22 Cdo 4452/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem,
Ph.D., ve věci žalobkyně M. K., zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou,
advokátem se sídlem v Praze 2 – Vinohradech, Jugoslávská 481/12, proti žalované
T. F., zastoupené Mgr. Ing. Karlem Kubešem, advokátem se sídlem v Písku,
Pražské Předměstí, třída Národní svobody 23/28, o uložení povinnosti zdržet se
zastínění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 422/2014, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. března
2016, č. j. 64 Co 379/2015-227, takto:
I. Záhlaví usnesení Nevyššího soudu ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 22 Cdo
4452/2016-255, se opravuje tak, že namísto části věty „zastoupené Mgr.
Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Táboře, Tyršova 521“ má být správně
uvedeno „zastoupené Mgr. Ing. Karlem Kubešem, advokátem se sídlem v Písku,
Pražské Předměstí, třída Národní svobody 23/28“.
II. Výrok II. usnesení Nevyššího soudu ze dne 2. listopadu 2016, č. j. 22 Cdo
4452/2016-255, se opravuje tak, že namísto části věty „Mgr. Jaroslava Kadlece,
advokáta se sídlem v Táboře, Tyršova 521“ má být správně uvedeno „Mgr. Ing.
Karla Kubeše, advokáta se sídlem v Písku, Pražské Předměstí, třída Národní
svobody 23/28“.
Vzhledem k tomu, že v záhlaví a ve výroku II. usnesení Nevyššího soudu ze dne
2. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 4452/2016-255, došlo ke zjevné nesprávnosti
spočívající v chybném označení zástupce žalované, kterou – jak je zřejmé z
obsahu spisu – v dovolacím řízení zastupoval Mgr. Ing. Karel Kubeš, advokát se
sídlem v Písku, Pražské Předměstí, třída Národní svobody 23/28, vydal dovolací
soud podle § 164 a § 243b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 1. 1. 2014 (srovnej čl. II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), toto
opravné usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které považuje za
přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného práva, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud
vyřešena a dovolacím soudem by měla být právní otázka vyřešena jinak. Meritem
sporu je zastínění předmětných nemovitostí stavbou postavenou v rozporu se
stavebními plány předloženými ve stavebním řízení, toto zastínění je přitom
neúnosné. Žalobkyně byla účastnicí stavebního řízení, nicméně pokud zaujímala
nějaké stanovisko, činila tak pouze na základě stavebních plánů. Poté, co byla
stavba dokončena a zjistila vyšší míru zastínění předmětných nemovitostí,
nebylo v jejich silách se domoci nápravy ve stavebním a správním řízení. To, že
zastínění způsobuje škody na jejím majetku, pak bylo zjištěno bez ohledu na
interpretaci nálezu projektanta, že změna v rozsahu zastínění je zanedbatelná.
Je přesvědčena, že stavba nerespektující stavebním úřadem schválené stavební
plány nemůže požívat plné právní ochrany stejně, jako je tomu u stavby
neoprávněné. V situaci, kdy žalovaná nerespektovala vypracované stavební plány,
realizovanou stavbu navýšila a způsobila větší zastínění, pak nemá jinou
možnost domoci se svého práva, než v soudním řízení. Soudy obou stupňů
pochybily, pokud se zabývaly mírou zastínění a únosností tohoto zastínění pro
žalobkyni. Podle jejího názoru byla podstatou věci neoprávněnost stavby
žalované postavené v rozporu se stavebními plány schválenými stavebním úřadem.
Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření považuje rozhodnutí odvolacího soudu za správné a
dovolání za nepřípustné, neboť dovolatelka nevymezila okolnosti přípustnosti
dovolání. Žalobkyně vytýká primárně odvolacímu soudu nesprávnost skutkových
zjištění, ta však byla zjištěna správně a byla kvalifikována ve shodě s
judikaturou dovolacího soudu. Navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné
odmítnuto.
Dovolání není přípustné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této
věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek
považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace
textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (dostupné na
www.nsoud.cz)]. K přípustnosti dovolání nepostačuje ani vymezení jednotlivých
dovolacích námitek, aniž by společně s nimi byla vymezena otázka přípustnosti
dovolání [k tomu srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn.
I. ÚS 3524/13 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)], neboť dovolací řízení nemá
být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud [srovnej
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 2402/2007,
nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1936/2015
(obě dostupná na www.nsoud.cz)]. Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn
vymezit sám dovolací soud, neboť tím by narušil zásady, na nichž spočívá
dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád
vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních
náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem
stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I.
ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
V dané věci není dovolání přípustné z toho důvodu, že i když dovolatelka
naznačovala přípustnost dovolání pro v judikatuře dovolacího soudu doposud
nevyřešenou otázku hmotného práva, žádnou takovou otázku v dovolání neuvedla a
nevyplývá ani z obsahu samotného dovolání. Obsahem dovolání je shrnutí průběhu
soudního řízení, uvedení pohnutek, které ji k podání žaloby vedly, a nesouhlas
se zjištěným skutkovým stavem (zejména námitka proti nálezu projektanta Ing.
Frantese a námitka, že stavba žalované je postavena v rozporu se stavebními
předpisy); pouhé vyjádření nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu bez
vymezení otázky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. však zjevně
nepostačuje. Namítá-li pak žalobkyně, že podstatou sporu byla nikoliv míra
zastínění předmětných nemovitostí, nýbrž neoprávněnost stavby žalované
postavené v rozporu se stavebními plány schválenými stavebním úřadem, pak je
třeba uvést, že toto tvrzení je v přímém rozporu s žalobními tvrzeními a
žalobou požadovaným nárokem.
Jelikož dovolatelka nevymezila otázku přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud její
dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto usnesením, může se žalovaná
domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 2. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu