22 Cdo 4209/2017-246
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobkyně NEWLAKITA s. r. o., se sídlem v Moravské Ostravě, Tyršova 24/88, identifikační číslo osoby 27845567, zastoupené Mgr. Martinem Růžičkou, advokátem se sídlem v Praze 10, Korunní 810/104, proti žalované L. L., zastoupené JUDr. Ph.Dr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 35 C 254/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2017, č. j. 23 Co 455/2016-193, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 8. 2017, č. j. 23 Co 455/2016-224, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, č. j. 22 Cdo 4209/2017-228, se opravuje tak, že příjmení žalované namísto L. správně zní L.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2018
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu
V projednávané věci byla žalovaná úspěšná v řízení před soudem prvního stupně; v odvolacím řízení však žalobkyně převedla podíl na třetí osobu, která do řízení odmítla jako právní nástupce vstoupit, a žaloba tak musela být zamítnuta pro nedostatek věcné legitimace žalobkyně. Ta má za to, že jde o otázku v judikatuře dosud neřešenou a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tak tomu však není.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1795/2013, a v řadě jiných rozhodnutí, dovodil, že „při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví je rozhodný procesní úspěch v řízení. Jestliže soud žalobě vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobce navrhoval, je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. V případě, že soud rozhodl o vypořádání jinak, než žalobce navrhoval, je namístě úvaha o postupu podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž „je nutno vždy přihlédnout k individuálním okolnostem konkrétního případu.“
Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je skutečností, že žalobkyně ve věci úspěch neměla, neboť její žaloba byla zamítnuta; to je pro posouzení povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodující. Žalované pak nelze s odkazem na to, že jde o „iudicium duplex“ klást k tíži, že jejímu návrhu na přikázání věci soud nakonec nemohl vyhovět, neboť vzhledem k procesnímu postupu žalobkyně se podmínky pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví staly nejistými, a v důsledku postupu její hmotněprávní nástupkyně byly pro probíhající řízení zmařeny. Žalobkyně tím, že poté, co sama převedla spoluvlastnický podíl, pokračovala v řízení, na sebe vzala nejen riziko neúspěchu žaloby ve věci samé, ale i důsledky v oblasti nákladů řízení (podobně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 151/2014). Ostatně měla možnost v této věci uzavřít dohodu o budoucím postupu v řízení se svou nástupkyní (viz zásadu „vigilantibus iura scripta sunt“); důsledky toho, že tak neučinila, nelze přenášet na žalovanou. Lze tak uzavřít, že pokud odvolací soud posoudil individuální skutečnosti daně věci tak, že uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení, je jeho rozhodnutí v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. října 2017
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu