22 Cdo 522/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce A. C., spol s r. o., proti žalovanému Č. a. S., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 68/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. října 2002, č. j. 24 Co 460/2002-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 27. března 2002, č. j. 6 C 68/2001-44, zrušil své usnesení ze dne 21. února 2002, č. j. 6 C 68/2001-40, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně ze dne 13. listopadu 2001, č. j. 6 C 68/2001-29, pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání (§ 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v současném znění). Toto usnesení odůvodnil ustanovením § 9 odst. 7 uvedeného zákona s tím, že žalovaný poplatek zaplatil ve lhůtě k odvolání proti usnesení o zastavení řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 8. října 2002, č. j. 24 Co 460/2002-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně, když jeho postup shledal zcela správným.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání s tím, že je do dvou měsíců doplní o kvalifikovaný právní rozbor. Jeho přípustnost dovozoval z toho, že výklad lhůty k zaplacení soudního poplatku je otázkou zásadního právního významu, a namítl, že soudy obou stupňů dospěly k nesprávným právním závěrům.
Soud prvního stupně ještě před uplynutím lhůty, v níž žalobce přislíbil doplnit své dovolání, předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu s tím, že dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Proto se Nejvyšší soud ČR po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou, zabýval nejprve otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
V § 237 OSŘ je upravena přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé. Napadené usnesení je však rozhodnutím procesního charakteru, nikoli rozhodnutím meritorním, a tak podle zmíněného ustanovení nelze postupovat. Je tedy nepodstatné, zda má otázka, která v rozhodnutí byla řešena, po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání v této věci pak nelze dovodit ani z ustanovení § 238, § 238a a § 239 OSŘ, neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.
Soud prvního stupně tedy nepochybil, když předložil spis dovolacímu soudu, aniž vyčkal avizovaného odstranění vad dovolání (§ 241b odst. 1, § 209 věta druhá OSŘ) a aniž se pokusil o odstranění nedostatku podmínky povinného zastoupení plynoucí z § 241 OSŘ (§ 241b odst. 2 věta za středníkem OSŘ), jelikož dovolání žalobce není přípustné. Proto dovolací soud podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) OSŘ toto dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž řízení končí (§ 243c odst. 1, § 151 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. dubna 2003
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu