22 Cdo 5290/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida
Havlíka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve
věci žalobce Ing. Z. B., H., zastoupeného JUDr. Filipem Josefem, advokátem se
sídlem v Hodoníně, Velkomoravská 378/1, proti žalovaným: 1) L. J., a 2) E. J.,
oběma L., zastoupeným Mgr. Žanetou Vítů, advokátkou se sídlem v Břeclavi, Sady
28. října 431, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod
sp. zn. 10 C 327/2010, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 23. října 2013, č. j. 38 Co 325/2012-146, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci
náklady dovolacího řízení ve výši 2.040,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto
usnesení k rukám jeho zástupce JUDr. Filipa Josefa. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Hodoníně (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. března 2012, č. j. 10 C 327/2010-91, zamítl návrh žalobce na určení, že je
vlastníkem pozemku parc. č. 2236/2 v k. ú. R. u S., obci R. (výrok I.) a
rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání a v průběhu
odvolacího řízení podáním ze dne 10. září 2013, vzal žalobu v plném rozsahu
zpět. Navrhl, aby odvolací soud řízení zastavil a rozhodnutí soudu prvního
stupně zrušil. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23. října 2013, č. j. 38 Co 325/2012-146,
rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (výrok I.). Současně
rozhodl o povinnosti žalobce nahradit žalovaným, oprávněným společně a
nerozdílně, na nákladech řízení před soudy obou stupňů 15.591,- Kč k rukám
advokátky Mgr. Žanety Vítů, a to do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.). Proti výroku II. usnesení odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož
přípustnost odvozují z § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a
jako důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Navrhují, aby dovolací soud
rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. změnil tak, že žalobci uloží
povinnost zaplatit žalovaným na nákladech řízení před soudy obou stupňů částku
30 547,- Kč a současně rozhodne o nákladech dovolacího řízení, nebo aby
dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku II. zrušil a věc mu vrátil
zpět k dalšímu řízení. Žalobce navrhuje zamítnutí dovolání. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2014, pro řízení
zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963
Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým
se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §
243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti
tohoto zákona. Protože odvolací soud vydal napadené rozhodnutí 23. října 2013 a dovolací
řízení bylo zahájeno po 1. lednu 2014, projednal a rozhodl dovolací soud o
dovolání žalovaných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna
2014. Podle § 243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání
odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně
uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání
pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být
rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům
rozhodnutí odvolacího soudu, jímž se odvolací řízení končí, včetně výroků o
nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek). Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo
rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy
ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky
se přitom nepřihlíží. I pro výroky o náhradě nákladů řízení v rozhodnutí odvolacího soudu platí
omezení přípustnosti dovolání podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. To znamená,
že dovolání není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním
napadeným (nákladovým) výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění
nepřevyšujícím 50.000,- Kč. Peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení pak nelze označit pro účely
posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy,
z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v § 120 odst. 2 o. s. ř., ani
když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí v těchto
typech sporu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo
1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek). Protože v posuzovaném případě bylo v dovoláním napadeným výrokem rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné z důvodu uvedeného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolací soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.