22 Cdo 351/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně J. F., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) M. K. a 2) L. B., zastoupeným advokátkou, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 6 C 163/92, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor, ze dne 4. října 2002, č. j.15 Co 131/2002-314, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žalované jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení částku 7.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. J. T.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka Tábor jako soud odvolací rozsudkem ze dne 4. října 2002, č. j. 15 Co 131/2002-314, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 11. října 2001, č. j. 6 C 163/92-230, ve výroku I., že „podílové spoluvlastnictví účastnic k objektu bydlení čp. 693 v T. s pozemkem p. č. 2108/1 – zastavěná plocha o výměře 227 m2, vše zapsáno na LV č. 6880 pro obec a k. ú. T. u Katastrálního úřadu v T., se zrušuje a nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně J. F.“, ve výroku II., že „žalobkyně je povinna na vyrovnání podílů zaplatit žalované 1) M. K. částku 833.333,30 Kč a žalované 2) L. B. částku 833.333,30 Kč, vše do tří dnů od
právní moci tohoto rozsudku“ a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení. Vedle toho rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a V. zůstává nedotčen, a dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podaly žalované 1) a 2) dovolání s odkazem na § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) pokud jde o přípustnost dovolání, a s podrobným zdůvodněním uvedly, že řízení před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Navrhly, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně s podrobným odůvodněním, v konfrontaci s obsahem dovolání, namítla, že dovolatelky nesplnily předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ, navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Podáním označeným datem 28. 1. 2003, adresovaným Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně, žalované 1) a 2) vzaly svoje dovolání proti rozsudku odvolacího soudu v plném rozsahu zpět. Proto Nejvyšší soud podle § 243b odst. 5 věta druhá OSŘ dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2 věta první OSŘ. Žalované zpětvzetím dovolání zavinily zastavení dovolacího řízení, a proto jsou povinny nahradit žalobkyni náklady tohoto řízení. Ty jsou dány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby - vyjádření k dovolání podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí podle § 10 odst. 3, § 4 odst. 1, 2 písm. a), § 3 odst. 1 bod 5., § 15, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částku 7.500,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů 75,- Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to je celkem 7.575,- Kč.
Jestliže žalované nesplní dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. dubna 2003
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu