U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem,
CSc., ve věci žalobců: a) L. D., a b) P. D., zastoupených JUDr. Ondřejem
Mörtlem, advokátem se sídlem v Milevsku, Masarykova 186, za účasti MUDr. J. K.,
jako vedlejšího účastníka na straně žalobců, zastoupeného Mgr. Martinem
Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Šutkou 1811, proti žalované M. T.,
zastoupené JUDr. Tatianou Poupovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Antala
Staška 80, o odstranění stavby a vyslovení povinnosti zdržet se užívání
pozemku, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 10 C 176/2008, o
dovolání vedlejšího účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.
července 2013, č. j. 25 Co 324/2012-247, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne
10. července 2013, č. j. 25 Co 324/2012-247, změnil rozsudek Okresního soudu
Praha-západ ze dne 12. září 2011, č. j. 10 C 176/2008-154, tak, že zamítl
žalobu, kterou se žalobci domáhali stanovení povinnosti žalované odstranit z
pozemku žalobců parc. č. 2701/8 zapsaného v katastru nemovitostí u
Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha-západ na
LV č. 2667 pro obec a katastrální území Č., oplocení s podezdívkou, a kterou se
dále domáhali zdržení se užívání tohoto pozemku žalovanou. Dále rozhodl o
náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává vedlejší účastník na straně žalobců
dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)
a uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb., která nabyla účinnosti
1. 1. 2013, neboť dovolání bylo podáno proti rozsudku odvolacího soudu vydanému
po tomto datu (č. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon
připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení § 93 odst. 3 o. s. ř. má vedlejší účastník v řízení stejná
práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho
úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po
uvážení všech okolností.
Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako
účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu
vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s
předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom neuvádí,
zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně
je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání,
žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost, při současném vymezení
podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit (§ 203 odst. 1 a § 231
odst. 1 o. s. ř.), zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání
zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění
podat dovolání nepřiznává. V tomto směru Nejvyšší soud odkazuje na usnesení ze
dne 27. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, uveřejnění pod číslem 3/2004 ve
Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a tento výklad je zastáván i v právní
teorii (Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, 5.
Vydání, Praha C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.).
V posuzované věci podal dovolání vedlejší účastník na straně žalobců, tedy
osoba, která k tomu není oprávněná. Dovolání tedy není přípustné, proto je
dovolací soud podle § 243c odst. 1 a § 218 písm. b) a 243f odst. 2 o. s. ř.
odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243c odst. 3, § 224 odst.
1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a je odůvodněn tím, že žalované v dovolacím řízení
náklady nevznikly.