Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 3460/2015

ze dne 2015-11-24
ECLI:CZ:NS:2015:22.CDO.3460.2015.1

22 Cdo 3460/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala

Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve

věci žalobkyně Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Janem Stančíkem, advokátem se

sídlem v Mikulůvce 141, proti žalovaným: 1) A. M. a 2) M. M. a oběma

zastoupeným JUDr. Lubomírem Plesníkem, LL.M., advokátem se sídlem ve Valašském

Meziříčí, Krásno nad Bečvou, Zašovská 750, o odstranění černé stavby, náhradu

škody a o určení neplatnosti pasportu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně –

pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 192/2013, o dovolání žalobkyně

proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2015, č. j. 57 Co

641/2014-68, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. ledna 2015, č. j. 57 Co

641/2014-68, kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky

ve Valašském Meziříčí ze dne 26. září 2014, č. j. 17 C 192/2013-54, a věc byla

postoupena Krajskému soudu v Ostravě jako soudu jednajícímu a rozhodujícímu ve

správním soudnictví, se mění tak, že řízení o určení neplatnosti pasportu se

nezastavuje a věc se nepostupuje Krajskému soudu v Ostravě jako soudu

jednajícímu a rozhodujícímu ve správním soudnictví.

Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí (dále jen „soud prvního

stupně“) usnesením ze dne 26. září 2014, č. j. 17 C 192/2013-54, zastavil

řízení o určení neplatnosti pasportu (výrok I.), rozhodl, že po právní moci

usnesení bude věc postoupena Městskému úřadu Valašské Meziříčí, Odboru

stavebního řádu (výrok II.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na

náhradu nákladů řízení o určení neplatnosti pasportu (výrok III.). V odůvodnění

uvedl, že požadavky na průběh stavebního řízení, včetně požadavků na stavební

dokumentaci, jsou požadavky vyplývající nikoli z poměrů soukromého práva, nýbrž

z poměrů práva veřejného, je rozhodování o těchto otázkách v pravomoci

stavebního úřadu, nikoliv soudu. Soud prvního stupně tedy postupoval podle §

104 občanského soudního řádu a rozhodl o zastavení řízení a o postoupení věci

příslušnému stavebnímu úřadu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“)

usnesením ze dne 20. ledna 2015, č. j. 57 Co 641/2014-68, usnesení soudu

prvního stupně zrušil a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jako soudu

jednajícímu a rozhodujícímu ve správním soudnictví. V odůvodnění uvedl, že má

za to, že z předmětu řízení o určení neplatnosti pasportu je zřejmé, že

žalobkyně napadá úkon správního orgánu, který není rozhodnutím a o kterém

žalobkyně tvrdí, že směřuje proti ní. Prostředkem ochrany je v daném případě

žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl.

soudního řádu správního, přičemž věcně příslušnými k projednání takové žaloby

jsou podle § 4 odst. 1 soudního řádu správního soudy ve správním soudnictví.

Soud prvního stupně sice v napadeném usnesení dospěl k závěru, že není věcně

příslušný, avšak nepostupoval v souladu s § 104b odst. 2 občanského soudního

řadu, podle něhož měl vyslovit, že není věcně příslušný a věc měl postoupit

příslušnému soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví, neboť

navrhovatelka se domáhá ochrany před nezákonným zásahem správního orgánu.

Jelikož rozhodl věcně nepříslušný soud, odvolací soud napadené usnesení zrušil

a věc postoupil Krajskému soudu v Ostravě jednajícímu a rozhodujícímu ve

správním soudnictví.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za

přípustné podle § 237 občanského soudního řádu. Dovolacímu soudu pokládá

otázku, zda návrh na určení neplatnosti pasportu domu má být řešen v

občanskoprávním soudním řízení, respektive zda soudy v civilním soudnictví

mohou meritorně jednat a rozhodnout o určení neplatnosti pasportu domu (zejména

pokud tímto pasportem dochází k legalizaci tzv. černé stavby). Odvolací soud

přitom zvolil řešení, že soudy v civilním soudnictví o věci nemohou rozhodnout,

přičemž tato otázka má být posouzena odlišně. Podle žalobkyně existují dva

pasporty, a to k domu v K. a k domu v K., přičemž v obou pasportech je

zakreslena jedna a tatáž část obvodového zdiva domu v K. rozdílně, jednou ve

vlastnictví v K. a podruhé ve vlastnictví v K. Přitom kotelna domu v K. byla

postavena „načerno“ a pasportem v K došlo k její legalizaci. Žalobkyně

nesouhlasí s právním posouzením, že prostředkem ochrany je v daném případě

údajně žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a

násl. soudního řádu správního a že věcně příslušným k projednání takové žaloby

jsou soudy ve správním soudnictví. V této souvislosti měl totiž odvolací soud

nesprávně za to, že z předmětu řízení o určení neplatnosti pasportu je údajně

zřejmé, že žalobkyně napadá úkon správního orgánu, který není rozhodnutím a o

kterém žalobkyně tvrdí, že směřuje proti ní. Žalobkyně ovšem ve skutečnosti

nenapadla žádný úkon správního orgánu, neboť pasport domu v K. byl pořízen

samotnými žalovanými, a proto ochrana žalobkyně před nesprávným zněním tohoto

pasportu je občanskoprávní žaloba na určení neplatnosti pasportu. V daném

případě totiž předmětný pasport neodpovídá skutečnému provedení legálně

zhotovených částí domu v K., čímž je dotčeno právo žalobkyně vlastnit majetek a

právo nebýt poškozována. Rozhodnutím odvolacího soudu proto došlo k nežádoucímu

jevu nazvanému denegatio iustitiae a k porušení práva na soudní ochranu. S

ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc

vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaní ve vyjádření s dovoláním nesouhlasí a považují je za nedůvodné. V dané

věci je zřejmé, že je napadán úkon správního orgánu, který není rozhodnutím, a

proto se ztotožňují s argumentací odvolacího soudu. K ostatním skutečnostem,

které jsou předmětem řízení, které je v současné době přerušeno do skončení

dovolacího řízení, odkazují na vyjádření ze dne 5. 11. 2014.

Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým

se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších

předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí

účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 20. ledna 2015 a

dovolací řízení bylo zahájeno po tomto datu, dovolací soud projednal dovolání a

rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014

(dále jen „o. s. ř.“).

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti

každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže

napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,

při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla

vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být

dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl

jeho výrok napaden (§ 242 odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze

přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.

s. ř.). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným

v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným

vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když

nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání a shledal,

že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§

240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. a je

přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatelka předkládá právní otázku

doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou, a sice zda jsou civilní

soudy oprávněny řešit žalobu na určení neplatnosti pasportu stavby, přičemž

řešení této otázky odvolacím soudem bylo pro jeho rozhodnutí určující a

dovolatelka závěry odvolacího soudu napadá.

Dovolání je důvodné.

Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují

soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva,

pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.

Podle § 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „soudní řád správní“), soudy ve správním soudnictví

rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy

orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou

nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o

právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,

(dále jen „správní orgán“), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu, c)

ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách

(odstavec 1). Ve správním soudnictví dále soudy rozhodují a) ve věcech

volebních a ve věcech místního a krajského referenda, b) ve věcech politických

stran a politických hnutí, c) o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí

pro rozpor se zákonem (odstavec 2).

Podle § 104b o. s. ř. náleží-li věc do věcné příslušnosti soudu, který

rozhoduje podle zvláštního zákona věci správního soudnictví, soud řízení

zastaví. V usnesení o zastavení řízení musí být navrhovatel rovněž poučen o

možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví

(odstavec 1). Ustanovení odstavce 1 neplatí, domáhá-li se navrhovatel podle

zvláštního zákona ochrany proti nečinnosti orgánu moci výkonné, orgánu územního

samosprávného celku, jakož i právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž

bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob

v oblasti veřejné správy, ochrany před nezákonným zásahem, pokynem nebo

donucením orgánu moci výkonné, orgánu územního samosprávného celku, jakož i

právnické (fyzické) osoby nebo jiného orgánu, jimž bylo svěřeno rozhodování o

právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy,

rozhodnutí ve věcech politických stran a politických hnutí nebo rozhodnutí o

kompetenční žalobě. V uvedených případech soud vysloví, že není věcně

příslušný, a rozhodne o postoupení věci věcně příslušnému soudu, který

rozhoduje věci správního soudnictví. Právní účinky spojené s podáním návrhu na

zahájení řízení zůstávají zachovány (odstavec 2). Účastníci řízení mají právo

se k otázce věcné příslušnosti podle odstavce 1 nebo 2, popřípadě k postupu

podle odstavce 3 vyjádřit (odstavec 4).

Podle § 125 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, je vlastník stavby povinen

uchovávat po celou dobu trvání stavby ověřenou dokumentaci odpovídající jejímu

skutečnému provedení podle vydaných povolení. V případech, kdy dokumentace

stavby nebyla vůbec pořízena, nedochovala se nebo není v náležitém stavu, je

vlastník stavby povinen pořídit dokumentaci skutečného provedení stavby. Při

změně vlastnictví ke stavbě odevzdá dosavadní vlastník dokumentaci novému

vlastníkovi stavby (odstavec 1). Nejsou-li zachovány doklady, z nichž by bylo

možné zjistit účel, pro který byla stavba povolena, platí, že stavba je určena

k účelu, pro který je svým stavebně technickým uspořádáním vybavena. Jestliže

vybavení stavby vyhovuje několika účelům, má se za to, že stavba je určena k

účelu, ke kterému se užívá bez závad (odstavec 2). Neplní-li vlastník stavby

povinnost podle odstavce 1, stavební úřad mu nařídí, aby pořídil dokumentaci

skutečného provedení stavby. Pokud není nezbytná úplná dokumentace skutečného

provedení stavby, uloží stavební úřad pouze pořízení zjednodušené dokumentace

(pasport stavby), pokud ji stavebník nepořídil sám (odstavec 3). Není-li třeba

dokumentaci pořízenou podle odstavce 1 nebo 3 doplnit, změnit nebo jinak

přepracovat, stavební úřad ji ověří a po jednom ověřeném vyhotovení zašle

vlastníkovi stavby a obecnímu úřadu, v jehož správním obvodu se stavba nachází,

není-li sám stavebním úřadem, vyjma stavby v působnosti vojenského nebo jiného

stavebního úřadu. To platí i pro dokumentaci skutečného provedení stavby

předloženou stavebnímu úřadu spolu s oznámením o užívání stavby podle § 120

odst. 1, popřípadě se žádostí o vydání kolaudačního souhlasu (odstavec 4).

Rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby stanoví prováděcí právní

předpis (odstavec 6).

Pasport stavby je zjednodušenou dokumentací, kterou pořídí stavebník z

vlastního popudu nebo na základě uložení povinnosti stavebním úřadem. Pasport

stavby musí splňovat náležitosti stanovené ve vyhlášce Ministerstva pro místní

rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.

a musí být ověřen stavebním úřadem [srovnej Potěšil, L., Roztočil, A., Hrůšová,

K., Lachmann, M. : Stavební zákon - online komentář. 3. aktualizace. Praha: C.

H. Beck, 3/2014, § 125. Dostupný na www.beck-online.cz (právní informační

systém)].

V posuzovaném případě je předmětem sporu návrh žalobkyně na určení neplatnosti

pasportu domu v K., který podle jejích tvrzení neodpovídá skutečnosti a dochází

jím k legalizaci „černé stavby kotelny“. Podle soudů obou stupňů však k

projednání žaloby nemají být příslušné civilní soudy, nýbrž správní orgány,

potažmo správní soudy. Soud prvního stupně zdůraznil, že požadavky na průběh

stavebního řízení, včetně požadavků na stavební dokumentaci jsou požadavky

vyplývající z poměrů veřejného práva, a proto je pravomocný rozhodovat o těchto

otázkách stavební úřad a nikoliv civilní soud. Odvolací soud se s tímto

posouzením ztotožnil jen z části, když zdůraznil, že z obsahu žaloby je zřejmé,

že žalobkyně napadá úkon správního orgánu, který není rozhodnutím, a o kterém

tvrdí, že směřuje přímo proti ní, a proto shledal, že v daném případě je

prostředkem ochrany žaloba na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu.

Žalobkyně pak tyto závěry rozporuje s tím, že se nedomáhala ochrany před

zásahem ze strany správního orgánu, nýbrž se domáhala náhrady škody způsobené

žalovanými, přičemž určení neplatnosti pasportu domu v K. je „pro náhradu škody

minimálně předběžnou otázkou“, jejíhož řešení se však domáhá i přímým žalobním

požadavkem na vyslovení neplatnosti pasportu stavby.

Z přednesů žalobkyně v průběhu řízení a jejích procesních stanovisek je zřejmé,

že se nedomáhala zrušení rozhodnutí správního orgánu, nedomáhala se ochrany

proti nečinnosti správního orgánu ani se nedomáhala ochrany před nezákonným

zásahem správního orgánu, nýbrž toliko se domáhala určení neplatnosti pasportu

stavby, na jehož základě měla žalobkyni vzniknout újma. Žalobkyně také výslovně

odmítá poskytnutí ochrany prostřednictvím správního řízení před příslušným

stavebním úřadem či prostřednictvím soudního řízení před správními soudy, neboť

zdůrazňuje, že pasport domu v K. byl vyhotoven žalovanými a jeho vyhotovením

mělo dojít k újmě na straně žalobkyně. Za dané situace dospěl proto dovolací

soud k závěru, že i s ohledem na právo na přístup k soudu, jehož se dovolatelka

ostatně sama dovolávala, není namístě postup podle § 104b o. s. ř. a je třeba

se návrhem dovolatelky na určení neplatnosti pasportu stavby zabývat v civilním

soudním řízení. Pro úplnost dovolací soud dodává, že jeho závěr o pravomoci

soudů rozhodujících v civilním řízení však nikterak nepředjímá bez dalšího též

důvodnost nároku, který žalobkyně žalobou uplatnila.

Jelikož z hlediska dovolatelkou uplatněného důvodu (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) je

rozhodnutí odvolacího soudu nesprávné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího

soudu změnil podle § 243d písm. b) o. s. ř. tak, že se řízení o určení

neplatnosti pasportu nezastavuje a věc se nepostupuje Krajskému soudu v Ostravě

jako soudu jednajícímu a rozhodujícímu ve správním soudnictví.

Soudy nižších stupňů jsou v další fázi řízení vysloveným právním názorem

dovolacího soudu vázány (§ 243g odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť řízení ve věci

samé není dosud skončeno [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července

2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních

rozhodnutí a stanovisek)].

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. listopadu 2015

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu