22 Cdo 4205/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně
obce Máslojedy se sídlem úřadu v Máslojedech 33, IČO: 44444419, zastoupené
JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí
737, proti žalovaným: 1) J. L., zastoupenému JUDr. Gabrielou Vilímkovou,
advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Orlická 16 a 2) P. F., o odstranění
části plotu, o náhradě nákladů řízení, vedené u Okresního soudu v Hradci
Králové pod sp. zn. 12 C 19/97, o dovolání žalovaného 1) proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. července 2013, č. j. 20 Co
201/2013-879, takto:
I. Dovolání žalovaného 1) se odmítá.
II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího
řízení 1.840,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta
JUDr. Dušana Diviše.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalovaného 1)
usnesením ze dne 8. července 2013, č. j. 20 Co 201/2013-879, potvrdil usnesení
Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. března 2013, č. j. 12 C 19/97-861,
jímž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalovanému 1) do tří dnů od
právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení
částku 10.428,80 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalovaný 1) dovolání. Nesouhlasí se
způsobem, jakým nalézací soudy rozhodly o náhradě nákladů řízení. Uplatňuje
přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního
řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí nalézacích soudů zrušil a věc
vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně navrhuje odmítnutí dovolání.
Obsah usnesení soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům
známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto
na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012
Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013,
dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti
tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s
výjimkou § 243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí
účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 8.
července 2013, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle
občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s.
ř.“).
Podle § 243f odst. 3 věta první, o. s. ř. ve znění po novele provedené
zákonem č. 404/2012 Sb., v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto
nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede,
proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování
v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V daném případě v dovolání není řádně uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Dovolatel
sice shledává přípustnost dovolání v tom, že dovolání směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým
soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto,
že byl vázán názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a
odkazuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Podle § 237 o. s. ř. ve znění účinném od 1. ledna 2013 však již vázanost
právním názorem odvolacího soudu důvodem přípustnosti dovolání není a
neexistuje ani zákonné ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., na které
dovolatel odkazuje. Jiný důvod přípustnosti dovolání přitom dovolatel neuvádí.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud
dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 30. října 2013, sp. zn. 29 Cdo 3028/2013, uveřejněné na internetových
stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný 1) dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně
podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 28. května 2014
JUDr. Jiří Spáčil,
CSc.
předseda senátu