22 Cdo 467/2009
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobkyně E. E., zastoupené JUDr. Miroslavem Jindrákem, advokátem se
sídlem v Praze 4, Chodov, Zdiměřická 1452/26, proti žalované A+U DESIGN, spol.
s r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže 304/9, IČ 49022571,
zastoupené Mgr. Michalem Pavlasem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích,
Na Sadech 4/3 , o návrhu na nařízení předběžného opatření, vedené u Okresního
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 16 Nc 4501/2008, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2008,
č. j. 8 Co 1580/2008-25, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. července 2008, č. j.
8 Co 1580/2008-25, se s výjimkou části výroku, ve které bylo vysloveno, že
„odvolání J. E. se odmítá“, ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
provést zaslepení komína“. Výroky pod body II. a III. rozhodl o náhradě nákladů
řízení a o přiznání osvobození žalobkyni od povinnosti platit soudní poplatky.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Magistrátu města České
Budějovice ze dne 11. prosince 2007, potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu -
Jihočeský kraj ze dne 12. února 2008, byla žalované uložena povinnost obnovit
předešlý pokojný stav spočívající v umožnění užívání topného systému na tuhá
paliva v rozsahu, v jakém jej manželé E. a J. E. užívali před zásahem do
pokojného stavu, tedy před vznikem vad způsobujících unikání spalin, a to do
třiceti dnů od právní moci rozhodnutí.
Později - dne 3. června 2008 - vydal Magistrát města České Budějovice,
Stavební úřad, výzvu adresovanou žalované, aby podle § 134 odst. 4 stavebního
zákona v objektu v Českých Budějovicích, Nová 24, provedla opatření ke sjednání
nápravy spočívající v technickém zamezení užívání komínu na tuhá paliva jeho
zaslepením, neboť palivová cesta není způsobilá odvádět zplodiny od připojených
spotřebičů paliv do volného ovzduší. Žalobkyně poté požádala soud o nařízení
předběžného opatření, jímž by soud zaslepení komína zakázal.
Soud posoudil věc podle § 74 odst. 1, § 75b odst. 1 a odst. 3 písm. f) a § 75c
odst. 1 občanského soudního řádu („o. s. ř. “) a na základě výše uvedených
zjištění dopěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k nařízení
předběžného opatření ve smyslu § 75c odst. 1 o. s. ř. a návrh zamítl.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k odvolání žalobkyně a
jejího manžela J. E. usnesením ze dne 31. července 2008, č. j. 8 Co
1580/2008-25, rozhodl tak, že se usnesení soudu prvního stupně zrušuje a
řízení o nařízení předběžného opatření se zastavuje, odvolání J. E. se odmítá
a věc bude po právní moci usnesení postoupena Magistrátu města České
Budějovice, Stavebnímu úřadu, Knežská 19, České Budějovice. Dále rozhodl o
náhradě nákladů řízení. Odvolací soud zkoumal, zda je dána pravomoc soudu k
nařízení navrhovaného předběžného opatření podle § 7 o. s. ř. Dospěl k závěru,
že návrhem na nařízení předběžného opatření je napadán postup stavebního úřadu,
který učinil v rámci své výlučné pravomoci, a týká se věci, která má
veřejnoprávní charakter. Tento postup nelze v této fázi u soudu v občanském
soudním řízení napadnout vůbec a v případné další fázi pouze u správního soudu,
to platí i pro předběžné opatření. Postup podle § 104b o. s. ř. vylučuje
okolnost, že dosud nebylo vydáno správním orgánem žádné rozhodnutí. Odvolání J.
E. soud odmítl, neboť nebyl účastníkem tohoto řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání; uplatňuje dovolací
důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř., neboť řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně soudu
vytýká, že se nezabýval předkládanými fakty a jejími návrhy důkazů, a
rozhodnutí tak zatížil procesní vadou, v důsledku čehož rozhodnutí spočívá na
nesprávném právním posouzení. Od samého počátku totiž usiluje o obnovu vytápění
otopnou soustavou s kotlem na tuhá paliva, kterou si se souhlasem předchozího
vlastníka na své náklady s manželem vybudovali a která byla řádně zkolaudovaná.
Z dovolání se podává, že žalobkyně je nájemnicí bytu v domě žalovaného a že v
důsledku toho, že žalovaný řádně neplní povinnosti pronajímatele, se byt nedá
řádně vytápět.
Její podání stavebnímu úřadu směřovala k tomu, aby zabránila zaslepení komínu a
rozhodně nesměřovala k dosažení jeho zaslepení, jak uváděl odvolací soud.
Vytýká soudu, že své závěry stavěl pouze na tvrzení žalované, které nebylo
podloženo důkazy. U předběžného opatření nemohla podat vysvětlení, co se stalo
s komínovým tělesem, které do doby výstavby bytových jednotek na půdě bez
problému fungovalo. K poškození mohlo dojít v souvislosti s výstavbou uvedených
bytových jednotek. Dodnes není jasné, co způsobilo únik spalin z komínu. Jedním
z možných důvodů poškození komínu mohlo být vedení stupaček pro nové byty
komínovým tělesem, což si sama nemá možnost ověřit. Proto měla být provedena
nezávislá kontrola komínů, která měla určit, které komíny jsou užívané a které
nikoliv a kudy mohou stupačky vést. Stavební úřad nařídil zaslepení komínu
pouze na základě požadavku majitele domu, který nechtěl, aby se komín užíval,
bez ohledu na předchozí stav. Podle názoru odborníků lze komín opravit a znovu
zprovoznit, což by jí a jejímu manželovi usnadnilo již v tak těžké situaci
důstojný život ve stáří. Soudu nepřísluší kontrola kontrolní činnosti
stavebního úřadu, ale přísluší mu upravovat vztahy mezi majitelem domu a
nájemníkem, pokud jedna ze stran nekoná, co má konat. Od září 2007 se byt nedá
řádně vytápět a tato situace zanechává trvalé následky na zdraví žalobkyně a
jejího manžela. Protože se jedná o byt ve starém domě s velkými místnostmi s
vysokými stropy, není ve finančních možnostech dvou důchodců vytápět byt plynem
nebo elektřinou. K tomu navrhuje provedení označených důkazů. Navrhuje, aby
dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že se zcela ztotožňuje s právním
názorem odvolacího soudu. Povinnost uloženou jí správním orgánem po opakované
výzvě splnila. Dne 29. července bylo provedeno odbornou firmou zaslepení komínu
jeho zabetonováním, proto dovolání žalobkyně i návrh na vydání předběžného
opatření již postrádá smysl. Takové rozhodnutí by bylo nevykonatelné. I kdyby
soud nařídil předběžné opatření a zakázal žalované výzvu správního orgánu
splnit, nedošlo by ke zrušení této výzvy a žalované by v důsledku tohoto
postupu soudu hrozila výrazná fikční sankce a vznik škody. Dále žalovaná
polemizuje s důvody uvedenými žalobkyní v dovolání a uvádí, že žalobkyni a
jejímu manželovi umožnila vytápět byt daleko modernějším a zdraví méně
škodlivým způsobem. K možnosti opravy komínu uvedla, že tato by stála dle
odborníků cca 2.000.000,- Kč. Navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 239 odst. 1
písm. a) o. s. ř., že jsou uplatněny dovolací důvody upravené v § 241a odst. 2
písm. b) o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky
dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí
přezkoumal a zjistil, že dovolání je částečně důvodné.
Dovolací soud se zabýval jen otázkou pravomoci soudu (ostatně dovolání proti
usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně
tak, že se zamítá návrh na předběžné opatření, není přípustné – viz např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 4714/2008,
publikované v ASPI; přípustnost dovolání tak založila jen skutečnost, že
odvolací soud řízení zastavil a věci postoupil správnímu orgánu).
V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní
věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních
vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány
(§ 7 odst. 1 o. s. ř.). Spor z právního vztahu nájmu bytu je sporem
občanskoprávním.
Ústavní soud opakovaně uvedl, že odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem
prvostupňovým, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky
řízení se svým právním názorem - odlišným od právního názoru soudu prvního
stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu
dvojinstačnosti řízení a tím ve svých důsledcích zasáhl do stěžovatelova práva
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny (srov.
např. nález ze dne 21.1.2003, sp. zn. II. ÚS 523/02). Za překvapivá lze podle
konstantní judikatury Ústavního soudu považovat ta rozhodnutí, jejichž přijetím
je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat. Jde tedy o
rozhodnutí, jež, z pohledu předcházejícího řízení, originálním způsobem
posuzují rozhodovanou věc (srov. např. nález ÚS ze dne 12.6.2001, sp. zn. III.
ÚS 729/2000, nebo ze dne 11.6.2007, sp. zn. IV. ÚS 321/2007).
Jestliže tedy odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně, řízení
zastaví a rozhodne o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci podle jeho
názoru náleží [§ 221 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], pak v případě, že v předchozím
řízení nebyla otázka pravomoci soudu účastníky zpochybněna a odvolací soud
účastníky se svým právním názorem na pravomoc soudu, odlišným od právního
názoru soudu prvního stupně, neseznámí a neumožní jim se k němu vyjádřit, jde o
rozhodnutí překvapivé a rozhodnutí odvolacího soudu tak trpí vadou, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a)
o. s. ř.
V návrhu na nařízení předběžného opatření žalobkyně neuvedla skutečnosti, ze
kterých by se podávala pravomoc soudu v této věci; podává se z něj, že jde
(patrně) o nárok spojený „s bydlením“. Soud prvního stupně však nepostupoval
podle § 43 odst. 1 o. s. ř. a nevyzval žalobkyni, aby uvedla rozhodující
skutečnosti, o které opírá uplatněný nárok, včetně skutečností, ze kterých by
vyplývala pravomoc soudu, a o návrhu věcně rozhodl. Odvolací soud dospěl k
závěru, že žalobkyně napadá postup stavebního úřadu, který učinil v rámci své
výlučné pravomoci, a týká se věci, která má veřejnoprávní charakter. Teprve v
dovolání přichází žalobkyně s explicitním tvrzením, že jí jde o ochranu práv
vyplývajících z práva nájmu bytu. I když odvolací soud vycházel z obsahu spisu,
který v době jeho rozhodování o věci výslovné tvrzení umožňující posoudit
uplatněný nárok jako soukromoprávní (vycházející z nájemního vztahu)
neobsahoval, bylo jeho rozhodnutí pro žalobkyni překvapivé ve smyslu uvedeném
shora; žalobkyně totiž neměla možnost sdělit soudu ty skutečnosti, ze kterých
by bylo možno soukromoprávní povahu uplatněného nároku dovodit.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí a věc
vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. prosince 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu