NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 22 Cdo 484/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. V., zastoupené JUDr. Lubomírem Vrťátkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 23, proti žalovanému Stavebnímu bytovému družstvu Zahradní Město se sídlem v Praze 10, Zvonková 3048/2, IČ: 00034771, zastoupenému JUDr. Vladimírem Kvasničkou, o zaplacení 20.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 4/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2010, č. j. 54 Co 38/2010-47, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 6. října 2009, č. j. 6 C 4/2009-26, pod bodem I. výroku zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 231,- Kč, pod bodem II. výroku uložil žalované povinnost zaplatit částku 19.006,- Kč spolu s úrokem z prodlení a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Pod bodem III. výroku zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 1.034,- Kč spolu s úrokem z prodlení a v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení z částky 231,- Kč. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 28. dubna 2010, č. j. 54 Co 38/2010-47, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Dovolání není přípustné s ohledem na § 237 odst. 1 ve spojení s § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Odvolací soud rozhodoval dovoláním dotčenými výroky o peněžitém nároku žalobkyně na zaplacení částky ve výši nepřevyšující částku 50.000,- Kč s příslušenstvím. Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu tak není přípustné.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2011
JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu