22 Cdo 4199/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce L. U., proti žalované České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 4, o vydání předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 Nc 946/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. srpna 2005, č. j. 35 Co 361/2005-16, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 1. března 2005, č. j. 2 Nc 946/2004-10a, odmítl odvolání žalobce z 11. 11. 2004, které podal proti usnesení stejného soudu ze dne 16. srpna 2004, č. j. 2 Nc 946/2004-4, pro opožděnost s odůvodněním, že napadené usnesení bylo žalobci doručeno 20. 8. 2004 a patnáctidenní odvolací lhůta uplynula 6. 9. 2004.
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 31. srpna 2005, č. j. 35 Co 361/2005-16, usnesení soudu prvního stupně z 1. 3. 2005, č. j. 2 Nc 946/2004-10a, potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Námitce žalobce, že poučení o odvolání obsažené ve výše zmíněném usnesení soudu prvního stupně umožňuje dvojí výklad, nepřisvědčil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání. Protože nebyl zastoupen advokátem a z obsahu spisu nevyplývalo, že by sám měl právnické vzdělání, byl výzvou (usnesením) soudu prvního stupně ze dne 23. února 2007 upozorněn na podmínku povinného zastoupení s tím, že nebude-li nedostatek uvedené podmínky dovolacího řízení ve stanovené lhůtě odstraněn, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Na tuto výzvu žalobce nereagoval a soud prvního stupě doručil 27. 9. 2007 spisový materiál dovolacímu soudu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Podmínkou povinného zastoupení se přitom nezabýval, neboť podle § 241b odst. 2 občanského soudního řádu (dále “OSŘ“) není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští § 236 odst. 1 OSŘ.
Podmínky přípustnosti proti rozhodnutí odvolacího soudu jsou upraveny v § 237, § 238, § 238a a § 239 OSŘ.
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo odmítnuto odvolání pro opožděnost. Nejde o rozhodnutí ve věci samé a o případy uvedené v § 238, § 238a a § 239 OSŘ. Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není podle zákona přípustné (k tomu srovnej R 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na tom nic nemůže změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu, který uvedl, že dovolání přípustné je.
Dovolání bylo proto jako nepřípustné podle § 234b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ odmítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalované náklady nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. října 2007
JUDr. Marie Rezková, v. r. předsedkyně senátu