22 Cdo 505/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně MUDr. G. B., zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, proti žalovanému P. B., P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 22 Co 600/2013-1077, takto:
Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu): Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 6 C 278/2008-745, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co 222/2012-941, rozhodl tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal žalovanému obvyklou cenu podílu člena družstva na majetku SBD Družba Pardubice s právem nájmu k družstevnímu bytu v domě v P.
o velikosti 4 + 1 s příslušenstvím. Žalovanému pak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1.175.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, doručeným soudu 19. 3. 2013, ve kterém požádal soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. 6 C 278/2008-1019, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. července 2013, č. j.
22 Co 331/2013-1040, rozhodl, že se žalovanému zástupce neustanovuje. Po právní moci uvedených usnesení soud vyzval žalovaného usnesením z 1. října 2013, č. j. 6 C 278/2008-1044, k zaplacení soudního poplatku z dovolání podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 10.000,- Kč do tří dnů od doručení. Žalovaný soudní poplatek nezaplatil a 8. 10. 2013 podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 25. října 2013, č. j. 6 C 278/2008-1065, rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žádost žalovaného o přidělení zástupce z řad advokátů se zamítá. Rozhodnutí odůvodnil tím, že majetková situace žalovaného se vzhledem k vyplacení jednorázového odškodnění ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 1.700.000,- Kč Českou pojišťovnou, a. s., z titulu zákonného pojištění odpovědnosti škody motorových vozidel nejeví natolik tíživou, že by odůvodňovala poskytnutí osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení podle § 138 občanského soudního řádu („o.
s. ř.“), a proto soud jeho žádosti nevyhověl. Vzhledem k tomu, že soud u žalovaného neshledal předpoklady k osvobození od soudních poplatků, nebyly splněny zákonné podmínky, aby žalovanému ustanovil zástupce pro dovolací řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 22 Co 600/2013-1077, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Žalovaný sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sám rovněž nemá právnické vzdělání (§ 241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28.
dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80). Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). V daném případě by dovolání bylo přípustné podle § 237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaný označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně má být vyřešena jinak.
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky žalovaného však napadají nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. To však není důvodem, pro který by bylo možné podat dovolání. Vzhledem k tomu, že žalovaný v dovolání neoznačil právní otázku, pro jejíž řešení by bylo dovolání přípustné, Nejvyšší soud jeho dovolání jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2014 JUDr. Jiří
Spáčil, CSc. předseda senátu