22 Cdo 797/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalovaným: 1) Z. K.,
zastoupené advokátem, 2) J. B., zastoupené advokátem, a 3) M. Š., zastoupené
opatrovnicí E. Š., odbornou referentkou Okresního soudu v Blansku, o určení
neplatnosti darovací smlouvy, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 5
C 665/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10.
března 1999, č. j. 15 Co 335/96-74, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu
ze dne 11. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
o náhradě nákladů řízení. Předmětem darovací smlouvy byly nemovitosti, a to dům
č. p. 116 se st. pl. 139 o výměře 343 m2 - zastavěná plocha, pozemky parc. č.
62/4 - zahrada o výměře 191 m2, parc. č. 735 - pastvina o výměře 410 m2 a
pozemky v užívání organizace parc. č. 734 o výměře 17.246 m2 a parc. č. 736 o
výměře 4.309 m2. Soud prvního stupně na základě znaleckého posudku vycházel ze
zjištění, že dárkyně, třetí žalovaná, v době uzavření označené darovací smlouvy
s prvými dvěma žalovanými jako obdarovanými nebyla schopna "rozpoznat a
korigovat" své jednání a nebyla schopna činit právní úkony a posoudit následky
svého jednání. Dovodil, že za tohoto stavu je darovací smlouva neplatná podle §
38 odst. 2 ObčZ.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 10. března
1999, č. j.15 Co 335/96-74, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne
11. března 1999, č. j. 15 Co 335/96-77, k odvolání prvních dvou žalovaných
rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že návrh, aby bylo určeno, že
darovací smlouva uzavřená mezi dárkyní M. Š. a jejími dcerami Z. K. a J. B. dne
12. ledna 1993 je neplatná, zamítl. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud se především zabýval otázkou, zda v daném případě je dán naléhavý
právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. Vycházel z toho,
že žalobce, kterému nikdy žádné vlastnické právo k předmětným nemovitostem
nesvědčilo a v domě, o který se jedná, bydlí na základě manželství s dcerou
třetí žalované, která zemřela v roce 1989, spatřuje naléhavý právní zájem na
určení neplatnosti darovací smlouvy v tom, že by se změnou vlastnictví velmi
zhoršila jeho existenční situace, neboť první dvě žalované nemají zájem na
rozumné domluvě s ním, neuznávají jeho a manželčiny investice do nemovitosti a
vyhrožují mu vyklizením z těchto nemovitostí. Podle názoru odvolacího soudu se
však na právním postavení žalobce ani na jeho tvrzených nárocích nic nemění bez
ohledu na to, kdo je vlastníkem předmětných nemovitostí. Žalobce tedy v dané
věci naléhavý právní zájem na určovací žalobě nemá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ OSŘ ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.) Podle názoru žalobce nelze
přehlédnout, že darovací smlouva ze dne 12. ledna 1993 byla uzavřena za
okolností, kdy dárkyně nebyla schopna rozpoznat a korigovat své jednání a
nebyla schopna v plném rozsahu činit právní úkony v době sepisu darovací
smlouvy. Tento právní úkon je tedy absolutně neplatný a měl vliv na další
právní vztahy, které nastaly posléze. Označenou darovací smlouvou třetí
žalovaná zkrátila práva nejen žalobce jako manžela třetí dcery třetí žalované,
ale i práva jeho dětí - jejích potomků. Vyslovil nesouhlas s názorem odvolacího
soudu, že se nemění jeho postavení nebo postavení jeho synů v případě, že
nebude napadena platnost darovací smlouvy, s tím, že první dvě žalované se již
nyní žalobou podanou u Okresní soudu v Blansku domáhají jeho vyklizení. Žalobce
je jedním ze subjektů, který se svou ženou o nemovitost celou dobu pečoval,
zvelebil a zhodnotil ji, přitom žádná taková investice není v darovací smlouvě
zohledněna. Jeho postavení, případně právo je proto nejisté. Navrhl, aby
dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k
dalšímu řízení.
Žalované se k dovolání nevyjádřily.
Podle bodu 17. hlavy první části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti
rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona
(tj. před 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních
právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních
předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 10. března 1999, Nejvyšší soud
jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000
Sb. (dále jen "OSŘ").
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo
podáno osobou oprávněnou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek
podle § 242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1 OSŘ nebo
že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z uvedených
vad došlo. Dovolací soud se proto zabýval dovoláním žalobce odkazujícím na §
241 odst. 3 písm. d) OSŘ v tom rozsahu, jak jej obsahově vymezil.
Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na
zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů
se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně
použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil,
popř. že ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Předpokladem úspěšnosti žaloby o určení, zda tu právní vztah nebo právo
je či není (určovací žaloby), je především naléhavý právní zájem žalobce na
uvedeném určení. Odvolací soud aplikoval správný právní předpis [§ 80 písm. c)
OSŘ] a jeho rozhodnutí je správné, neboť žalobce nesplňuje právě uvedený
předpoklad. Naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy ve smyslu § 80
písm. c) OSŘ může sice mít i osoba, která není účastníkem smlouvy, jestliže by
vyhovění takové žalobě mohlo mít příznivý dopad na její právní postavení, avšak
o takový případ se v dané věci nejedná. Samotné vyslovení neplatnosti sporné
darovací smlouvy by totiž právní postavení žalobce ve vztahu k předmětu
darovací smlouvy nijak neovlivnilo a nemělo by dopad ani na jeho majetková
práva osoby užívající předmětné nemovitosti, jejichž vlastníkem nikdy nebyla.
Spatřuje-li žalobce ohrožení svého postavení v tom, že první dvě žalované se
jinou žalobou u Okresního soudu v Blansku domáhají jeho (a jeho spolubydlících
dětí) vyklizení, pak se jeho námitkou neplatnosti sporné darovací smlouvy musí
jako s předběžnou otázkou zabývat soud v řízení o vyklizení, a to právě z
hlediska aktivní legitimace (vlastnictví nemovitostí, jež mají být vyklizeny)
prvních dvou žalovaných. Stejně by postupoval soud při zjišťování rozsahu
dědictví v řízení o dědictví v případě smrti třetí žalované, v němž by jistě
děti žalobce (vnuci třetí žalované) vystupovaly jako neopomenutelní dědici.
Vyslovení neplatnosti darovací smlouvy bez dalšího by nevedlo ani k uspokojení
pohledávky žalobce z titulu investic do nemovitosti a protože žalobu podal jen
žalobce a jeho synové se žalobci nestali, nemůže se dovolávat ani právního
zájmu svých synů.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud věc posoudil po právní stránce
správně. Proto je správný i dovoláním napadený rozsudek a dovolání muselo být
podle § 243b odst. 1 OSŘ zamítnuto.
Žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení
podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 OSŘ, neboť úspěšným
žalovaným náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2001
JUDr. František B a l á k , v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková