Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem,
Ph.D., ve věci žalobkyně M. P., zastoupené JUDr. Ing. Danielem Tabachem,
advokátem se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 104/29, proti žalovaným: 1) J. S.
a 2) I. M., oběma zastoupeným JUDr. Davidem Mášou, advokátem se sídlem v Praze
2 – Novém Městě, Na Zderaze 1275/15, o určení vlastnického práva k nemovité
věci, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 3 C 299/2014, o dovolání
žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j.
31 Co 329/2015-139, takto:
I. Dovolací řízení se ve vztahu k žalovanému 1) zastavuje.
II. JUDr. David Máša, advokát se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Na Zderaze
1275/15, je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4
114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobkyně
JUDr. Ing. Daniela Tabacha, advokáta se sídlem v Krnově, Hlavní náměstí 104/29.
Stručné odůvodnění:(§ 243f odst. 3 o. s. ř.)
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“),
neboť řízení v projednávané věci bylo zahájeno po tomto datu (srovnej článek II
bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Nejvyšší soud zastavil podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o
dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1.
2016, č. j. 31 Co 329/2015-139, neboť žalovaný 1) přes výzvu soudu (č. l. 194
spisu) nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím řízení, když
nedoložil plnou moc pro dovolací řízení udělenou svému zástupci (§ 241 o. s.
ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243c odst. 3, § 224 odst.
1, § 151 odst. 1 a § 147 odst. 1 o. s. ř., když zástupce žalovaného 1) zavinil,
že řízení muselo být zastaveno tím, že podal dovolání za žalovaného 1), aniž by
následně i přes výzvu soudu doložil plnou moc jej opravňující k zastupování
žalovaného 1) v dovolacím řízení [k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 Odo 733/2001 (uveřejněné pod č. 30/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.)]. V dovolacím řízení vznikly
náklady žalobkyni, která se k dovolání žalovaného 1) vyjádřila, a proto jí soud
přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to podle § 137 o. s. ř., § 7
bodu 5, § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 1 písm. k) a § 13 odst. 3 vyhlášky
ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li zástupce žalovaného 1) povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se
žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 8. listopadu 2016
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu
Nejvyšší soud usnesením ze dne 8. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 5038/2016-215, ve
vztahu k žalovanému 1) zastavil řízení o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2016, č. j. 31 Co 329/2015-139 (výrok
I.), a rozhodl, že zástupce žalovaného 1) je povinen zaplatit žalobkyni na
náhradě nákladů dovolacího řízení (separované náklady) 4 114 Kč do 3 dnů od
právní moci usnesení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že žalovaný 1) přes výzvu
soudu (č. l. 194 spisu) nesplnil podmínku povinného zastoupení v dovolacím
řízení, když nedoložil plnou moc pro dovolací řízení (§ 241 o. s. ř.). V
poučení uvedl, že proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
Proti usnesení Nejvyššího soudu brojí žalovaný 1) podáním, v němž uvádí, že
žalovaný 1) byl při podání dovolání zastoupen, dokládá plnou moc a žádá o
autoremeduru vydaného rozhodnutí tak, aby bylo v řízení pokračováno.
Jelikož řízení ve věci bylo zahájeno po 1. 1. 2014, projednal Nejvyšší soud
„návrh na autoremeduru“ a rozhodl o něm ve shodě s článkem II. bodem 2. zákona
č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, podle občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném
prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srovnej
§ 10a, § 236 odst. 1 o. s. ř.).
Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání
odvolání, návrhu na „autoremeduru“ ani jiného obdobného opravného prostředku
proti rozhodnutí Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího [srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3110/2008, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2837/2016 (obě rozhodnutí
dostupná na www.nsoud.cz)]. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom
neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je podle § 104
odst. 1 věta první o. s. ř. vždy zastavení řízení [srovnej např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1100/2009, či usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4948/2014 (obě rozhodnutí
dostupná na www.nsoud.cz)]. Řízení o odvolání či jiném opravném prostředku
proti rozhodnutí dovolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek
soustavy obecných soudů [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5.
2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2001, č.
7, str. 320), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo
433/2002 (uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 2002, č. 7, str. 552), nebo
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3110/2008
(dostupné na www.nsoud.cz)].
Protože zde není – jak výše uvedeno – soudu, který by byl funkčně příslušný k
rozhodnutí o návrhu žalovaného 1) na „autoremeduru“ usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 8. 11. 2016, č. j. 22 Cdo 5038/2016-215, Nejvyšší soud řízení o tomto
podání žalovaného 1) zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první a § 243f odst.
2 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty
první o. s. ř. Jelikož žalovaný 1) zavinil, že řízení muselo být zastaveno,
příslušel by obecně ostatním účastníkům nárok na náhradu nákladů řízení.
Nicméně uznatelné náklady ostatním účastníkům v řízení o návrhu na
„autoremeduru“ nevznikly, a proto Nejvyšší soud nikomu náhradu nákladů tohoto
řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. března 2017
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu