22 Cdo 590/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. M., zastoupeného advokátkou, proti žalované J. M., zastoupené
advokátem, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a o vzájemné
žalobě žalované o zaplacení 63.521 Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad
Orlicí pod sp. zn. 5 C 98/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2002, č.j. 19 Co 15/2002-88, takto :
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. září 2002, č. j. 19 Co
15/2002-88, pokud jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí
ze dne 20. září 2001, č. j. 5 C 98/2000-60, ve výrocích I., II. a V. a
rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Okresního
soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. září 2001, č. j. 5 C 98/2000-60, ve
výrocích I., II., IV. a V. se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu
soudu v Ústí nad Orlicí k dalšímu řízení.
Žalobou podanou u soudu 17. 10. 2000 se žalobce domáhal zrušení podílového
spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu
spojeného s právem užívat družstevní byt (jak bude dále specifikován) a
přikázání členského podílu žalobkyni, která by mu na vypořádání zaplatila
později upřesněnou částku 240.500 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že manželství
účastníků bylo v roce 1995 rozvedeno a v roce 1997 soud zrušil jejich právo
společného nájmu k družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako členka
družstva a nájemkyně užívat žalovaná. K vypořádání členského podílu v bytovém
družstvu jako zaniklého společného jmění manželů dohodou účastníků nebo
rozhodnutím soudu v tříleté lhůtě po zániku manželství nedošlo. Členský podíl
se tak ze zákona stal předmětem jejich podílového spoluvlastnictví, na jehož
zrušení se nedohodli. Žalovaná se domáhala žalobou podanou 15. 12. 2000 proti
žalovanému zaplacení částky 63.521 Kč s odůvodněním, že zaplatila za žalobce
jeho dluhy.
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 20. září 2001, č. j. 5 C
98/2000-60, zamítl žalobu, aby „podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k
členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu ve V. spojeným s právem užívat
byt č. 29 v domě čp. 714/IV, ulice V., V., bylo zrušeno a členský podíl
přikázán žalované (výrok I) a žalované uloženo zaplatit žalobci 240.500 Kč do
tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.)“, dále uložil žalobci, aby zaplatil
žalované částku 63.521 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.), a
rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.).
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků bylo rozvedeno
rozsudkem téhož soudu č. j. 5 C 585/93-100, který nabyl právní moci 11. 8.
1995. Rozsudkem téhož soudu ze 3. 4. 1996 č. j. 5 C 206/95-25, ve spojení s
rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 30. 1. 1997, č. j. 19 Co
383/96-38, který nabyl právní moci 27. 2. 1997, bylo zrušeno právo společného
nájmu účastníků k družstevnímu bytu č. 39 ve třetím podlaží domu čp. 714/IV V.
ulice o velikosti 3+1 s příslušenstvím s tím, že byt bude nadále jako členka
družstva a výlučný nájemce užívat žalovaná, žalobci uloženo byt vyklidit po
zajištění náhradního bytu. Obvyklá cena, za kterou bylo možné převést členská
práva a povinnosti k předmětnému bytu ke dni 11. 8. 1995, činila podle
znaleckého posudku částku 481.000 Kč.
Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že podle
rozsudku, jímž bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k předmětnému
bytu, se stala členkou družstva včetně práva na vypořádání členského podílu
vůči družstvu v případě zániku jejího členství jen žalovaná. Podílové
spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu tak nevzniklo, ale ke dni právní
moci uvedeného rozsudku, tj. 27. 2. 1997 vzniklo žalobci vůči žalované právo na
přiměřenou náhradu za členský podíl, která by měla odrážet vývoj tržních cen
dosahovaných při převodech členských podílů v místě a čase obvyklých. Částku
240.500 Kč však soud prvního stupně žalobci nepřiznal vzhledem k námitce
promlčení, kterou žalovaná vznesla. Právo na zaplacení přiměřené náhrady
považoval soud prvního stupně za promlčené, protože vzniklo 27. 2. 1997 a
žalobce ho u soudu uplatnil až po uplynutí obecné tříleté promlčecí doby 12.
10. 2000. K zaplacení částky 63.341 Kč žalované soud prvního stupně zavázal
žalobce proto, že v tomto rozsahu získal na její úkor bezdůvodné obohacení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem z
3. 9. 2002, č. j. 19 Co 15/2002-88, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích
I., II. a V. potvrdil, ve výroku III., pokud jím bylo žalobci uloženo zaplatit
žalované částku 30.817 Kč, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se
žaloba ohledně částky 26.419 Kč zamítá, jinak se co do zbytku 4.398 Kč
potvrzuje, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že podílové
spoluvlastnictví účastníků k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu
nevzniklo. Podle odvolacího soudu by účastníci mohli podílové spoluvlastnictví
založit dohodou uzavřenou ve lhůtě tří let od zániku manželství. Vzniklo by
také v důsledku nevyvratitelné domněnky stanovené v § 150 odst. 4 ObčZ ve
znění účinném od 1. 8. 1998 a čl. VIII odst. 4 bod 5 zákona č. 91/1998 Sb.,
pokud by do tří let od zániku manželství nedošlo ke zrušení práva společného
nájmu bytu a společného členství účastníků v družstvu a současně by žádný z
účastníků nepodal návrh na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Odvolací
soud se dále zcela ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že právo
žalobce na přiměřenou náhradu, které mu vůči žalované vzniklo, je promlčené, a
dodal, že v dané věci neshledává ani mimořádné okolnosti, které by
odůvodňovaly závěr, že výkon práva žalovanou, tj. vznesení námitky promlčení,
byl v rozporu s dobrými mravy.
Proti rozsudku odvolacího soudu, pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního
stupně ve výrocích I. a II., a s nimi souvisícími výrokům o nákladech řízení,
podal žalobce dovolání. Vyslovuje přesvědčení, že rozsudek odvolacího soudu je
rozhodnutím po právní stránce zásadního významu pro posouzení otázky, zda
podle § 150 odst. 4 ObčZ vzniká podílové spoluvlastnictví rozvedených manželů
k členskému podílu ve stavebním bytovém družstvu vázaného k družstevnímu bytu,
k němuž bylo právo společného nájmu rozvedených manželů zrušeno dříve, než
uplynula doba tří let od zániku manželství. Žalobce dovozuje, že soud sice
zrušil právo společného nájmu účastníků jako rozvedených manželů k předmětnému
bytu a určil, kdo z nich bude byt jako nájemce dále užívat, avšak zrušením
členství žalobce v družstvu ani vypořádáním spoluvlastnictví účastníků k
členskému podílu se nezabýval. Rozsudek také neřešil stále existující
společné jmění manželů. Proto také žalobci nevznikl po vydání rozsudku o
zrušení práva společného nájmu k družstevnímu bytu nárok na vyplacení poloviny
majetkové hodnoty členského podílu. K vypořádání společného jmění manželů,
jehož součástí je členský podíl v bytovém družstvu a jeho hodnota, nedošlo do
tří let od zániku manželství účastníků jejich dohodou. Žádný z nich nepodal
také návrh na jeho vypořádání soudem a proto uplynutím této lhůty nastoupilo
vypořádání ze zákona podle
§ 150 odst. 4 ObčZ. Podle uvedeného ustanovení uplynutím této lhůty věci
movité, který každý z manželů užívá, se stanou jeho výhradním vlastnictvím, u
ostatních věcí movitých a nemovitých platí, že jsou v podílovém
spoluvlastnictví manželů. Do této druhé kategorie patří i členský podíl, se
kterým je spojeno právo užívat nemovitost, když s ním jako s movitou věcí
nakládat nelze. K tomu žalobce poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích, sp. zn. 15 Co 103/99, v němž je uvedeno, že „hodnota členského
podílu je představována konkrétním bytem. I když při převodu členských práv a
povinností nabyvatel nenabývá vlastnické právo, nabývá fakticky oprávnění,
které se vlastnickému právu velmi blíží.“ Účastníkům tedy vzniklo uplynutím tří
let od zániku manželství podílové spoluvlastnictví k členskému podílu ve
stavebním bytovém družstvu a vlastnické právo se podle § 100 odst. 2 ObčZ
nepromlčuje. Právě zrušení podílového spoluvlastnictví k členskému podílu a
nikoli jen nároku na vypořádání majetkového práva se žalobce domáhá. Připomíná
ještě, že podle § 714 ObčZ se vrácení členského podílu může člen domáhat
teprve po vystěhování z bytu, a to ve lhůtě dané stanovami družstva. Toto
ustanovení platí přeneseně i v dané věci, neboť žalobce se z družstevního bytu
odstěhoval až po třech letech od právní moci rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o
zrušení práva společného nájmu. Rozsudek odvolacího soudu je v napadené části
v rozporu s hmotným právem, pokud odvolací soud dospěl k závěru, že výkon práva
žalované vznést námitku promlčení není v rozporu s dobrými mravy. V družstevním
bytě zůstal žalobce bydlet s nezletilým synem, který mu byl svěřen do výchovy.
Žalovaná po rozvodu odvezla z bytu veškerý nábytek a zařízení, byt neužívala, a
to ani poté, co se vystěhoval, neboť ho pronajala a posléze prodala. Žalobce
odešel z manželství bez majetku, žalované zůstalo veškeré vybavení bytu a nyní
i hodnota členského podílu. Mělo být proto přihlédnuto k nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 309/95, z něhož vyplývá, že § 3 ObčZ, který stanoví, že výkon
práva nesmí být v rozporu s dobrými mravy, platí i pro výkon práva vznést
námitku promlčení. Žalobce navrhl, aby v napadené části byly zrušeny rozsudky
soudů obou stupňů a věc byla v rozsahu zrušení vrácena soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas
řádně zastoupeným účastníkem řízení, považuje dovolání proti potvrzujícímu
rozsudku odvolacího soudu za přípustné podle § 237 odst. l písm. c) OSŘ.
Rozsudek odvolacího soudu je v napadené části rozhodnutím po právní stránce
zásadního významu pro posouzení otázky, zda ze zákona vznikne uplynutím tří let
od zániku manželství podílové spoluvlastnictví rozvedených manželů k členskému
podílu ve stavebnímu bytovému družstvu, vázaného k bytu, k němuž bylo jejich
právo společného nájmu zrušeno s tím, že byt bude jako člen družstva a nájemce
užívat jeden z nich, jestliže ve lhůtě tří let od zániku manželství nedošlo k
vypořádání členského podílu dohodou rozvedených manželů a ani nebyl v této
lhůtě podán návrh u soudu na jeho vypořádání. Zásadní význam má rozsudek
odvolacího soudu i pro otázku, zda a kdy se promlčuje právo rozvedeného
manžela na vypořádání hodnoty členského podílu v bytovém družstvu po zániku
společného nájmu a členství v družstvu.
V prvé řadě je třeba uvést, že nelze žalobci přisvědčit, pokud považuje
majetkové společenství účastníků za společné jmění manželů.
Podle čl. VIII odst. 2 věta prvá zákona č. 91/1998 Sb. věci, které ke dni l.
8. 1998 tvořily bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále BSM“), se stávají
součástí společného jmění manželů (dále „SJM“).
Podle čl. VIII odst. 5 uvedeného zákona ustanovením tohoto zákona se řídí i
právní vztahy vzniklé před 1. 8. 1998 vznik těchto právních vztahů, jakož i
práva povinnosti z nich vzniklé do 31. července 1998 se však posuzují podle
dosavadních předpisů.
Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 11. 8. 1995 a k tomuto
dni také zaniklo podle § 148 odst. l ObčZ ve znění před novelou provedenou
zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen „ObčZ“) i jejich BSM. Poněvadž k zániku jejich
BSM došlo ještě před účinností zákona č. 91/1998 Sb., s ohledem na čl. VIII
odst. 2 a 5 tohoto zákona SJM nevzniklo, a o vypořádání BSM tak lze uvažovat
jen podle § 149 ObčZ (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 22. 4. 2001,
sp. zn. 22 Cdo 2289/99, publikovaný pod C 259/ svazek 3 Souboru rozhodnutí
Nejvyššího soudu, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck).
Podle § 149 odst. 2 a 3 ObčZ mohlo dojít k vypořádání BSM dohodou manželů
nebo soudem na návrh některého z nich.
Podle § 149 odst. 4 ObčZ nedošlo-li do tří let od zániku BSM k jeho vypořádání
dohodu nebo nebylo-li BSM na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno
rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle
stavu, v jakém každý z nich věci v BSM pro potřebu svou, své rodiny a
domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o
nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou
spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových
právech manželům společných.
Z ustanovení § 149 odst. 4 ObčZ tedy vyplývá, že právo na vypořádání BSM
dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu k návrhu některého z manželů trvá po
dobu tří let od zániku manželství a uplynutím této lhůty je BSM vypořádáno
zákonnou domněnkou.
Podle § 705 odst. 2 ObčZ nabyl-li právo na uzavření smlouvy o nájmu
družstevního bytu jeden z rozvedených manželů před uzavřením manželství,
zanikne právo společného nájmu bytu rozvodem, právo byt užívat zůstane tomu z
manželů, který nabyl práva na nájem bytu před uzavřením manželství. V ostatních
případech společného nájmu družstevního bytu rozhodne soud, nedohodnou-li se
rozvedení manželé na návrh jednoho z nich o zrušení tohoto práva, jakož i o
tom, kdo z nich bude jako člen družstva dále nájemcem bytu; tím zanikne i
společné členství rozvedených manželů v družstvu.
Jestliže v době tří let od zániku manželství soud rozhodl o zrušení práva
společného nájmu rozvedených manželů k družstevnímu bytu a o tom, kdo z nich
bude jako člen družstva nájemcem bytu, čímž ze zákona zaniklo společné
členství rozvedených manželů v družstvu, vyplývá z toho, že členský podíl
náleží již jen jednomu z manželů. To znamená, že v rámci BSM zbývá vypořádat
hodnotu tohoto členského podílu. O přikázání členského podílu soud již
nerozhoduje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 20. 9. 2000, sp. zn. 22 Cdo
1242/99, publikovaný v Soudních rozhledech č. 11/2000, str. 335). Rozvedení
manželé se v uvedeném případě mohou do tří let od zániku manželství dohodnout,
jakou částku na vypořádání hodnoty členského podílu zaplatí druhému manželovi
ten manžel, který se stal výlučným členem družstva a jemuž náleží členský
podíl. O takovém vypořádání může rozhodnout i soud k návrhu podaném ve lhůtě
tří let od zániku manželství. Je namístě připomenout, že podíly manželů nemusí
být podle § 150 ObčZ stejné a lze též uplatnit tzv. vnosy vynaložené z
odděleného majetku manželů na získání členského podílu. Pokud k vypořádání
hodnoty členského podílu dohodou manželů ani rozhodnutím soudu k návrhu podaném
ve lhůtě tří let od zániku manželství nedojde, nelze se již práva na vypořádání
této hodnoty jako majetkového práva v rámci režimu BSM s úspěchem u soudu
domáhat. Po uplynutí této tříleté lhůty dochází totiž k vypořádání BSM ze
zákona podle § 149 odst. 4 ObčZ.
Skutečnost, že členský podíl v družstvu se jako původně společné majetkové
právo manželů stává (v důsledku postupu podle § 705 odst. 2 věty druhé ObčZ)
ve vztahu k družstvu majetkovým právem jen jednoho z manželů, nic nemění na
tom, že členský podíl byl ke dni zániku BSM společným majetkovým právem
manželů, které rozhodnutím soudu o zrušení společného nájmu a o zániku
společného členství nebylo mezi bývalými manžely vypořádáno. Toto rozhodnutí
totiž nestanoví, jakou náhradu na vypořádání hodnoty členského podílu má
zaplatit ten z manželů, který se stal výlučným členem družstva, druhému
manželovi. Jestliže do tří let od zániku BSM nedojde k vypořádání dohodou
manželů ani není podán návrh na vypořádání BSM u soudu, pak nebylo vypořádání
členského podílu jako společného majetkového práva manželů včetně vypořádání
jeho hodnoty dovršeno a jeho vypořádání spadá pod režim § 149 odst. 4 ObčZ jako
tzv. ostatní majetkové právo manželům společné. Toto právo se již vypořádává
podle zásad vypořádání podílového spoluvlastnictví (§ 142 ObčZ) nikoli za
použití § 150 ObčZ. V takovém případě již nelze uvažovat o rozdílné velikosti
podílů bývalých manželů.
Z výše uvedeného vyplývá, že /zaniklo-li společné členství bývalých manželů v
družstvu do tří let od zániku manželství, může se manžel, který se nestal
členem družstva, po uplynutí tří let od zániku manželství, domáhat na druhém
manželovi zaplacení poloviny hodnoty členského podílu z titulu vypořádání
společného majetkového práva, transformovaného zákonnou domněnkou podle § 149
odst. 4 ObčZ do režimu podílového spoluvlastnictví. Jde již jen o majetkové
právo jednoho z manželů vůči druhému, které může být uplatněno u soudu poprvé v
den, kdy nastaly účinky domněnky podle § 149 odst. 4 ObčZ, to je v den, kdy
uplynuly tři roky od zániku manželství. Proto tímto dnem začíná také běžet
obecná tříletá promlčecí lhůta stanovená v § 101 ObčZ, když pro uplatnění
tohoto práva není promlčecí lhůta zvláště stanovena/.
V daném případě právo společného nájmu družstevního bytu a společného členství
účastníků v družstvu zaniklo 27. 2. 1997, tedy před uplynutím tří let od
zániku manželství účastníků, k němuž došlo 11. 8. 1995. Až do 10. 8. 1998
účastníkům příslušelo právo na vypořádání hodnoty členského podílu v rámci
vypořádání BSM dohodou nebo rozhodnutím soudu, které by bylo vydáno v řízení,
zahájeném k návrhu do tohoto dne podaného. Tříletá promlčecí lhůta ohledně
práva na zaplacení poloviny hodnoty členského podílu z titulu práva vzniklého
uplatněním domněnky vypořádání podle § 149 odst. 4 ObčZ tak začala žalobci
běžet až 11. 8. 1998, a uplynula 11. 8. 2001. Žaloba v této věci byla podána
17. 10. 2000, tedy před uplynutím promlčecí lhůty. Právní názor soudů obou
stupňů, že nárok žalobce je promlčen, není tedy správný.
Žaloba však dosud zůstává nejasným a vnitřně rozporným podáním, neboť z ní
není zřejmé, zda se žalobce domáhá zaplacení peněžité částky nebo zrušení a
vypořádání podílového spoluvlastnictví k členskému podílu v družstvu. V souladu
s § 79 odst. l OSŘ, který stanoví náležitosti žaloby, žalobce v žalobě vylíčil
rozhodující skutečnosti - že manželství účastníků zaniklo, že po zrušení
jejich práva společného nájmu k družstevnímu bytu se nájemkyní bytu jako členka
družstva stala žalovaná, že k vypořádání hodnoty členského podílu v družstvu ve
tříleté lhůtě po zániku manželství v rámci BSM nedošlo a ani po uplynutí této
lhůty mu žalovaná polovinu hodnoty členského podílu nezaplatila. Přesto se
žalobním petitem domáhal nikoli jejího zaplacení, ale zrušení a vypořádání
podílového spoluvlastnictví k členskému podílu v družstvu. Žalobní petit tak
logicky nenavazuje na vylíčení rozhodujících skutečností a žaloba je podáním
vnitřně rozporným. V takovém případě měl soud prvního stupně žalobce vyzvat,
aby logický rozpor obsažený v žalobě odstranil postupem podle § 43 odst. 1 a 2
OSŘ. Tuto povinnost však nesplnil a v řízení tak došlo k vadě, která měla za
následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Z uvedených důvodů byl rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jímž byl
potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. II. a V., a ve výroku o
nákladech řízení zrušen. Protože se důvod zrušení vztahuje i na rozsudek soudu
prvního stupně, byl zrušen i jeho rozsudek ve výrocích I. a II. ve věci samé a
ve výrocích IV. a V. o nákladech řízení a věc byla v tomto rozsahu vrácena
soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2004
JUDr. Marie R e z k o v á, v.r.
předsedkyně senátu