22 Cdo 756/2003
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně Městské části P., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1) Mgr. J.
Š., 2) L. H., 3) Ing. J. S., 4) Z. F., 5) Ing. J. S., 6) J. S., 7) D. H., 8) J.
T., 9) E. P., 10) J. P. a 11) L. P., zastoupeným advokátem, o určení
vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 20 C 28/99, o
dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15.
listopadu 2001, č. j. 15 Co 295/2001-98, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná 1) je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech dovolacího řízení
částku 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. J.
P.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. listopadu
2001, č. j. 15 Co 295/2001-98, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3
(dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 10. srpna 2000, č. j. 20 C 28/99-60,
kterým soud prvního stupně určil, „že žalobce je vlastníkem podzemních garáží,
které jsou situovány pod pozemkovou parcelou č. 2669 s domem č. 1756 a č. 2670
s domem 1755“, dále rozhodl o nákladech řízení a nevyhověl návrhu na připuštění
dovolání. Odvolací soud v odvolacím řízení rozhodoval podle části dvanácté,
hlavy I, bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, tedy
podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 1) dovolání s podrobným
vyjádřením a s návrhem, aby Nejvyšší soud, jako soud dovolací, zrušil rozsudek
soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího a věc vrátil soudu prvního
stupně „k novému projednání a rozhodnutí“.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně s podrobným odůvodněním navrhuje, aby
dovolací soud dovolání žalované 1) zamítl, pokud neshledá, že bylo podáno
opožděně.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydanému přede dnem nabytí účinnosti tohoto
zákona nebo vydanému po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů,
se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů. V dané věci
odvolací soud, jak shora uvedeno, svoje rozhodnutí vydal po řízení provedeném
podle dosavadních právních předpisů a Nejvyšší soud proto o dovolání rozhodne
podle občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem č.
30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“).
Podle § 240 odst. 1 OSŘ může účastník řízení podat dovolání do jednoho
měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v
prvním stupni. Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci 9. 1.
2002. Ve smyslu § 57 odst. 2 OSŘ bylo posledním dnem jednoměsíční lhůty k
podání dovolání pondělí 11. 2. 2002. Pokud žalovaná 1) dovolání předložila
poště k přepravě 12. 2. 2002, bylo podáno opožděně.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. a) OSŘ opožděné
dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z § 243b odst. 4, §
224 odst. 1 a § 15l odst. 1, neboť neúspěšná žalovaná 1) nemá právo na náhradu
těchto nákladů a je povinna žalobkyni uhradit náklady tohoto řízení. Ty jsou
dány odměnou advokáta za jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání podle
§ 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, která činí
podle § 5 písm. b), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 18 odst. 1 vyhlášky č.
484/2000 Sb., částku 2.500,- Kč, a dále paušální náhradou hotových výdajů 75,-
Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, to je celkem 2.575,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Jestliže žalovaná 1) nesplní dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí,
může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 7. května 2003
JUDr. Jiří
Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu