22 Cdo 5330/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D.,
ve věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Věrou Vyčichlovou, advokátkou se
sídlem v Karlových Varech, Krále Jiřího 39, proti žalovanému Společenství
vlastníků jednotek domu Dr. Davida Bechera čp. 907/27, Karlovy Vary, se sídlem
v Karlových Varech, Dr. Davida Bechera 907/27, IČ 70980985, zastoupenému JUDr.
Karlem Jelínkem, advokátem se sídlem v Karlových Varech, Bělehradská 3A, o
380.261,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod
sp. zn. 9 C 332/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v
Plzni ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 11 Co 459/2007-71, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 11 Co
459/2007-71, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. května
2007, č. j. 9 C 332/2006-45, se ruší a věc se vrací Okresnímu soudu v Karlových
Varech k dalšímu řízení.
Žalobce se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo zaplatit mu
částku 380.261,- Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že má ve společném
jmění manželů nebytový prostor v přízemí domu č. p. 907 v K. V., včetně
spoluvlastnického podílu na společných částech domu; v nebytovém prostoru
podniká. Při stavebních úpravách, které v nebytovém prostoru prováděl, bylo
zjištěno, že statika pilířů domu je narušena a vyžaduje nutnou opravu. O tom
informoval žalovaného a poté nechal na své náklady havarijní stav odstranit.
Žalované společenství vlastníků jednotek (dále též jen „společenství“) se
odmítá na podílet na nákladech vynaložených na opravu společných částí domu,
resp. vydat, oč se na úkor žalobce bezdůvodně obohatilo.
Okresní soud v Karlových Varech („soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 9. května 2007, č. j. 9 C 332/2006-45, rozhodl, že „žaloba pro 380.261,- Kč
s příslušenstvím se zamítá“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Soud prvního stupně posoudil věc podle § 5 odst. 1, § 8 odst. 1
a § 9 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické
vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a
doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví k bytům – dále jen „byt. zák.“) a
dospěl k závěru, že jde o nárok z bezdůvodného obohacení; žalovaný však není
vlastníkem bytových či nebytových jednotek nebo společných částí domu, na které
žalobce vynaložil náklady, a nenese majetkovou odpovědnost za úkony či
nečinnost vlastníků jednotek. Není tedy jako účastník v uvedené věci pasivně
legitimován. Soud považoval z toho důvodu za nadbytečné se zabývat vznikem
nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku („obč.
zák.“), případně otázkou jeho promlčení.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání
žalobce rozsudkem ze dne 13. listopadu 2007, č. j. 11 Co 459/2007-71, rozsudek
soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dovodil, že žalovaný je specifickou právnickou osobou, která má
právní subjektivitu pouze v rozsahu vymezeném zákonem. I když je samostatným
právním subjektem, není v dané věci pasivně legitimován, neboť žalobou byl
uplatněn nárok z bezdůvodného obohacení a žalovaný není subjektem, kterému by
se zvýšením hodnoty domu provedenou stavební úpravou dostalo majetkové hodnoty,
není tím, komu bylo neoprávněně plněno. Zvýšila-li se v důsledku stavebních
úprav provedených žalobcem cena domu, stalo se tak ve prospěch jednotlivých
vlastníků bytových či nebytových jednotek, a nikoliv ve prospěch společenství
vlastníků jednotek. Odvolací soud uzavřel, že žalovaný není ve věci plnění z
titulu bezdůvodného obohacení pasivně věcně legitimován.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podává žalobce dovolání,
jehož přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) („o. s. ř.“), a uplatňuje
dovolací důvody uvedené v § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Otázky
zásadního právního významu v dovolání vymezil pod body b) až j). V podstatě
považuje za otázku zásadního významu, která dosud nebyla dovolacím soudem
řešena to, zda společenství vlastníků jednotek je pasivně legitimováno ve sporu
o zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, jedná-li se o věc spojenou se
správou a údržbou domu, resp. společných částí domu, kdy naléhavou stavební
opravu společných částí domu nezajistí a nefinancuje, což je jeho zákonnou
povinností, ale učiní to za něj jeden z vlastníků jednotek.
Opravu na společných částech domu neprovedl dovolatel na své náklady na základě
nějakého „darování“, ale proto, že byla nařízena stavebním úřadem pro havarijní
stav statiky domu a žalovaný nekonal a nepřevzal odpovědnost havarijní stav
řešit; z těchto důvodů žalobce (dovolatel) použil své finanční prostředky na
zajištění opravy, a nahradil tak chybějící částku ve fondu oprav. Šlo o
zachování předmětu vlastnictví. Jestliže konal namísto společenství vlastníků
jednotek, bylo povinností společenství přijmout odpovědnost a s dovolatelem se
finančně vypořádat. Dovolatel má za to, že vyřešení této právní otázky bude mít
vliv nejen na řešení jeho dalších dvou sporů vedených proti žalovanému, ale i
na rozhodování soudů v jiných obdobných případech. Navrhuje, aby dovolací soud
rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu
prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle
občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou
zákonem č. 7/2009 Sb.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 2 písm. b)
o. s. ř. a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího
řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 o. s. ř.), napadené rozhodnutí přezkoumal
a zjistil, že dovolání je důvodné. Napadený rozsudek má po právní stránce
zásadní význam, neboť řeší otázku pasivní legitimace společenství vlastníků v
řízení o vydání bezdůvodného obohacení vzniklého tím, že vlastník jednotky
provede nutné opravy na společných částech domu.
Společné části domu jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek (§ 8
odst. 1 byt. zák., věta první).
Společenství vlastníků jednotek (dále jen „společenství“) je právnická osoba,
která je způsobilá vykonávat práva a zavazovat se pouze ve věcech spojených se
správou, provozem a opravami společných částí domu (dále jen „správa domu"),
popřípadě vykonávat činnosti v rozsahu tohoto zákona a činnosti související s
provozováním společných částí domu, které slouží i jiným fyzickým nebo
právnickým osobám. Společenství může nabývat věci, práva, jiné majetkové
hodnoty, byty nebo nebytové prostory pouze k účelům uvedeným ve větě první (§
9 odst. 1 byt. zák.).
K přijetí usnesení o změně účelu užívání stavby a o změně stavby je zapotřebí
souhlasu všech vlastníků jednotek. Jde-li o modernizaci, rekonstrukci, stavební
úpravy a opravy společných částí domu, jimiž se nemění vnitřní uspořádání domu
a zároveň velikost spoluvlastnických podílů na společných částech domu,
postačuje souhlas tříčtvrtinové většiny všech vlastníků jednotek. Ustanovení
zvláštních právních předpisů tím nejsou dotčena (§ 11 odst. 5 byt. zák.).
Vlastníci jednotek ručí za závazky společenství v poměru, který odpovídá
velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu (§ 13 odst. 7
byt. zák.). Společenství je oprávněno vlastním jménem vymáhat plnění povinností
uložených vlastníkům jednotek k tomu příslušným orgánem společenství podle
tohoto zákona (§ 9 odst. 3 byt. zák.).
Bezdůvodně se obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám (§
454 obč. zák.).
Z uvedených ustanovení vyplývá, že úkolem společenství je též zajištění správy
společných částí domu a v případě potřeby i jejich opravy a rekonstrukce;
společenství přitom reprezentuje vlastníky jednotek. Smysl jeho existence je
též v tom, aby ve věcech uvedených v § 9 odst. 1 byt. zák. nevystupovali jako
subjekty právních vztahů (např. k dodavatelům stavebních prací) všichni
vlastníci jednotek a nedocházelo tak ke komplikacím vyplývajícím z
mnohočetnosti subjektů těchto vztahů. Povinností společenství je tak i
obstarání nutných oprav společných částí domu. Společenství tak reprezentuje
vlastníky jednotek; „množina spoluvlastníků budovy, jako vlastníků jednotek,
tvoří společenství vlastníků jednotek“ (nález Ústavního soudu ze dne 8. března
2005, sp. zn. I. ÚS 646/04).
V projednávané věci žalobce tvrdil, že při úpravách jeho jednotky statik
zjistil, že je značně narušena statika pilířů domu, že jde o stav havarijní a
že bylo „nařízeno žalobci“, aby „provedl opravu a odstranění havarijního
stavu“; o tom informoval žalovaného a poté nechal opravu provést na vlastní
účet. Žalovaný však odmítá na opravu přispět. Soudy uvažovaly o bezdůvodném
obohacení, které vzniklo tak, že hodnota domu se v důsledku oprav zvýšila; je
třeba přisvědčit jejich názoru, že z tohoto hlediska se neobohatil žalovaný,
který není vlastníkem domu, ale vlastníci jednotek. Nicméně z citovaných
ustanovení (jakož i ze samotného poslání společenství) se podává, že povinností
společenství je obstarat nutné opravy společných částí domu. Pokud tyto opravy
provede a zaplatí vlastník jednotky, může jít o plnění, které vlastník jednotky
vynaložil namísto společenství. Proto je takovou věc třeba posoudit i podle §
454 obč. zák. V případě úspěchu žaloby by rozúčtování nákladů na jednotlivé
vlastníky jednotek bylo již věci společenství, jak vyplývá i z § 13 odst. 7
byt. zák.
Protože se odvolací soud věcí z tohoto hlediska nezabýval, je právní posouzení
věci neúplné a tudíž nesprávné, a je tak dán dovolací důvod, uvedený v § 241a
odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vznesenou námitkou promlčení se soudy nezabývaly,
nemohl se jí tedy zabývat ani dovolací soud. Otázku, zda šlo o nutnou
(nezbytnou) opravu společných částí domu, kterou bylo společenství povinno
provést, nemohl dovolací soud, vázaný obsahem dovolání i přezkoumávaných
rozsudků, řešit.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolání je důvodné. Proto nezbylo, než rozhodnutí
odvolacího soudu zrušit; vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno
rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně,
zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu