22 Cdo 782/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka,
Ph.D., ve věci žalobce J. H., zastoupeného Mgr. Jiřím Šolcem, advokátem se
sídlem v Písku, Prokopcova 339, proti žalované J. H., zastoupené JUDr. Karlem
Škopkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné náměstí 2, o
vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. 27 C 94/2006, o dovolání žalované proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. října 2007, č. j. 19 Co
2171/2007-105, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českých Budějovicích (dále „soud prvního stupně“)
rozsudkem ze dne 16. července 2007, č. j. 27 C 94/2006-86, pod bodem I. výroku
ze zaniklého společného jmění účastníků přikázal do výlučného vlastnictví
žalované hodnotu členského podílu v Bytovém družstvu J. Bendy 20 CB spojenou s
nájmem družstevního bytu č. 24 o velikosti 3 + 1 v 5. podlaží domu v ulici J.
B. 1374/20 v Č. B. ve výši 800.000,- Kč. Pod bodem II. uložil žalované, aby
žalovanému zaplatila na vyrovnání jeho podílu částku 315.531,- Kč, a pod bodem
III. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, uzavřené 14. 8.
1998, zaniklo rozvodem 20. 6. 2005. Rozsudkem Okresního soudu v Českých
Budějovicích z 13. 9. 2006, č. j. 12 C 353/2005-35, který nabyl právní moci 2.
11. 2006, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu č.
24 v 5. podlaží domu č. 20 v ulici J. B. v Č. B., sestávajícímu ze tří pokojů,
kuchyně a příslušenství, s tím, že výlučnou nájemkyní a členkou bytového
družstva bude nadále žalovaná. Členská práva k předmětnému bytu byla zakoupena
za částku 84.469,- Kč, kterou žalovaná obdržela darem od svých rodičů.
Účastníci učinili nesporným, že hodnota členských práv a povinností k
označenému bytu činila ke dni zániku jejich společného jmění částku 800.000,-
Kč a že vyjma vypořádání hodnoty členských práv a povinností k bytu ohledně
zbývajících věcí patřících do jejich společného jmění uzavřeli dohodu. Soud
prvního stupně věc posuzoval podle § 143 odst. 1 a § 149 občanského zákoníku
(dále obč. zák.). Nepřisvědčil názoru žalované, že hodnota členských práv a
povinností k bytu nepatří do společného jmění účastníků proto, že tato práva a
povinnosti byly získány za její výlučné finanční prostředky. Částku 84.469,- Kč
soud posoudil jako vnos žalované do společného jmění, k němuž při vypořádání
přihlédl.
Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací k
odvolání žalobce rozsudkem ze dne 18. října 2007, č. j. 19 Co 2171/2007-105,
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil, aby žalobci na
vyrovnání jeho podílu zaplatila částku 315.531,- Kč. Dále rozhodl o nákladech
odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně.
Žalované přisvědčil pouze v tom, že žalovaná se stala výlučným nositelem
členských práv a povinností v bytovém družstvu 2. 11. 2006, kdy nabyl právní
moci rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 13. 9. 2006, č. j. 12 C
353/2005-35. Pokud soud prvního stupně do vlastnictví žalované přikázal hodnotu
členského podílu v bytovém družstvu, odvolací soud v tomto rozsahu nepovažoval
rozsudek soudu prvního stupně za správný a proto rozsudek soudu prvního stupně
změnil tak, že výrok o jeho přikázání vypustil. Jinak se ztotožnil s jeho
právním posouzením věci. Dodal, že v souladu s § 703 odst. 2 obč. zák.
účastníkům vzniklo ze zákona společné členství manželů v bytovém družstvu a
společný nájem družstevního bytu manžely. Protože z členství v bytovém družstvu
byli oba účastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně, patří hodnota
členského podílu v bytovém družstvu do jejich společného jmění. Ve vztahu ke
vzniku společného členství v družstvu a společného nájmu družstevního bytu je
nerozhodné, „jaké prostředky byly použity na zaplacení členského vkladu“. V
daném případě nemohl být jen jeden z účastníků výlučným vlastníkem členského
podílu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci. Zásadní právní význam rozhodnutí
odvolacího soudu spatřuje v řešení otázky, „zda lze do společného jmění manželů
pro účely jeho vypořádání zahrnout členský podíl v družstvu za situace, kdy
finanční prostředky na úhradu členského podílu byly ve výlučném vlastnictví
žalované“. Namítla, že členský podíl bez ohledu na jeho současnou hodnotu
nemůže tvořit součást společného jmění účastníků, jestliže členský podíl byl
zaplacen výlučně z finančních prostředků, které dostala darem od rodičů.
Uvedla, že „pro věci i majetková práva, patřící do společného jmění manželů i z
tohoto společného jmění manželů ze zákona vyloučené, platí jednotný právní
režim“. Poukázala na to, že pokud by za uvedené finanční prostředky koupila věc
movitou či nemovitou, nebylo by pochybností o tom, že tato věc do společného
jmění účastníků nepatří. „Pokud soud dospěl k závěru, že hodnota členského
podílu do společného jmění manželů patří, pak je dána naprostá absence projevu
vůle vlastníka prostředků k nakládání s touto částkou. Společné členství v
družstvu vzniklo ze zákona, nezávisle na vůli žalované a ve svém důsledku měla
by tato skutečnost přinést žalobci majetkový prospěch, na jehož vzniku se
nikterak nepodílel.“ Tím, že soud automaticky spojil vznik společného členství
s majetkovými nároky, pominul základní principy vzniku společného jmění
manželů. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc
vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a
další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů
69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají
účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným
(vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou
podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení § 243c odst. 2 tím
není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při
projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném
do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
V dané věci přicházela v úvahu přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm.
c) o. s. ř., neboť dovolání žalované směřuje výlučně do té části rozhodnutí
odvolacího soudu, kterou byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, v níž
zavázal žalovanou zaplatit žalobci na vyrovnání jeho podílu z titulu vypořádání
společného jmění manželů částku 315.531,- Kč do 90 dnů od právní moci
rozsudku.
Dovolání podané včas oprávněnou osobou za splnění nezbytných procesních
podmínek pro jeho projednání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
řeší otázku, zda je členský podíl v bytovém družstvu ve společném jmění
účastníků, jestliže prostředky na jeho získání byly vynaloženy z výlučných
prostředků jednoho z manželů (z peněz darovaných jen jemu), která je v
právnické literatuře posuzována z hlediska srovnání § 143 odst. 1 písm. a) a §
705 odst. 2 věty druhé obč. zák. nejednotně a dovolací soud k ní aktuálně
nevydal rozhodnutí, jež by alespoň zčásti sjednocovalo rozdílné názory na
uvedenou problematiku. Jde tedy o řešení právní otázky, jež činí rozhodnutí
odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným.
Pro rozhodnutí dovolacího soudu v dané věci je určující odpověď na spornou
otázku, zda účastníkům za zjištěných okolností nabytí členského podílu v
bytovém družstvu vzniklo společné členství, zakládající právo na vypořádání
tohoto podílu v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů. Řešení této
otázky zásadním způsobem závisí na rozhodnutí soudu, jež bylo dříve učiněno ve
sporu účastníků o zrušení společného nájmu družstevního bytu a určení dalšího
nájemce a výlučného člena družstva ve smyslu § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák.
Takovým rozhodnutím, kterým bylo mimo jiné určeno, který z účastníků se stává
výlučným členem družstva (a tedy i tím, kdo nabývá členská práva a povinnosti –
členský podíl), a jež nabylo právní moci, jsou podle § 159a odst. 4 o. s. ř.
vázáni nejen účastníci řízení, ale také soud rozhodující o vypořádání hodnoty
sporného členského podílu.
Jestliže ve sporu vedeném podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák. bylo návrhu
žalované na zrušení společného členství manželů v bytovém družstvu vyhověno,
nelze v řízení o vypořádání společného jmění účastníků s ohledem na ustanovení
§ 159a odst. 4 o. s. ř. dospět k závěru, že členský podíl v družstvu do tohoto
jmění nikdy nepatřil. Došlo-li tedy v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod
sp. zn. 12 C 353/2005 k vypořádání společnéhočlenství účastníků v bytovém
družstvu podle § 705 odst. 2 věty druhé obč. zák., není již přijatelné, aby v
navazujícím řízení o vypořádání společného jmění týchž účastníků byla otázka
společného členství znovu otevírána.
Z výše uvedených důvodů nemohlo být dovolání žalované shledáno důvodným. Proto
bylo podle § 243b odst. 1 o. s.ř. zamítnuto.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z
neúspěšnosti žalované v tomto řízení a z toho, že úspěšnému žalobci v tomto
řízení žádné náklady nevznikly – §§ 243b odst. 4, 224 odst. 1, 151 odst. 1 a
142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu