Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Cdo 504/2014

ze dne 2014-03-26
ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.504.2014.1

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,

a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně

MUDr. G. B., V., zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v

Pardubicích, Sukova třída 1556, proti žalovanému P. B., P., o vypořádání

společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6

C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co

331/2013-1040, takto:

Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):

Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února

2012, č. j. 6 C 278/2008-745, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v

Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co

222/2012-941, rozhodl ve věci tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném

jmění manželů, přikázal žalovanému obvyklou cenu podílu člena družstva na

majetku SBD Družba Pardubice s právem nájmu k družstevnímu bytu v domě v P. o

velikosti 4 + 1 s příslušenstvím. Žalovanému pak byla uložena povinnost

zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1.175.000,- Kč do tří dnů od právní

moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním,

doručeným soudu dne 19. 3. 2013, ve kterém požádal soud o ustanovení zástupce

pro dovolací řízení. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. 6 C

278/2008-1019, rozhodl, že se žalovanému zástupce neustanovuje s odůvodněním,

že žalovaný nesplňuje podmínku nutnou pro ustanovení zástupce z řad advokátů,

neboť u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Touto

podmínkou, vedle nezbytné potřeby ochrany zájmů účastníka, jsou jeho majetkové

poměry odůvodňující poskytnutí osvobození od soudních poplatků podle § 138

občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Soud neshledal majetkové poměry

žalovaného takovými, že by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních

poplatků, a tedy ani ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k

odvolání žalovaného usnesením ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co

331/2013-1040, potvrdil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil

se se závěry soudu prvního stupně, který vyšel z toho, že příjem žalovaného,

jenž je invalidním důchodcem, sice činí pouze 7.960,- Kč měsíčně, je však nutné

přihlížet také k tomu, že žalovanému byla pojišťovnou vyplacena 13. 1. 2012

částka 1.700.000,- Kč jako jednorázové odškodnění ztráty na výdělku po skončení

pracovní neschopnosti pro dobu budoucí a částka 550.000,- Kč jako náhrada

budoucích účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Žalovaný uvedl, že

všechny tyto peníze utratil za nezbytné potřeby pro invalidu, aniž by své

tvrzení jakkoliv prokázal. Tyto částky posoudil odvolací soud pro účely

posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku jako příjem žalovaného. Přihlédl rovněž ke způsobu, jakým žalovaný nakládá se svým majetkem.

Čtyřpokojový byt, který měl ve vlastnictví a v němž bydlí, daroval třetímu

subjektu. Neprokázal ani své tvrzení, že splátky z leasingu automobilu za něj

platí jeho přátelé. Protože u žalovaného nebyla splněna podmínka pro osvobození

od soudních poplatků, nemohl být úspěšný se svou žádostí o ustanovení zástupce

z řad advokátů pro dovolací řízení podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. Za této

situace považoval odvolací soud za nadbytečné zkoumat, zda nejde o zřejmě

bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání se zdůvodněním, že

uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu mu byl znemožněn přístup k soudu a s ním

spjatá ochrana jeho práv. Odvolací soud nesprávně věc posoudil, protože

nezohlednil těžké zdravotní postižení žalovaného a jeho tíživou majetkovou i

zdravotní situaci. Žalovaný sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sám

rovněž nemá právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž

dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srov. usnesení

Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v

časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona

č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,

občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí

odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí

závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se

odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo

která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím

soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní

otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Žalovaný neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání

podle § 237 o. s. ř. a rovněž nevymezil důvod dovolání v souladu s § 241a o. s. ř., neboť neuvedl, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný v

dovolání v podstatě namítá nesprávné skutkové zjištění odvolacího soudu,

nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné (tj. při řešení

které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe

dovolacího soudu, případně která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu

dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která

dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak). Nesprávná

skutková zjištění však nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat

(§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku,

jejíž řešení by mohlo navodit přípustnost dovolání, pak dovolací soudu dovolání

jako nepřípustné odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2014

JUDr. Jiří

Spáčil, CSc.