22 Cdo 3858/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce S. Š., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, o vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 119/89, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 410/2005-555, takto:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. září 2005, č. j. 6 C 119/89-306, pod bodem I. výroku žalovanému uložil, aby se zdržel užívání pozemku parc. č. 535 – zahrada, zapsaného na LV č. 5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov, a aby tento pozemek vyklidil, s tím, že povinnost zdržet se užívání pozemku a pozemek vyklidit se nevztahuje na část pozemku, označenou na geometrickém plánu Ing. J. M. z 2. 5. 1991, číslo zakázky 36-109/91, který je nedílnou součástí rozsudku, jako parc. č. 535/2. Pod bodem II. zamítl žalobu na zdržení se užívání a vyklizení pozemku parc. č. 535/2. Pod bodem III. uložil žalovanému, aby žalobci
zaplatil částku 33,- Kč. Pod bodem IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně odkázal na skutková zjištění učiněná v předcházejících rozsudcích v této věci. Z rozsudku ze dne 19. 12. 1997, č. j. 6 C 119/89-162, vyplývá skutkové zjištění, že kupní smlouvou ze dne 5. 1. 1957, sepsanou u bývalého Státního notářství ve Velkém Meziříčí pod sp. zn. N 2/57, koupili J. a M. Š., rodiče žalobce a zemřelého F. Š. (původně žalovaného spolu s A. Š.), od J. a L. P. pozemek parc. č. 535 v kat. území S. za účelem výstavby rodinného domku F. Š., který z důvodu zákazu drobení zemědělské půdy jako bezzemek označený pozemek sám koupit nemohl. Rozhodnutím bývalého ONV ve Velkém Meziříčí ze dne 27. 6. 1958, č. j. Výst./4288/58, byla k žádosti F. Š. povolena stavba rodinného domku na pozemcích parcelních čísel 535 a 541 v kat. území S. Rozhodnutí o povolení k užívání novostavby rodinného domku bylo vydáno 23. 6. 1961. Předmětný pozemek parc. č. 535 byl až do roku 1969 veden jako součást pozemku parc. č. 509 v užívání jednotného zemědělského družstva (dále „JZD“). V pozemkové knize byl pozemek parc. č. 535 veden jako vlastnictví J. a M. Š. Po smrti J. Š. zdědil id. 1 pozemku parc. č. 535 žalobce s tím, že pozemek je v bezplatném užívání JZD Hrbov. Po smrti M. Š. zdědil žalovaný F. Š. id. 1 pozemků zapsaných na LV č. 5 pro kat. území S. v užívání socialistického sektoru bez bližšího upřesnění. Rodinný domek postavený F. Š. stojí z větší části na pozemku parc. č. 541/4 a z menší části na pozemku parc. č. 535. Z rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 6 C 119/89-266, se podává, že dům žalovaného J. Š., právního nástupce původně žalovaných F. a A. Š., č. p. 31 se nachází na pozemcích v současné době označených jako parc. č. 49/1 a parc. č. 49/2, kdy pozemek parc. č. 49/2 byl oddělen z pozemku parc. č. 535. Kupní smlouvou a smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou mezi žalovaným a L. T. a P. O. dne 12. 10. 1999, bylo k zajištění přístupu žalovaného k domu č. p. 31 zřízeno věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy po pozemku parc. č. 534/2. Žalovaný je vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1, 509/2, 536/3 a 541/3 v kat. území S. Pozemek parc. č. 535 nabyl dědictvím žalobce. Pokud jde
o právní posouzení věci, soud prvního stupně odkázal na označené dřívější rozsudky a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, č. j. 15 Co 246/2003-296. Soudy dospěly k závěru, že dům č. p. 31 jako trvalá stavba nebyl zřízen na základě existující práva stavby (§ 159 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník), tedy nebyly dány zákonné podmínky pro rozdílnost ve vlastnictví stavby a pozemků, na nichž byla stavba domu zřízena (§ 155 citovaného zákona), a právní vztahy mezi stavebníkem a vlastníkem pozemků je třeba upravit podle § 125 a násl. citovaného zákona. Žalovaný se zpracováním stal vlastníkem zastavěného pozemku a pozemku označeného v geometrickém plánu Ing. Machka ze dne 2. 5. 1991 jako parc. č. 535/2, nezbytně nutného k užívání stavby č. p. 31. Za 110 m2 pozemku parc. č. 535 nabytých právními předchůdci žalovaného zpracováním soud prvního stupně přiznal žalobci náhradu ve výši 33,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 410/2005-555, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod body I. a II. tak, že zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a zdržet se užívání pozemku parc. č. 535 – zahrada, zapsaného na LV č. 5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov. Ve výroku pod bodem III. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a pod body IV. a V. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc správně posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví zpracováním. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že stavebník domu č. p. 31, tedy právní předchůdce žalovaného, nabyl zpracováním vlastnictví nejen k pozemku přímo zastavěnému stavbou, dnes označenému jako parc. č. 49/2, ale i k přilehlému pozemku, označenému v geometrickém plánu Ing. Stanislava Kutálka ze dne 11. 6. 2008, č. 95-23/2008, jako parc. č. 535/6 kat. území Svařenov. Zde odvolací soud odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu uvedené ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 65, ročník 1972. Ve vztahu k žalobě na vyklizení a zdržení se užívání pozemku parc. č. 535/6 odvolací soud shledal na straně žalobce, který není vlastníkem tohoto pozemku, nedostatek aktivní věcné legitimace. Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani pokud jde o vyklizení a zdržení se užívání zbývající části pozemku parc. č. 535, označené v geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5 kat. území Svařenov, z důvodu, že žalovaný na tomto pozemku nemá žádné své věci. Protože otázka vlastnictví k části pozemku parc. č. 535 (nyní parc. č. 49/2 a 535/6) byla řešena jako otázka předběžná ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce, nepřicházelo v úvahu rozhodnutí o náhradě za pozemek nabytý jeho zpracováním.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl, že zřízením stavby na cizím pozemku podle § 126 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb. mohlo vzniknout právním předchůdcům žalovaného vlastnické právo zpracováním pouze k zastavěnému pozemku. Výklad připouštějící nabytí vlastnického práva zpracováním i k pozemku nezbytně nutnému k řádnému užívání stavby by neúměrně zvýhodnil stavitele na úkor vlastníka pozemku. Rovněž rozsah pozemku parc. č. 535/6, jak je vymezen geometrickým plánem Ing. Kutálka, výrazně omezuje žalobce jako oprávněného vlastníka v užívání svého pozemku. Žalovaný je v daném místě vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1, 509/2, 536/3 a 541/3, má zřízeno věcné břemeno cesty po pozemku parc. č. 534/2, takže má zajištěn přístup k domu č. p. 31. Právo řádně užívat stavbu má žalovaný i podle současné právní úpravy. Vyhovění žalobě na vyklizení a zdržení se užívání předmětného pozemku je nezbytné z hlediska právní jistoty žalobce, která je narušována žalovaným tím, že si činí nároky na předmětný pozemek a sám před odvolacím soudem uváděl, že se na tomto pozemku jeho věci nacházejí. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. 9. 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 občanského soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval správně podle ustanovení občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví zpracováním. Dovolací soud také neshledal důvod, aby se odchýlil od právního názoru vyjádřeného ve stanovisku Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky: „K niektorým otázkam ochrany vlastníctva nehnuteľností a riešenia vzťahov medzi vlastníkmi susediacich pozemkov (Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov Slovenskej socialistickej republiky vo veciach ochrany vlastníctva k nehnuteľnostiam a stanoviska občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu SSR z 27. 6. 1972, Cpj 59/71)“ publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 65, ročník 1972, na str. 508-509, který odvolací soud správně citoval. Nabyl-li tedy stavebník v době před 1. 1. 1964 vlastnictví k pozemku zpracováním podle § 126 odst. 1 zákona č. 141/1950 Sb., nenabýval jen pozemek zastavěný stavbou, ale i plochu navazující potřebnou k obvyklému užívání stavby v potřebném rozsahu. Ostatně nezřídka jsou pozemky označované v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha zastavěny jen zčásti a někdy k ní patří i tzv. nádvoří – srov. k tomu bod 1 kód 13 přílohy k vyhlášce č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o zamítnutí žaloby o zdržení se užívání a vyklizení pozemku označeného v geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5, rozhodnutí odvolacího soudu odpovídá jeho skutkovému zjištění, jež má oporu v obsahu spisu, že žalovaný na uvedeném pozemku nemá žádné věci.
Dovolací soud považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu za natolik správné a přesvědčivé, že na ně lze plně odkázat.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených vad došlo.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu řízení a na to, že soud prvního stupně doposud o náhradě nákladů řízení před nalézacími soudy nerozhodl, rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů dovolacího řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení by logicky nemělo předcházet rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých za řízení před soudem prvního stupně i za řízení odvolacího. Teprve rozhodnutí soudu prvního stupně o tom bude totiž rozhodnutím, jímž se řízení ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř. končí. Rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, neboť kdyby tomu tak bylo, musel by rozhodovat o náhradě nákladů řízení ve všech případech vyjma případů, kdy napadené rozhodnutí ruší a věc vrátí k dalšímu rozhodnutí některému z nalézacích soudů. Jestliže však řízení mezi účastníky u dovolacího soudu nekončí, pak o nákladech řízení nerozhoduje. Řízení v dané kauze bude končit až posledním rozhodnutím o nákladech nalézacího řízení; nikoli tedy u soudu dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu