovými závěry nalézacích soudů a dovolání žalovaného považují za nedůvodné. Podle žalobců závěr, že sklep, resp. jiná stavba, může být příslušenstvím jiné nemovité věci vyplývá již ze samotného ustanovení § 3056 odst. 1 o. z. Odkazují na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 911/2005, a považují tyto závěry za zcela aplikovatelné na projednávanou věc. Nesouhlasí ani s tím, že by se sklep měl nacházet výhradně na pozemku žalovaného. Navrhují, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítnul. III. Přípustnost dovolání
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na řešení prejudiciální otázky právní povahy sklepa a s tím spojené otázky vlastnického práva a případné existence předkupního práva.
11. Odvolací soud se při řešení této právní otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolání je tak přípustné. IV. Důvodnost dovolání
12. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. 13. Podle § 498 odst. 1 o. z. nemovité věci jsou pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li zákon, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá. 14. Podle § 506 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech (odst. 1). Není-li podzemní stavba nemovitou věcí, je součástí pozemku, i když zasahuje pod jiný pozemek (odst. 2). 15. Odvolací soud uzavřel (shodně se soudem prvního stupně), že „předmětný sklep je samostatnou nemovitou věcí (podzemní stavbou), která nemá samostatné účelové určení, ale jedná se o příslušenství věci hlavní, tj. pozemku p. č. XY, jehož součástí je rodinný dům č. p. XY ve vlastnictví žalobců, neboť historicky sloužil a slouží jeho hospodářskému účelu.“ 16. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že sklep jako podzemní stavba může být samostatnou nemovitou věcí jenom tehdy, jestliže má samostatné účelové určení (§ 498 odst. 1 o. z.). Nebude-li sklep jako podzemní stavba mít samostatné účelové určení, může představovat pouze součást pozemku (§ 506 odst. 2 o. z.). Tyto závěry vyplývají jak judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 4. 2024, sp. zn. 222151/2022 – rozsudek je publikován na www.nsoud.cz), tak z komentářové literatury (srov. např. HUBKOVÁ, Pavlína. § 506 [Součást pozemku]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 12.). 17. Pokud tedy odvolací soud uzavřel, že předmětný sklep nemá samostatné účelové určení, je vnitřně rozporný jeho další závěr, že jde o samostatnou nemovitou věc, která tvoří příslušenství pozemku p. č. XY jako věci hlavní. Jak bylo vysvětleno výše, samostatným předmětem práv (hmotnou věcí nemovitou) je totiž pouze podzemní stavba se samostatným účelovým určením. 18. Závěr odvolacího soudu je tak v rozporu s judikaturními závěry Nejvyššího soudu a dovolání je pro řešení této otázky přípustné i důvodné. V. Závěr 19. Protože rozsudek odvolacího soudu je založen na nesprávném právním posouzení věci, a je tím dán dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a protože dovolací soud současně neshledal podmínky pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 243d písm. b) o. s. ř., zrušil rozhodnutí odvolacího soudu (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.). 20. V rámci dalšího řízení je odvolací soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.). Odvolací soud se bude především opakovaně zabývat právní povahou sklepa a až následně případným nárokem z předkupního práva. Dojde-li k závěru, že sklep je podzemní stavbou bez samostatného účelového určení, nemůže zároveň dovodit, že se jedná o samostatnou stavbu. Nejvyšší soud opakovaně uzavírá, že nemá-li podzemní stavba samostatné účelové určení, je jen součástí pozemku, byť zasahuje pod cizí pozemek. Na takové stavby se samostatné předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. pochopitelně nevztahuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 17. 4. 2024, sp. zn. 2151/2022). 21. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 2. 2025
Mgr. David Havlík předseda senátu