22 Cdo 5104/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie
Rezkové ve věci žalobkyně ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., proti žalované A., s. r.
o., zastoupené advokátkou, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního
soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 180/2005, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 8. srpna 2007, č. j. 29 Co 281/2007-88, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyni se nepřiznává právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud Praha-západ („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne
14. prosince 2006, č. j. 7 C 180/2005-56, výrokem pod bodem I. zamítl žalobu
„na určení, že vlastníkem budovy ve S. č. p. 392 nacházející se na st. parcele
č. 432 vedené jako jiná stavba a pozemku parc. č. 554/261 o výměře 463 m²
vedené jako lesní pozemek, zapsaný na LV č. 98 pro kat. úz. S. nad V., obec S.
u Katastrálního úřadu pro S. k., kat. pracoviště P.-z., je Česká republika“,
výrokem pod bodem II. zamítl žalobu „na určení, že vlastníkem čtyř chat bez č.
p. a evid. č. nacházejících se na parcele č. 554/82 vedené na LV č. 1246 pro
kat. úz. S. nad V., obec S. u Katastrálního úřadu pro S. k., kat. pracoviště
P.-z. a dosud nezapsaných v katastru nemovitostí, je Česká republika“, výrokem
pod bodem III. zamítl žalobu „na určení, že vlastníkem studny s vodovodní
přípojkou sloužící k odběru podzemních vod dle rozhodnutí Okresního úřadu
Praha-západ, referátu životního prostředí ze dne 15. 5. 1997 vydaného pod č. j.
vod. 235/1048/97/Liš, septiku s kanalizační přípojkou kolaudované odborem
výstavby a územního plánování ONV Praha-západ dne 11. 3. 1985 pod č. j. výst.
332-2-212/85 a plynového hospodářství vyjma plynových nádrží kolaudovaného
Stavebním úřadem ve Š. dne 12. 11. 1998 pod č. j. 797-701/98S/PB všech
nacházejících se na parcele č. 554/82 v kat. úz. S. nad V., obec S., tvořících
příslušenství budovy č. p. 392 nacházející se na st. parcele 432 a dosud v
katastru nemovitostí nezapsaných čtyř chat nacházejících se na parcele č.
554/82, vše v kat. úz. S. nad V., obec S., je Česká republika“, a výrokem pod
bodem IV. rozhodl
o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že shora specifikované nemovitosti,
sloužící jako celek k rekreaci, nabyl stát do vlastnictví podle zákona č.
497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a
Slovenské Federativní Republiky. Jeho správou pověřil F. d. a m. (dále „FDM“),
který byl v likvidaci od 1. 12. 2000 na základě zákona č. 364/2000 Sb., o
zrušení F. d. a m. a o změnách některých zákonů. Vláda České republiky
usnesením z 28. 1. 2004 schválila podmínky pro třetí kolo výběrového řízení k
bezúplatným převodům nemovitostí z FDM v likvidaci na nové nabyvatele.
Likvidátor FDM v dané věci podle čl. II. 1. tohoto usnesení zařadil do
výběrového řízení na bezúplatný převod osobám uvedeným v zákoně č. 364/2000 Sb.
jen pozemek, ostatní nemovitosti nebyly ve třetím kole bezúplatných převodů
nabízeny; o samotný pozemek (bez chat a dalšího příslušenství sloužícího k
rekreaci) nikdo zájem neprojevil. Likvidátor FDM proto učinil opatření k
úplatnému převodu, do kterého však zahrnul nejen pozemek, ale i další
nemovitosti (chaty a příslušenství) a ty převedl na základě veřejné soutěže na
žalovanou kupní smlouvou uzavřenou 27. 12. 2004; 30. 12. 2004 byl uzavřen její
dodatek. Kupní cena činila 12 000,- Kč. K 31. 12. 2004 došlo k zániku FDM a
jeho povinnosti přešly na Českou republiku – Ministerstvo financí. O souhlasu s
bezúplatnými převody majetku FDM v tzv. třetím kole rozhodla Poslanecká
sněmovna usnesením č. 1324 z 2. 11. 2004. Soud shledal, že kupní smlouva z 27.
12. 2004 byla uzavřena v souladu se zákonem
č. 364/2000 Sb., neboť poté, kdy se nikdo ve třetím kole výběrového řízení na
bezúplatný převod nepřihlásil, mohly být učiněny kroky k převodu úplatnému.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne
8. srpna 2007, č. j. 29 Co 281/2007-88, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že určil, že vlastnicí nemovitostí podrobně specifikovaných ve výroku
rozsudku soudu prvního stupně pod body I., II. a III. je Česká republika, a
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně učinil správné skutkové
závěry,
a proto se zabýval toliko otázkou správnosti jeho právního názoru týkajícího se
splnění zákonných podmínek pro převod předmětných nemovitostí na žalovanou z
hlediska platnosti kupní smlouvy uzavřené 27. 12. 2004 s dodatkem z 30. 12.
2004. Konstatoval, že o souhlasu s bezúplatnými převody majetku ve správě FDM v
tzv. třetím kole rozhodla Poslanecká sněmovna usnesením z 2. 11. 2004 a do té
doby nebyl v souladu se zákonem vymezen tzv. zbývající majetek, jejž bylo možno
převést úplatně ve smyslu čl. I bod 5. písm. c) zákona č. 364/2000 Sb. Ač byla
kupní smlouva týkající se předmětných nemovitostí uzavřena až 27. 12. 2004 a k
přijetí usnesení Poslaneckou sněmovnou
o souhlasu s bezúplatným převodem majetku FDM došlo již 2. 11. 2004, je tato
kupní smlouva podle § 39 občanského zákoníku („ObčZ“) pro rozpor se zákonem
neplatná. Likvidátor FDM mohl učinit úkony směřující k úplatnému převodu, to je
úkony v rámci nabídky nemovitostí k prodeji formou veřejné soutěže, až po 2.
11. 2004; na advokáta JUDr. O. H., Ph.D., zástupce kupující organizace, se však
obrátil před tímto datem – 25. 10. 2004. To činí smlouvu neplatnou.
K obcházení zákona došlo i tím, že likvidátor FDM, do výběrového řízení na
bezúplatný převod na některý ze subjektů určených zákonem (který měl podle
zákona č. 364/2000 Sb. přednost před převodem úplatným na jiné osoby) zařadil
pouze předmětný pozemek, ostatní nemovitosti (které tvořily s pozemkem celek
využitelný k rekreaci) ve třetím kole bezúplatných převodů nabídnuty nebyly.
Takto došlo k ovlivnění poptávky zájemců o tyto nemovitosti a v důsledku toho
se do výběrového řízení nikdo nepřihlásil. Případná dobrá víra žalované je v
tomto případě nerozhodná. Předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná, k
platnému převodu vlastnického práva na žalovanou nedošlo,
a vlastnicí předmětných nemovitostí je nadále žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu („OSŘ“); uplatňuje
dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ. Se závěry, k nimž dospěl
soud prvního stupně, se ztotožňuje, polemizuje však s právním posouzením věci
odvolacím soudem. Uvádí, že likvidátor FDM dodržel zákonem stanovený postup,
když na předmětné nemovitosti vypsal 3. 11. 2004, tedy po rozhodnutí Poslanecké
sněmovny z 2. 11. 2004, veřejnou soutěž, na jejím základě našel zájemce, s nímž
27. 12. 2004, resp. 30. 12. 2004 uzavřel příslušnou kupní smlouvu. Výklad čl.
I. bod 5. písm. c) a f) zákona č. 364/2000 Sb. provedený odvolacím soudem je v
rozporu s principem právní jistoty. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že
k vymezení tzv. zbývajícího majetku došlo až po rozhodnutí Poslanecké sněmovny
z 2. 11. 2004. K jeho vymezení došlo nejpozději skutečností, že nebyl usnesením
vlády určen k bezúplatnému převodu. Uzavírá, že jiný než jí zastávaný výklad
čl. I. bod 5. písm. f) zákona č. 364/2000 Sb., nelze připustit. S jejími
argumenty v tomto směru se odvolací soud nevypořádal. Postup likvidátora nebyl
podle jejího názoru v rozporu s „čl. I. bod 10, s tím, že byl povinen nakládat
s majetkem podle zákona č. 219/2000 Sb.“ Jde o obecný právní předpis a
postupuje se podle něho tehdy, pokud jiný, zvláštní zákon, nestanoví jinak;
takovým zákonem je zákon č. 364/2000 Sb. Likvidátor proto nebyl povinen při
úplatném převodu postupovat podle pravidel o nakládání majetku státu a
předmětná kupní smlouva nemusela být předložena Ministerstvu financí ke
schválení. Ohledně rekreačních chatek a příslušenství převáděných nemovitostí
dovolatelka uvádí, že byly v kupní smlouvě uvedeny dostatečně určitě, a pokud
jde o podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, pak
ani zde nepřicházelo v úvahu zpochybnění platnosti kupní smlouvy. Dovolatelka
zásadně nesouhlasí s názorem, že likvidátor FDM neměl, s ohledem na usnesení
Poslanecké sněmovny č. 1327 ze 4. 11. 2006, nakládat s majetkem FDM s výjimkou
bezúplatných převodů. Ostatní sporné nemovitosti nemohly být likvidátorem
nabídnuty k bezúplatnému převodu, protože likvidátor o nich nevěděl, neboť
nebyly v katastru nemovitosti zapsány, resp. nebylo zapsáno, že jsou ve správě
FDM. Proto postupem likvidátora nebyl obcházen zákon. Navrhuje, aby dovolací
soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry odvolacího soudu.
Uvádí, že se likvidátor dopustil obcházení, resp. výslovného porušení zákona, a
že o dalším majetku, který měl zařadit do výběrového řízení, musel objektivně
vědět. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalované zamítl.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ a
že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení
(zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a
zjistil, že dovolání není důvodné.
Předmětem dovolacího řízení je posouzení důvodů, pro které shledal odvolací
soud za neplatnou kupní smlouvu, kterou F. d. a m. „v likvidaci“ převedl na
žalovanou společnost nemovitosti popsané výše.
„Ke dni 1. prosince 2000 se F. d. a m. zrušuje, tímto dnem vstupuje do
likvidace a vláda k tomuto dni jmenuje na návrh Poslanecké sněmovny
likvidátora.“ (čl. I., bod 1, věta první zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení F.
d. a m.
a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Podle čl. I. bodu
5 písm. f) tohoto zákona likvidátor FDM postupuje při vypořádání majetku České
republiky, práv a závazků Fondu existujících ke dni nabytí účinnosti tohoto
zákona v součinnosti s vládou a Ministerstvem financí takto: „Část majetku, se
kterou přísluší Fondu hospodařit a která přede dnem 1. října 2003 nebyla
převedena podle písmen b), c), d) nebo e), bezúplatně převede na občanská
sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení zabývající se tělovýchovou a
sportem, školy a školská zařízení, popřípadě na územní samosprávné celky, a to
v souladu s usnesením Poslanecké sněmovny přijatým na návrh vlády, pokud tyto
osoby písemně požádají likvidátora o převod tohoto majetku do
29. února 2004. Likvidátor za tímto účelem vypíše nové výběrové řízení do 31.
ledna 2004. Podmínky pro výběrové řízení stanoví vláda usnesením. Pro zbývající
část majetku, se kterou přísluší Fondu hospodařit, platí po rozhodnutí
Poslanecké sněmovny o bezúplatných převodech písmeno c) obdobně.“
Neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo
jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 ObčZ).
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 29. dubna 1999, sp. zn. 2 Cdon 1659/97,
uveřejněném v Soudní judikatuře, 1999, č. 12, pod č. 121, vyslovil právní
názor, že „právními úkony, jimiž se zákon obchází, jsou – na rozdíl od úkonů
zákonu odporujících – právní úkony, které sice neodporují výslovnému zákazu
zákona, které však svými důsledky směřují k výsledku zákonu odporujícímu“. Ke
shodnému právnímu názoru již dříve dospěl Nejvyšší soud SSR v rozsudku ze dne
31. ledna 1974, sp. zn. 2 Cz 113/73, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí
a stanovisek pod
č. 35, ročník 1975. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČSR z 16. srpna 1974, sp.
zn. 3 Cz 32/74, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č.
33, ročník 1975 „smlouva která svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo
jej obchází anebo se příčí zájmům společnosti (nyní jde o rozpor s dobrými
mravy) je absolutně neplatná; není rozhodné, zda účastníci smlouvy o důvodu
její neplatnosti věděli“. Tento právní názor vyslovil Nejvyšší soud též v
rozsudku ze dne 13. března 2003, sp. zn. 22 Cdo 505/2002, publikovaném v
Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C 1772.
Ze zákona č. 364/2000 Sb. je zřejmé, že v daném případě měl před prodejem
majetku přednost jeho bezúplatný převod na osoby v zákoně uvedené, aby majetek
mohl nadále pokud možno sloužit původnímu účelu – potřebám dětí a mládeže. Tím,
že likvidátor FDM do výběrového řízení na bezúplatný převod zařadil jen
pozemek, aniž by k němu připojil nemovitosti, které umožňovaly využít pozemek k
rekreaci, objektivně negativně ovlivnil poptávku po bezúplatném převodu; je
jasné, že zejména „občanská sdružení dětí a mládeže, občanská sdružení
zabývající se tělovýchovou
a sportem, školy a školská zařízení“ nemohly mít zájem o samotný lesní pozemek
bez zařízení, umožňujícího jeho využití ve prospěch dětí a mládeže, resp. pro
tělesnou výchovu a sport. Proto se žádná z těchto osob do výběrového řízení
nepřihlásila
a otevřela se tak cesta k prodeji majetku. Objektivně tak došlo k obcházení
zákona, neboť jen takto zkreslená nabídka umožnila odnětí nemovitostí jejich
původnímu účelu a vedla k úplatnému převodu na žalovaného za cenu 12 000,- Kč.
Dovolatelka namítá, že další nemovitosti FDM nenabízel ve výběrovém řízení
proto, že o nich nevěděl; k této námitce však s ohledem na objektivní charakter
obcházení zákona v této věci nelze přihlédnout (viz judikaturu citovanou výše).
Protože samotné obcházení zákona činí kupní smlouvu absolutně neplatnou, bylo
by nadbytečné zabývat se dalšími dovolacími námitkami, neboť ani v případě, že
by byly důvodné, by nemohly vést k rozhodnutí pro dovolatelku příznivějšímu.
Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací
důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b) OSŘ tedy v posuzované věci není dán.
Vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229
odst. 3 OSŘ, jakož
i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k
nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly tvrzeny ani dovolacím soudem
zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 2 OSŘ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení soud rozhodl podle § 243b odst. 5, § 224
odst. 1 a § 150 OSŘ. Soud úspěšné žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů
řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné použití § 150 OSŘ shledal
v tom, že absolutní neplatnost předmětné kupní smlouvy nezpůsobila žalovaná
společnost, ale F. d. a m. „v likvidaci“, který svým postupem obcházel zákon.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. dubna 2009
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu