22 Cdo 4395/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobkyně M. R., zastoupené JUDr. Radkem Chudobou, advokátem se sídlem v
Praze 3, Jičínská 49, proti žalovanému Hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze
1, Mariánské nám. 2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupenému JUDr.
Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám.
18, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C
321/2009, o dovolání žalovaného proti usnesení; Městského soudu v Praze ze dne
10. září 2013, č. j. 30 Co 469/2010-141, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 30 C 321/2009-62, určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 146
v katastrálním území Ch., obci P. je žalobkyně (výrok I.), a rozhodl o náhradě
nákladů řízení (výrok II.). Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. září 2013, č. j. 30 Co 469/2010-141,
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Učinil tak
poté, co žalobkyně vzala žalobu zpět z důvodu, že předmětný pozemek prodala a
žalovaný se zpětvzetím žaloby souhlasil. Dále rozhodl o tom, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok
II.). Rozhodnutí ohledně nákladů řízení odůvodnil tím, že náklady právního
zastoupení nebyly žalovanou účelně vynaloženy, neboť se jednalo o typický spor
týkající se určení vlastnického práva a žalovaná má dostatečné materiální a
personální zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva
a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Proti usnesení odvolacího soudu, konkrétně proti výroku o náhradě nákladů
řízení, podává žalovaný dovolání, které opírá o § 237 občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“). Má za to, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí
odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, má-
li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Jako dovolací
důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci v tom smyslu, že odvolací soud
„nesprávně právně posoudil rozdíl mezi zásadou úspěchu ve věci a zásadou
zavinění ve věcech náhrady nákladů řízení.“ Podle jeho názoru nebyly náklady na
právní zastupování žalovaného vynaloženy neúčelně, neboť se jednalo o obtížný a
komplikovaný spor o určení vlastnického práva s tím, že žalobkyně uplatnila
námitku vydržení pozemku. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí
odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, nebo aby dovolací soud
změnil rozhodnutí odvolacího soudu a žalované přiznal náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí
účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede
dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §
243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 12. března 2013,
projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalobkyně podle občanského
soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013. Podle § 243f odst. 2 o. s. ř.
v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto
nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení odůvodněno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka
má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve
smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého
svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má – podle mínění
dovolatele – dovolací soud odchýlit (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněné na
internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz). Dovolatel v dané věci řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 až 238a o. s. ř. Přestože tvrdí, že
dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, obsahem jeho
dovolání je pouze kritika právních závěrů odvolacího soudu, nikoliv polemika s
rozhodovací praxí soudu dovolacího. Z dovolání tedy není vůbec zřejmé, od
kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má dovolací soud
odchýlit. Předpokladem přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. přitom není
skutečnost, že by dovolací soud měl posoudit právní otázku odlišně od soudu
odvolacího, ale pouze ta skutečnost, kdy má být právní otázka posouzena
dovolacím soudem jinak, než jak jím (dovolacím soudem) byla řešena v minulosti. Jiný předpoklad přípustnosti vymezený dovolatelem obsahem předkládaného
dovolání není.
Nadto dovolací soud poznamenává, že úvahy odvolacího soudu o nepřiznání nákladů
řízení žalovanému nejsou v rozporu se závěry vyplývající z judikatury Ústavního
soudu, dle kterých je třeba účelnost vynaložených nákladů posuzovat důkladně
obzvláště v případech, kdy je vítěznou stranou sporu stát, jeho organizační
složka, Hlavní město Praha, jeho městská část či statutární město, neboť u
těchto subjektů lze předpokládat existenci dostatečného materiálního a
personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby tyto subjekty byly schopny
kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musely
využívat právní pomoci advokátů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09 a nález Ústavního soudu ze dne 14. března 2013, sp. zn. II. ÚS 376/12). Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud
dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2014
JUDr.
Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu