U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve senátě složeném z předsedy JUDr.
Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobců: a) MUDr. P. N., a b) doc. MUDr. M. N., CSc.,
zastoupených JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové,
Ulrichovo náměstí 737, proti žalovaným: 1) Ing. K. Č., 2) Mgr. M. P., 3) RNDr.
V. Č., zastoupeným JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, J.
M. Marků 92, 4) Ing. L. K., 5) J. H., 6) MUDr. J. O., 7) D. K., a 8) MUDr. Z.
O., zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrouně, J. M.
Marků 92, o určení spoluvlastnického práva k nemovitosti, vedené u Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 132/2006, o dovolání žalobců proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co
499/2007-227, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovaným 1),
2), 3) a 8) k ruce společné a nerozdílné náklady dovolacího řízení ve výši
9.240,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr.
Radomila Macka.
III. Ve vztahu mezi žalobci a žalovanými 4), 5), 6) a 7) nemá žádný z
účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25.
května 2007, č. j. 12 C 132/2006-130, výrokem pod bodem I. v odstavci prvém
zamítl žalobu „o určení, že dům čp. 203 a čp. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a
st. p. č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je jedinou věcí
nemovitou“ a v odstavci druhém zamítl žalobu „o určení, že nemovitost dům čp.
203 a čp. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v katastrálním území a
obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví žalobce A/ v rozsahu 5/12,
žalobkyně B/ v rozsahu 1/12, žalobce C/ v rozsahu 1/6, žalovaného č. 1 v
rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu 1/18 ,
žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 6 v
rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a
žalované č. 8 v rozsahu 1/12“. Výrokem pod body II. a III. rozhodl o nákladech
řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem
ze dne 6. května 2008, č. j. 19 Co 499/2007-227, potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku pod bodem I. v odstavci prvém a změnil jej ve výroku
pod bodem I. v odstavci druhém „jen tak, že žaloba o určení se na místo ve
znění, že dům č. 203 a č. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p. č. 279 v
katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví žalobce a)
v rozsahu 5/12, žalobkyně b) v rozsahu 1/12 a V. V. v rozsahu 1/6, žalovaného
č. 1 v rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu
1/18, žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 6
v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a žalované č. 8 v rozsahu 1/12
zamítá v tom znění, že dům č. 203 a č. 204 na pozemcích st. p. č. 278 a st. p.
č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad Orlicí je ve spoluvlastnictví
žalobce a) v rozsahu 7/12, žalobkyně b) v rozsahu 1/12, žalovaného č. 1 v
rozsahu 1/18, žalované č. 2 v rozsahu 1/18, žalovaného č. 3 v rozsahu 1/18,
žalované č. 4 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v rozsahu 1/48, žalované č. 5 v
rozsahu 1/48, žalované č. 6 v rozsahu 1/48, žalované č. 7 v rozsahu 1/48 a
žalované č. 8 v rozsahu 1/12“ a dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou
stupňů.
Odvolací soud připustil, aby do řízení namísto původního žalobce c) V. V.
vstoupil žalobce a) a dále připustil částečnou změnu žaloby tak, aby namísto
určení, že žalobce a) je spoluvlastníkem 5/12 a původní žalobce V. V.
spoluvlastníkem 1/6 domu čp. 204 a čp. 203 na stavebních parcelách č. 278 a č.
279, bylo určeno, že žalobce a) je spoluvlastníkem 7/12 uvedených nemovitostí;
změna rozsudku soudu prvního stupně vycházela jen ze změněné žaloby, jinak
práva a povinnosti účastníků posoudil odvolací soud shodně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalobci dovolání, jehož přípustnost
opírají o § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a
uplatňují dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř.
Dovolání není přípustné.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou
účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Vychází
přitom z § 243c odst. 2 o. s. ř., který stanoví: „V odůvodnění usnesení, jímž
bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud
pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné,
zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č.
7/2009 Sb.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Žalobci se domáhali, aby soud určil, že objekt bydlení s čp. 203 a čp. 204 na
stavebních parcelách č. 278 a č. 279 v katastrálním území a obci Jablonné nad
Orlicí je “jedinou stavbou”; žádali tak o určení právní skutečnosti. Určení
existence právní skutečnosti (nikoli právního vztahu či práva) rozhodnutím
soudu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže to zákon připouští. V takovém
případě však nejde o určovací žalobu, odpovídající ustanovení § 80 písm. c) o.
s. ř., ale o žalobu jinou v § 80 o. s. ř. nevypočtenou (rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 11. května 2000, sp. zn. 22 Cdo 2568/98, Právní rozhledy č.
8/2000). Žaloba, jíž se žalobce domáhá, aby soud určil, že určitá budova je
jedinou hlavní věcí nesplňuje předpoklady žaloby na určení podle ustanovení §
80 písm. c) o. s. ř., neboť se netýká existence nebo neexistence práva nebo
právního vztahu, ani nemá oporu v platném právu. Žalobce se však může domáhat
určení vlastnického práva k budově, která je v katastru nemovitostí evidována
jako dvě budovy; otázku, zda jde o jedinou nemovitost, řeší soud jako
předběžnou. Proto jsou rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně,
pokud jde o uvedené určení, v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
Odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu opřel zamítnutí žaloby o
skutečnost, že mimo dědické řízení nelze deklaratorním rozhodnutím určit, že
dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví v řízení o dědictví dosud
neprojednané. V rozhodnutí publikovaném jako R 61/2001 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek se uvádí: „Spor o tom, zda součástí dědictví po
zůstaviteli je určitá věc (lhostejno, zda movitá či nemovitá), se v občanském
soudním řízení typově řeší právě žalobou dědiců na určení, že zůstavitel byl v
den svého úmrtí vlastníkem věci; je tomu tak právě proto, že je-li zde více
dědiců a dědictví ohledně sporné věci nebylo vypořádáno, nemohou se dědicové
bez dalšího domáhat určení, že jsou (spolu)vlastníky věci“. V dovolání
přicházejí dovolatelé s (hypotetickým) tvrzením, že někteří ze spoluvlastníků
snad mohli nabýt své právo smluvně či vydržením; je však třeba připomenout, že
např. v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně uvedli, že „jde o jediný
původní rodinný majetek a současní spoluvlastníci jsou potomky původního
vlastníka Václava Vacka“; skutečnosti nasvědčující možnému nabytí smlouvou či
vydržením tak netvrdili.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle
§ 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 5, § 224
odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobců bylo
odmítnuto a úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalovaným 1), 2), 3), a 8) vznikly náklady, které představují odměnu advokáta
za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání.
Činí podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18
odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku
6.500,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1.200,- Kč podle §
13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a náhradu 20
% daně z přidané hodnoty ve výši 1.540,- Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř.,
celkem tedy 9.240,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z § 149 odst. 1, §
160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.
Žalovaným 4), 5), 6) a 7) žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení
nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní
1), 2), 3), a 8) oprávnění podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 17. srpna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu