22 Cdo 4144/2008
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího
Zrůsta ve věci žalobce U K., b. d., zastoupeného advokátem, proti žalovanému P.
s. b. d., o určení vlastnictví pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5
pod sp. zn. 26 C 217/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 29. února 2008, č. j. 53 Co 55/2008-139, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. února 2008, č. j. 53 Co
55/2008-139, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 19. prosince 2007,
č. j. 26 C 217/2003-125, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 5
k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby soud určil, že je vlastníkem pozemku p. č.
4597/8-ostatní plocha o výměře 73 m2 v katastrálním území S., zapsaném na listu
vlastnictví č. 1810 Katastrálního úřadu P.-m.; jako vlastník tohoto pozemku byl
v době podání žaloby v katastru nemovitostí zapsán žalovaný; svoje vlastnictví
opíral o vydržení podle § 134 odst. 1 občanského zákoníku („ObčZ“). Dopisem z
16. 6. 2004, resp. 24. 10. 2007, soudu sdělil, že po podání žaloby došlo k
provedení vkladu vlastnického práva k pozemku na manžele H. L. A. a T. P. T.
T., kteří vstoupili do práv a povinností žalovaného. Navrhl aby soud rozhodl o
procesním nástupnictví podle § 107a občanského soudního řádu („OSŘ“).
Obvodní soud pro Prahu 5 („soud prvního stupně“) usnesením ze dne
19. prosince 2007, č. j. 26 C 217/2003-125, zamítl „návrh žalobce, aby na místo
žalovaného do řízení vstoupili 1) H. L. A., 2) T. P. T. T., jako noví
žalovaní“. Uvedl, že řízení ve věci bylo zahájeno podle § 82 odst. 1 OSŘ dnem
8. 7. 2007 (správně 8. 7. 2003), přičemž uvedení manželé nabyli předmětný
pozemek do společného jmění na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli s
žalovaným 7. 5. 2003, tedy před podáním žaloby. Ke vkladu vlastnického práva do
katastru nemovitostí došlo až 26. 9. 2003, avšak právní účinky tohoto vkladu
vznikly zpětně k 7. 5. 2003, tedy ke dni předcházejícímu podání žaloby.
Uzavřel, že § 107a OSŘ upravuje procesní nástupnictví, k němuž dochází v
souvislosti se singulární sukcesí práva nebo povinnosti, která nastala po
zahájení řízení. V dané věci však k právním účinkům vkladu vlastnictví do
příslušného katastru nemovitostí ohledně předmětného pozemku došlo před podáním
žaloby; proto nebylo možno návrhu vyhovět.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce usnesením ze
dne 29. února 2008, č. j. 53 Co 55/2008-139, potvrdil usnesení soudu prvního
stupně; jeho právním hodnocením věci se ztotožnil.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) OSŘ resp. o § 239 odst. 2 písm. b)
OSŘ; uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. S právním
závěrem odvolacího soudu nesouhlasí. V podrobnostech odkazuje na svoje sdělení
soudu prvního stupně z 24. 10. 2007, na obsah svého odvolání proti usnesení
soudu prvního stupně a na doklady, které k uvedenému sdělení přiložil. K tomu
uvedl, že je zřejmé, že „vklad práva byl nejenom proveden až po podání žaloby,
ale i chybou katastrálního úřadu“, kterou v podrobnostech analyzoval včetně
postupu při řešení jeho stížnosti na katastrální úřad z 12. 12. 2003. Hodnocení
věci provedené odvolacím soudem je podle jeho názoru v rozporu se samotným §
133 odst. 2 ObčZ, dále s § 3 odst. 1 a § 11 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech
vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších
předpisů. Toto svoje tvrzení dovolatel dále v podrobnostech rozvádí a uzavírá,
že odvolací soud svým rozhodnutím dosavadní praxi neguje, postupuje tak, že
vytváří situaci, kdy by žalobce ve sporu měl povinnost předjímat rozhodnutí
orgánu veřejné správy a rovněž předjímat, že smluvní strany se případně
nedohodnou jinak a návrh na vklad nevezmou zpět. Takové hodnocení odvolacího
soudu je nejenom v rozporu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními, ale je i
zcela nelogické, protože po dobu celého řízení o provedení vkladu od data jeho
návrhu až do data zápisu vytváří nejistotu
a neguje možnost reálného práva na žalobu. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil
jak usnesení odvolacího soudu, tak usnesení soudu prvního stupně a věc soudu
prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm.
b) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a
že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil,
že dovolání je důvodné.
V § 107a OSŘ se uvádí: „Má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala
právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na
místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107“ (odst.
1). „Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení
nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten,
kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit
na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají
zachovány“. (odst. 2). „Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně“ (odst. 3).
Z citovaného ustanovení se podává, že zákon váže možnost realizace procesního
nástupnictví na právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo
přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, nikoliv na
účinky této právní skutečnosti (tedy na převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde). Ke smluvnímu nabytí
vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na
základě tzv. složené (komplexní) právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu
vlastnického práva a jeho vkladu do katastru nemovitostí (viz též Knappová, M.,
Švestka, J. a kol.: Občanské právo hmotné. Praha : ASPI, 2002, sv. I., s. 150 a
násl.). Tato právní skutečnost je dovršena („nastane“) až uskutečněním všech
jejích složek, tedy vkladem do katastru nemovitostí. To, že vklad do katastru
nemovitostí má zpětné účinky ke dni podání návrhu na vklad nic nemění na tom,
že právní skutečnost která má za následek převod vlastnického práva k
nemovitosti nastane až provedením vkladu do katastru.
Tento výklad je i v souladu s účelem procesního nástupnictví, upraveného
v § 107a OSŘ. Toto ustanovení má zabránit tomu, aby žalobce, který podal žalobu
proti někomu, kdo v době podání žaloby byl pasivně legitimován, byl v případě
změny vlastnického práva ke sporné věci nucen vést nový spor s nabyvatelem. V
dané věci byl žalovaný v době podání žaloby podle KN vlastníkem sporné věci;
pokud by soud prvního stupně o věci rozhodoval dříve, než došlo ke vkladu do
katastru nemovitostí, nemohl by pasivní legitimaci žalovaného vyloučit jen
proto, že byla uzavřena smlouva o převodu nemovitosti; na druhé straně by v
této době nemohl dospět k závěru o pasivní legitimaci nabyvatele, neboť ten
ještě vlastníkem nebyl. Také žalobce v době podání žaloby nemohl právo uplatnit
proti tomu, na koho mělo teprve na základě vkladu do katastru nemovitostí
přejít. Uplatnění právního názoru, ze kterého soudy v této věci vyšly, by tak
znamenalo, že v době podání žaloby zde nebyla jen v důsledku uzavření smlouvy
pasivně legitimovaná osoba, proti které bylo možno podat žalobu; takový názor
by odepíral žalobci možnost žalobní ochrany a byl by v rozporu s právem na
spravedlivý proces.
Jestliže tedy žalobce podá proti vlastníku nemovitosti evidované v
katastru nemovitostí žalobu týkající se této nemovitosti až poté, co žalovaný
uzavřel s třetí osobou smlouvu o jejím převodu, ale dříve, než byl proveden na
základě této smlouvy vklad vlastnického do katastru nemovitostí, jde o situaci,
kdy po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují
převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde,
a je tak možné vyhovět návrhu na realizaci procesního nástupnictví v důsledku
singulární sukcese.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení
(§ 243b odst. 2, 3 OSŘ).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. listopadu 2008
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu