22 Cdo 5490/2015
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Jiřím Spáčilem, CSc., ve věci žalobce B. V., proti žalovaným: 1) E.K. a 2) B. Š., o povinnosti vybudovat kontrolní šachtu a upustit od obtěžování pálením ohňů, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 7 C 1413/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2015, č. j. 23 Co 388/2015-465,
Dovolací řízení se zastavuje.
Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, usnesením ze dne 16. 11. 2015, č. j. 23 Co 388/2015-465, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 10. 9. 2015, č. j. 7 C 1413/2002-459, kterým soud prvního stupně rozhodl tak, že žalobci se právní zástupce pro dovolací řízení neustanovuje. Proti usnesení odvolacího soudu podává žalobce dovolání. Pro dovolací řízení požaduje ustanovit právního zástupce podle § 30 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.
s. ř.“). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, platí: „Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o.
s. ř.).“
Ve smyslu citovaného usnesení velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, dovolací soud nejprve zkoumal, zda u dovolatele, který v dovolacím řízení není zastoupen advokátem ani za něj nejedná osoba uvedená v § 21 o. s. ř., která má odpovídající právnické vzdělání, jsou splněny ve smyslu § 30 o. s. ř. předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Ty mohou být splněny teprve tehdy, jsou-li u odvolatele dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o.
s. ř. Obdobně se k přednosti vyřešení otázky osvobození od soudních poplatků vyjádřil dovolací soud v usnesení ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013. Osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř. není možné přiznat, pokud to neodůvodňují poměry účastníka a pokud se jedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatnění práva. Z rozhodnutí odvolacího soudu i ze spisu je patrné, že v nyní projednávané věci již soudy možnost osvobození od soudních poplatků projednávaly opakovaně. Soud prvního stupně nepřiznal osvobození od soudních poplatků již rozhodnutím ze dne 15.
11. 2007, č. j. 7 C 1413/2002-288. Protože dovolatel v žádosti o ustanovení advokáta a osvobození od soudního poplatku neuvádí žádné skutečnosti, které by byly způsobilé prokázat, že poměry účastníka odůvodňují osvobození od soudních poplatků, a které by mohly vést k rozdílnému rozhodnutí v této otázce, dovolací soud neshledal podmínky pro osvobození dovolatele od zaplacení soudního poplatku podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. Protože dovolací soud neshledal podmínky pro osvobození dovolatele od zaplacení soudního poplatku, nebyl mu podle § 30 o.
s. ř. ani ustanoven zástupce pro dovolací řízení. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání podle § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 18. května 2016
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu