Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,
a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně
MUDr. G. B., V., zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v
Pardubicích, Sukova třída 1556, proti žalovanému P. B., P., o vypořádání
společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6
C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co
331/2013-1040, takto:
Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února
2012, č. j. 6 C 278/2008-745, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v
Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co
222/2012-941, rozhodl ve věci tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném
jmění manželů, přikázal žalovanému obvyklou cenu podílu člena družstva na
majetku SBD Družba Pardubice s právem nájmu k družstevnímu bytu v domě v P. o
velikosti 4 + 1 s příslušenstvím. Žalovanému pak byla uložena povinnost
zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1.175.000,- Kč do tří dnů od právní
moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním,
doručeným soudu dne 19. 3. 2013, ve kterém požádal soud o ustanovení zástupce
pro dovolací řízení. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. 6 C
278/2008-1019, rozhodl, že se žalovanému zástupce neustanovuje s odůvodněním,
že žalovaný nesplňuje podmínku nutnou pro ustanovení zástupce z řad advokátů,
neboť u něj nejsou dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Touto
podmínkou, vedle nezbytné potřeby ochrany zájmů účastníka, jsou jeho majetkové
poměry odůvodňující poskytnutí osvobození od soudních poplatků podle § 138
občanského soudního řádu („o. s. ř.“). Soud neshledal majetkové poměry
žalovaného takovými, že by odůvodňovaly přiznání osvobození od soudních
poplatků, a tedy ani ustanovení právního zástupce pro dovolací řízení. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k
odvolání žalovaného usnesením ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co
331/2013-1040, potvrdil shora uvedené usnesení soudu prvního stupně. Ztotožnil
se se závěry soudu prvního stupně, který vyšel z toho, že příjem žalovaného,
jenž je invalidním důchodcem, sice činí pouze 7.960,- Kč měsíčně, je však nutné
přihlížet také k tomu, že žalovanému byla pojišťovnou vyplacena 13. 1. 2012
částka 1.700.000,- Kč jako jednorázové odškodnění ztráty na výdělku po skončení
pracovní neschopnosti pro dobu budoucí a částka 550.000,- Kč jako náhrada
budoucích účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. Žalovaný uvedl, že
všechny tyto peníze utratil za nezbytné potřeby pro invalidu, aniž by své
tvrzení jakkoliv prokázal. Tyto částky posoudil odvolací soud pro účely
posouzení podmínek pro osvobození od soudního poplatku jako příjem žalovaného. Přihlédl rovněž ke způsobu, jakým žalovaný nakládá se svým majetkem.
Čtyřpokojový byt, který měl ve vlastnictví a v němž bydlí, daroval třetímu
subjektu. Neprokázal ani své tvrzení, že splátky z leasingu automobilu za něj
platí jeho přátelé. Protože u žalovaného nebyla splněna podmínka pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl být úspěšný se svou žádostí o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro dovolací řízení podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. Za této
situace považoval odvolací soud za nadbytečné zkoumat, zda nejde o zřejmě
bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání se zdůvodněním, že
uvedeným rozhodnutím odvolacího soudu mu byl znemožněn přístup k soudu a s ním
spjatá ochrana jeho práv. Odvolací soud nesprávně věc posoudil, protože
nezohlednil těžké zdravotní postižení žalovaného a jeho tíživou majetkovou i
zdravotní situaci. Žalovaný sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sám
rovněž nemá právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž
dovolání směřuje, však splnění této podmínky vylučuje (srov. usnesení
Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v
časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Žalovaný neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání
podle § 237 o. s. ř. a rovněž nevymezil důvod dovolání v souladu s § 241a o. s. ř., neboť neuvedl, v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci. Žalovaný v
dovolání v podstatě namítá nesprávné skutkové zjištění odvolacího soudu,
nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné (tj. při řešení
které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu, případně která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která
dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak). Nesprávná
skutková zjištění však nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat
(§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nevymezil-li žalovaný v dovolání právní otázku,
jejíž řešení by mohlo navodit přípustnost dovolání, pak dovolací soudu dovolání
jako nepřípustné odmítne. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří
Spáčil, CSc.