22 Cdo 3858/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobce S. Š., zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se
sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalovanému J. Š., zastoupenému
JUDr. Jaroslavem Pavlasem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18,
o vyklizení pozemku a zdržení se užívání pozemku, vedené u Okresního soudu ve
Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 6 C 119/89, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2008, č. j. 15 Co 410/2005-555, takto:
Dovolání se zamítá.
Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 27. září 2005, č. j. 6 C 119/89-306, pod bodem I. výroku
žalovanému uložil, aby se zdržel užívání pozemku parc. č. 535 – zahrada,
zapsaného na LV č. 5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov, a aby tento
pozemek vyklidil, s tím, že povinnost zdržet se užívání pozemku a pozemek
vyklidit se nevztahuje na část pozemku, označenou na geometrickém plánu Ing. J.
M. z 2. 5. 1991, číslo zakázky 36-109/91, který je nedílnou součástí rozsudku,
jako parc. č. 535/2. Pod bodem II. zamítl žalobu na zdržení se užívání a
vyklizení pozemku parc. č. 535/2. Pod bodem III. uložil žalovanému, aby žalobci
zaplatil částku 33,- Kč. Pod bodem IV. a V. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně odkázal na skutková zjištění učiněná v
předcházejících rozsudcích v této věci. Z rozsudku ze dne 19. 12. 1997, č. j. 6
C 119/89-162, vyplývá skutkové zjištění, že kupní smlouvou ze dne 5. 1. 1957,
sepsanou u bývalého Státního notářství ve Velkém Meziříčí pod sp. zn. N 2/57,
koupili J. a M. Š., rodiče žalobce a zemřelého F. Š. (původně žalovaného spolu
s A. Š.), od J. a L. P. pozemek parc. č. 535 v kat. území S. za účelem výstavby
rodinného domku F. Š., který z důvodu zákazu drobení zemědělské půdy jako
bezzemek označený pozemek sám koupit nemohl. Rozhodnutím bývalého ONV ve Velkém
Meziříčí ze dne 27. 6. 1958, č. j. Výst./4288/58, byla k žádosti F. Š. povolena
stavba rodinného domku na pozemcích parcelních čísel 535 a 541 v kat. území S.
Rozhodnutí o povolení k užívání novostavby rodinného domku bylo vydáno 23. 6.
1961. Předmětný pozemek parc. č. 535 byl až do roku 1969 veden jako součást
pozemku parc. č. 509 v užívání jednotného zemědělského družstva (dále „JZD“). V
pozemkové knize byl pozemek parc. č. 535 veden jako vlastnictví J. a M. Š. Po
smrti J. Š. zdědil id. 1 pozemku parc. č. 535 žalobce s tím, že pozemek je v
bezplatném užívání JZD Hrbov. Po smrti M. Š. zdědil žalovaný F. Š. id. 1
pozemků zapsaných na LV č. 5 pro kat. území S. v užívání socialistického
sektoru bez bližšího upřesnění. Rodinný domek postavený F. Š. stojí z větší
části na pozemku parc. č. 541/4 a z menší části na pozemku parc. č. 535. Z
rozsudku ze dne 27. 8. 2003, č. j. 6 C 119/89-266, se podává, že dům žalovaného
J. Š., právního nástupce původně žalovaných F. a A. Š., č. p. 31 se nachází na
pozemcích v současné době označených jako parc. č. 49/1 a parc. č. 49/2, kdy
pozemek parc. č. 49/2 byl oddělen z pozemku parc. č. 535. Kupní smlouvou
a smlouvou o zřízení věcného břemene, uzavřenou mezi žalovaným a L. T. a P. O.
dne 12. 10. 1999, bylo k zajištění přístupu žalovaného k domu č. p. 31 zřízeno
věcné břemeno spočívající v právu chůze a jízdy po pozemku parc. č. 534/2.
Žalovaný je vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1, 509/2, 536/3
a 541/3 v kat. území S. Pozemek parc. č. 535 nabyl dědictvím žalobce. Pokud jde
o právní posouzení věci, soud prvního stupně odkázal na označené dřívější
rozsudky a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, č. j. 15 Co
246/2003-296. Soudy dospěly k závěru, že dům č. p. 31 jako trvalá stavba nebyl
zřízen na základě existující práva stavby (§ 159 zákona č. 141/1950 Sb.,
občanský zákoník), tedy nebyly dány zákonné podmínky pro rozdílnost ve
vlastnictví stavby a pozemků, na nichž byla stavba domu zřízena (§ 155
citovaného zákona), a právní vztahy mezi stavebníkem
a vlastníkem pozemků je třeba upravit podle § 125 a násl. citovaného zákona.
Žalovaný se zpracováním stal vlastníkem zastavěného pozemku a pozemku
označeného v geometrickém plánu Ing. Machka ze dne 2. 5. 1991 jako parc. č.
535/2, nezbytně nutného k užívání stavby č. p. 31. Za 110 m2 pozemku parc. č.
535 nabytých právními předchůdci žalovaného zpracováním soud prvního stupně
přiznal žalobci náhradu ve výši 33,- Kč.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 30. září 2008,
č. j. 15 Co 410/2005-555, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod
body I. a II. tak, že zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost
vyklidit a zdržet se užívání pozemku parc. č. 535 – zahrada, zapsaného na LV č.
5 pro obec Velké Meziříčí a kat. území Svařenov. Ve výroku pod bodem III.
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a pod body IV. a V. zrušil a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Podle odvolacího soudu soud prvního stupně věc správně posuzoval podle
příslušných ustanovení zákona č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví zpracováním.
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že stavebník domu
č. p. 31, tedy právní předchůdce žalovaného, nabyl zpracováním vlastnictví
nejen k pozemku přímo zastavěnému stavbou, dnes označenému jako parc. č. 49/2,
ale i k přilehlému pozemku, označenému v geometrickém plánu Ing. Stanislava
Kutálka ze dne
11. 6. 2008, č. 95-23/2008, jako parc. č. 535/6 kat. území Svařenov. Zde
odvolací soud odkázal na stanovisko Nejvyššího soudu uvedené ve Sbírce soudních
rozhodnutí
a stanovisek pod č. 65, ročník 1972. Ve vztahu k žalobě na vyklizení a zdržení
se užívání pozemku parc. č. 535/6 odvolací soud shledal na straně žalobce,
který není vlastníkem tohoto pozemku, nedostatek aktivní věcné legitimace.
Odvolací soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná ani pokud jde o vyklizení
a zdržení se užívání zbývající části pozemku parc. č. 535, označené v
geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5 kat. území Svařenov, z
důvodu, že žalovaný na tomto pozemku nemá žádné své věci. Protože otázka
vlastnictví k části pozemku parc. č. 535 (nyní parc. č. 49/2 a 535/6) byla
řešena jako otázka předběžná ve vztahu k aktivní legitimaci žalobce,
nepřicházelo v úvahu rozhodnutí o náhradě za pozemek nabytý jeho zpracováním.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu, a to pokud jím byl změněn rozsudek
soudu prvního stupně, podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního
posouzení věci. Namítl, že zřízením stavby na cizím pozemku podle § 126 odst. 1
zákona č. 141/1950 Sb. mohlo vzniknout právním předchůdcům žalovaného
vlastnické právo zpracováním pouze k zastavěnému pozemku. Výklad připouštějící
nabytí vlastnického práva zpracováním i k pozemku nezbytně nutnému k řádnému
užívání stavby by neúměrně zvýhodnil stavitele na úkor vlastníka pozemku.
Rovněž rozsah pozemku parc. č. 535/6, jak je vymezen geometrickým plánem Ing.
Kutálka, výrazně omezuje žalobce jako oprávněného vlastníka v užívání svého
pozemku. Žalovaný je v daném místě vlastníkem pozemků parcelních čísel 49/1,
509/2, 536/3 a 541/3, má zřízeno věcné břemeno cesty po pozemku parc. č. 534/2,
takže má zajištěn přístup k domu č. p. 31. Právo řádně užívat stavbu má
žalovaný i podle současné právní úpravy. Vyhovění žalobě na vyklizení a zdržení
se užívání předmětného pozemku je nezbytné z hlediska právní jistoty žalobce,
která je narušována žalovaným tím, že si činí nároky na předmětný pozemek a sám
před odvolacím soudem uváděl, že se na tomto pozemku jeho věci nacházejí.
Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto
soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve
znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené
rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 30. 9. 2008.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že
je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle § 242 odst. 1 a 3 občanského
soudního řádu (dále „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Odvolací soud shodně jako soud prvního stupně věc posuzoval správně podle
ustanovení občanského zákoníku č. 141/1950 Sb. o nabytí vlastnictví
zpracováním. Dovolací soud také neshledal důvod, aby se odchýlil od právního
názoru vyjádřeného ve stanovisku Nejvyššího soudu Slovenské socialistické
republiky: „K niektorým otázkam ochrany vlastníctva nehnuteľností a riešenia
vzťahov medzi vlastníkmi susediacich pozemkov (Z rozboru a zhodnotenia
rozhodovacej činnosti súdov Slovenskej socialistickej republiky vo veciach
ochrany vlastníctva k nehnuteľnostiam a stanoviska občianskoprávneho kolégia
Najvyššieho súdu SSR z 27. 6. 1972, Cpj 59/71)“ publikovaného ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod poř. č. 65, ročník 1972, na str. 508-509,
který odvolací soud správně citoval. Nabyl-li tedy stavebník v době před 1. 1.
1964 vlastnictví k pozemku zpracováním podle § 126 odst. 1 zákona
č. 141/1950 Sb., nenabýval jen pozemek zastavěný stavbou, ale i plochu
navazující potřebnou k obvyklému užívání stavby v potřebném rozsahu. Ostatně
nezřídka jsou pozemky označované v katastru nemovitostí jako zastavěná plocha
zastavěny jen zčásti a někdy k ní patří i tzv. nádvoří – srov. k tomu bod 1 kód
13 přílohy k vyhlášce
č. 26/2007 Sb., kterou se provádí zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických
a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 344/1992 Sb., katastrální zákon, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud jde o zamítnutí žaloby o zdržení se užívání a vyklizení pozemku
označeného v geometrickém plánu Ing. Kutálka jako parc. č. 535/5, rozhodnutí
odvolacího soudu odpovídá jeho skutkovému zjištění, jež má oporu v obsahu
spisu, že žalovaný na uvedeném pozemku nemá žádné věci.
Dovolací soud považuje odůvodnění rozsudku odvolacího soudu za natolik správné
a přesvědčivé, že na ně lze plně odkázat.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229
odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly
v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Z obsahu spisu nevyplývá, že by
k některé z uvedených vad došlo.
Z uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání podle § 243b odst. 2 o.
s. ř. zamítl.
S ohledem na rozhodnutí odvolacího soudu o zrušení rozsudku soudu prvního
stupně ve výrocích o nákladech řízení a vrácení věci v tomto rozsahu k dalšímu
řízení
a na to, že soud prvního stupně doposud o náhradě nákladů řízení před
nalézacími soudy nerozhodl, rozhodne soud prvního stupně i o náhradě nákladů
dovolacího řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení by logicky
nemělo předcházet rozhodnutí o nákladech řízení vzniklých za řízení před soudem
prvního stupně i za řízení odvolacího. Teprve rozhodnutí soudu prvního stupně o
tom bude totiž rozhodnutím, jímž se řízení ve smyslu § 151 odst. 1 o. s. ř.
končí. Rozhodnutí dovolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí,
neboť kdyby tomu tak bylo, musel by rozhodovat o náhradě nákladů řízení ve
všech případech vyjma případů, kdy napadené rozhodnutí ruší a věc vrátí k
dalšímu rozhodnutí některému z nalézacích soudů. Jestliže však řízení mezi
účastníky u dovolacího soudu nekončí, pak o nákladech řízení nerozhoduje.
Řízení v dané kauze bude končit až posledním rozhodnutím
o nákladech nalézacího řízení; nikoli tedy u soudu dovolacího.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. ledna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu