22 Cdo 4266/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobce P. Š., zastoupeného JUDr. Lukášem Havlem, advokátem se
sídlem v Trutnově, Libušinka 180, proti žalované E. M., zastoupené JUDr. Pavlem
Pokorným, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Veverkova 1343/1, o stanovení
povinnosti zdržet se zásahů do vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v
Trutnově pod sp. zn. 11 C 55/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 17. února 2009, č. j. 26 Co 560/2008-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 3.060,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám
advokáta JUDr. Lukáše Havla.
v obci a k. ú. S.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované
rozsudkem ze dne 17. února 2009, č. j. 26 Co 560/2008-111, potvrdil rozsudek
soudu prvního stupně „v tomto správném znění: Žalovaná je povinna zdržet se
rušení žalobce štěkáním psa umístěného v kotci postaveném proti obytnému domu
žalobce č. p. 21 v obci a katastrálním území S.“, a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno. Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při
projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném
do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb. Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení,
jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací
soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné,
zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení,
nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i
obsah dovolání a vyjádření k dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené
listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje. V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění
předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Protože dovolání opírající se o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné
jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout
rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle § 241a odst. 3
o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v
nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci je z pohledu dovolacího soudu
určujícím východiskem jednak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. června
2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a
stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 7480, podle kterého
je dovolací soud oprávněn úvahu odvolacího soudu o obtěžování nad míru
přiměřenou poměrům přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti,
jednak skutečnost, že skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení nepodléhají
dovolacímu přezkumu. Přitom skutková zjištění k tomu, zda hluk způsobený
štěkotem psa obtěžuje souseda nad míru přiměřenou poměrům, jsou pro výsledek
sporu o uložení povinnosti žalované zdržet se při chovu psa rušení žalobce jeho
štěkáním určující.
Jestliže tedy odvolací soud (s odkazem na akceptaci závěrů vyslovených soudem
prvního stupně) v odůvodnění rozsudku opřel své závěry o konkrétní skutková
zjištění a s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu dospěl k závěru, že
se v dané věci jedná o obtěžování žalobce nad míru přiměřenou poměrům, nelze
jeho úvaze vytknout zjevnou nepřiměřenost
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalované podle § 243b odst. 5 věty
první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalované
bylo odmítnuto a žalobci vznikly náklady (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Náklady vzniklé žalobci představují odměnu
advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle § 8, § 10
odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., částku
2.250,- Kč, a dále paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle § 13
odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), včetně náhrady za daň z
přidané hodnoty ve výši 20 %, celkem 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k
plnění vyplývají z § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, může žalobce
podat návrh na výkon rozhodnutí.