22 Cdo 811/2003
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců Víta Jakšiče a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci
žalobkyně A. S., zastoupené advokátkou, proti žalovaným: 1) M. S., zastoupené
advokátkou, 2) nezl. L. S., zastoupené matkou žalovanou 1), 3) J. S., 4) A.
S., o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního
soudu v Trutnově pod sp. zn. 8 C 132/90, o dovolání žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2001, č. j. 26 Co
317/2001-340, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. října 2001, č. j. 26 Co
317/2001-340, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 1edna 2001, č. j. 8 C 132/90-308,
vypořádal společné jmění žalobkyně a původně žalovaného V. S. jako bývalých
manželů. V. S. 8. 5. 1998 zemřel a jeho právními nástupci jsou žalobci jako
jeho dědici. Soud přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně movité věci v
hodnotě 9.494,- Kč a zůstatkovou hodnotu členského podílu u Stavebního bytového
družstva ve Š. ve výši 3.000,- Kč, do dědictví po zemřelém V. S. movité věci v
hodnotě 5.082,- Kč, zůstatek na tuzexovém účtu č. 2-68784 vedeném u, a. s. ve
výši TK 472,5 (1,054,- Kč), odbytné z pojistné smlouvy č. 123 vedené u
pojišťovny, a. s., ve výši 1.600,- Kč, osobní automobil Fiat UNO 45, SPZ … v
ceně 100.800,- Kč, pohledávku vůči jeho rodičům V. a Z. S. ve výši 85.150,- Kč
z titulu investic do rodinného domku čp. 860 v P. – K. a vypořádací podíl
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství žalobkyně a V. S.,
uzavřené 29. 5. 1975, bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v
Trutnově ke dni 12. 5. 1989 a že k vypořádání jejich společného jmění manželů
(dále jen „SJM“) dohodou nedošlo. Soud prvního stupně uvedl, že vypořádal ty
movité věci, na kterých se žalobkyně a její manžel jako společně pořízených
shodli. Do vypořádání bez bližší specifikace nezahrnul věci, „které účastníci
vyloučili z vypořádání, když částečná dohoda o vypořádání není vyloučena“, a
„nevypořádal ani věci, které byly darovány jednomu nebo oběma manželům, neboť
takové věci nespadají do okruhu SJM“. Jmenovitě se soud prvního stupně
zabýval přehrávačem zn. Blaupunkt, videokazetami (vypořádal nikoli žalobkyní
uváděných pět kusů, ale jen tři kusy), neúplnou soupravou „cibulák“, 2
žehličkami, mixérem Eta a podlahovou krytinou. Dále soud prvního stupně vyšel
ze zjištění, že žalobkyně a V. S. investovali v letech 1982 – 1984 do přístavby
rodinného domku čp. 860/18 v P. – K., náležejícího rodičům V. S. Těm byla v
roce 1981 povolena přístavba jedné bytové jednotky s předpokládaným rozpočtem
155.000 Kčs, se kterou započal jejich syn J. S. Poté, co se pro neshody s
rodiči od roku 1982 na přístavbě nepodílel, pokračovali v přístavbě žalobkyně
a její manžel V. S. Ti neměli samostatné bydlení, bydleli na ubytovně ve Š. a
podle potvrzení MěNV ve Š. byli od 18. 5. 1981 zapsáni v evidenci uchazečů o
výstavbu řadového rodinného domku. V. S. byl posléze zaměstnán v cizině.
Přístavba byla kolaudována v roce 1984. Mezi J. S. a rodiči došlo v
souvislosti s jeho prací na přístavbě k finančnímu vyrovnání tak, že mu rodiče
zaplatili v letech 1982 – 1987 ve splátkách 20.000 Kčs. V. S. v domě rodičů
bydlel i poté, co se žalobkyní zrušili v roce 1987 společnou domácnost. Rodiče
mu polovinu tohoto tomu v roce 1992 darovali a současně druhou polovinu
darovali synovi M. S., který v roce 1986 provedl přestavbu podkroví. Výši
investic žalobkyně a V. S. dovodil soud prvního stupně z vyúčtování
předloženého žalobkyní, po odpočtu „neinvestičních nákladů“ za projekt,
zřízení telefonní linky, telefonu a nátěrů a s přihlédnutím k ceně garážových
vrat podle dokladu o jejich pořízení. Vzal za prokázáno také z výpovědi
svědkyně K. K., matky žalobkyně, že ji informovala, že s manželem vynaložili
na přístavbu 100.000 Kč a svědkyně přispěla na úhradu za instalaci plynového
topení částkou 5.000 Kč. Žalobkyně se jí také zmiňovala o nákupu oken, dveří a
garážových vrat. Tato výpověď byla podpořena i výpovědí sestry žalobkyně H. H.
Podle soudu prvního stupně měli žalobkyně a její manžel k dispozici finanční
prostředky ke krytí investic do domu rodičů, když V. S. pracoval v cizině a už
v roce 1981 se ucházeli o výstavbu rodinného domu ve Š. Jestliže došlo k
finančními vypořádání mezi J. S. a jeho rodiči, je nepravděpodobné, že by
rodiče financovali přístavbu a později přestavbu svého domu zcela z
vlastních prostředků.
Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací k odvolání žalované 1)
rozsudkem z 17. 10. 2002, č. j. 26 Co 317/2001-340, rozhodl o vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen „BSM“) žalobkyně a V. S.,
nikoli jako soud prvního stupně o vypořádání SJM. Zánikem manželství žalobkyně
a V. S. v roce 1989 zaniklo také podle § 148 odst. l ObčZ ve znění před novelou
provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále jen „ObčZ“) jejich BSM. Jestliže BSM
ke dni 1. srpna 1998, kdy novela nabyla účinnosti, již neexistovalo, nemohly
se podle čl. VIII. této novely věci náležející do zaniklého BSM stát součástí
SJM. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil jen ve výrocích o
vypořádání pohledávky vůči rodičům zemřelého V. S. z titulu investic do
rodinného domku čp. 860 v P. – K. tak, že přikázal pohledávku ve výši 15.000,-
Kč žalobkyni a v téže výši pohledávku do dědictví po V. S. a vypořádací podíl
určil částkou 48.021 Kč. V ostatní části rozsudek soudu prvního stupně potvrdil
a rozhodl o nákladech odvolacího řízení a soudním poplatku.
Odvolací soud neshledal důvodnou námitku proti zařazení osobního
automobilu Fiat do BSM. Pokud jde o druhou námitku, týkající se pohledávky vůči
manželům V. S. st. a Z. S. ve výši 85.150,- Kč, odvolací soud dospěl k závěru,
že investice v této výši žalobkyně neprokázala. Odvolací soud opakoval důkaz
seznamem investic, který vypracovala žalobkyně. Uvedl, že tato listina má sice
určitou vypovídací hodnotu, ale může sloužit pouze jako nepřímý důkaz. Jen
investice ve výši 30.000,- Kč za montáž topení v domě byla podpořena i
výpověďmi svědkyň H. a Ř. Odvolací soud nevyloučil, že žalobkyně disponuje
dalšími důkazy, jimiž by se jí mohlo podařit prokázat investice vyšší, avšak
považoval doplnění dokazování v tomto směru za nehospodárné, neboť by nemohlo
přivodit pro žalobkyni příznivější rozhodnutí. Odvolací soud po zjištění, že
pohledávka vůči V. S. st. a Z. S. nebyla dosud soudně uplatněna, v důsledku
čehož je zřejmě promlčena, a tedy soudně nevymahatelná, považoval za
spravedlivé přikázání pohledávky oběma stranám sporu ve stejném poměru. Z toho
dovodil, že na konečné finanční vypořádání tak výše pohledávky nemá vliv a i
kdyby žalobkyně ještě další důkazy ohledně investic navrhla, další doplnění
dokazování by přineslo jen zvýšení celkové hodnoty BSM pro poplatkové účely.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož
přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ. Poukazuje na to,
že návrh na vypořádání BSM podala již v roce 1990 a v průběhu řízení se situace
změnila v její neprospěch. Soud nepřihlédl k tomu, že podstatnou a rozhodující
část majetku odvezl V. S. – tak např. vypořádal jako společný osobní
automobil Fiat Uno, ale nevyvodil důsledky z toho, že V. S. odmítl vůz ukázat
znalci. Právě v tomto voze byl také umístěn přístroj, který však již soud do
vypořádání nezahrnul s tím, že se jeho existenci nepodařilo žalobkyni prokázat.
Ve svém celku šlo také o další přístroje, které soud z BSM jako sporné
vyloučil, a to „televizor Blaupunkt, televizor Grundig, radiomagnetofon Sharp,
video Philips, sluchátka Watson, různé kazety atd.“ Kromě toho soud nepřihlédl
k tomu, že existenci těchto společných věcí potvrdil i syn J. S. Žalobkyně
nesouhlasí dále s tím, jak odvolací soud posuzoval otázku investic vložených
do domu rodičů jejího bývalého manžela. Poukazuje na to, že manžel dosahoval
vysokých výdělků, rodina žila na ubytovně a šetřili na výstavbu rodinného
domku. Právě proto také přístavbu domu rodičů manžela financovali. Soud měl
vést bývalého manžela k tomu, aby se soudního jednání zúčastnil a předložil
veškeré listiny a doklady, které k investicím do přístavby měl. Rodiče
manžela naproti tomu finanční prostředky na přístavbu neměli a soud
neporovnal výdělkové poměry rodičů s poměry žalobkyně a jejího manžela, ačkoliv
na to žalobkyně poukazovala. Tím, že soud po třinácti letech změnil právní
názor na vložené investice, došlo k výraznému poškození žalobkyně. Hodnota
přístavby se ke dni vypořádání pohybuje v miliónových hodnotách a pokud soud
vychází z ceny investic před osmnácti lety, je vypořádací podíl naprosto
neadekvátní situaci, která existovala v cenových relacích v roce 1990.
Žalobkyně považuje výši vypořádacího podílu za neúměrnou tomu, že to byl
bývalý manžel, který po rozvodu užíval společný osobní automobil a také
přístavbu v domě rodičů. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná 1) se k dovolání vyjádřila tak, že navrhla, aby byl rozsudek
odvolacího soudu potvrzen. Další žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud po zjištění, že včasné dovolání proti rozsudku odvolacího soudu
bylo podáno řádně zastoupenou oprávněnou osobou, dále zkoumal, zda jde o
dovolání přípustné.
Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolatelka opřela přípustnost dovolání o § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, podle
kterého je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení
odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé.
Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu podle citovaného
ustanovení je založena na nesouhlasnosti rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem
soudu prvního stupně. O nesouhlasný rozsudek jde tehdy, jestliže okolnosti
významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a
povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Pro
posouzení přípustnosti dovolání je tedy podstatné porovnání obsahu obou
rozhodnutí.
Podle § 242 odst. l OSŘ dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího
soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Podle § 242 odst. 2 písm. d) OSŘ dovolací soud není vázán rozsahem
dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky.
Dovolací soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost výroku
rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné, i když z
pohledu ustanovení § 242 odst. 2 písm. d) OSŘ jde o spor, v němž určitý způsob
vypořádání vztahu mezi účastníky vyplývá z právního předpisu. Propojení výroku
odvolacího soudu, proti němuž dovolání přípustné je, s výrokem, který není
přípustno zkoumat, se při rozhodnutí o dovolání projevuje v tom, že shledá-li
soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož
sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje ustanovení § 242 odst. 2 OSŘ [k tomu srov.
rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 27 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek z roku 1999 a rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího
soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), svazku 2, pod
C 132].
Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že snížil
pohledávku z titulu investic do domu čp. 860 v P. – K. o 51. 150 Kč,
přikázal pohledávku 30. 000 Kč jednou polovinou žalobkyni a jednou polovinou
do dědictví po zemřelém V. S. (soud prvního stupně ji přikázal celou do
dědictví), v důsledku čehož určil i novou výši vypořádacího podílu. Jen v tomto
rozsahu je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem měnícím.
Podle § 220 odst. l OSŘ odvolací soud změní rozhodnutí, jestliže soud prvního
stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav. Podle odstavce
2 téhož ustanovení může změnit rozhodnutí i tehdy, jestliže po doplnění
dokazování je skutkový stav zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.
Podle § 213 odst. 1 a 2 OSŘ odvolací soud není vázán skutkovým stavem,
jak jej zjistil soud prvního stupně a může opakovat dokazování nebo je i
doplnit, nejde-li o rozsáhlejší doplnění a lze-li je provést bez průtahů. Pro
řízení před odvolacím soudem platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem
prvního stupně, není-li stanoveno něco jiného (§ 211 OSŘ). Z toho plyne, že
dokazování před odvolacím soudem má být provedeno při jednání (§ 122 odst. l
OSŘ) a účastníci mají právo vyjádřit se ke všem důkazům, které byly provedeny
(§ 123 OSŘ). Zásada, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem zjištěným
soudem prvního stupně tedy neznamená, že by se odvolací soud mohl bez dalšího
odchýlit od skutkové zjištění soudu prvního stupně. Může tak učinit za
předpokladu, že opakuje dokazování, resp dokazování doplní, tedy postupuje v
souladu s § 122 odst. l a § 123 OSŘ. Jestliže odvolací soud uvedeným způsobem
nepostupuje, trpí odvolací řízení vadou, který měla za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci a je dán dovolací důvod podle § 241 odst. 2 písm. b) OSŘ.
Tak je tomu i v dané věci.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že investice žalobkyně a jejího manžela
V. S. do domu jeho rodičů odpovídají specifikaci sestavené žalobkyní také na
základě výslechu svědkyň K. K. a H. H. Odvolací soud, jak vyplývá z
odůvodnění jeho rozsudku, dospěl k odlišnému skutkovému zjištění ohledně výše
investic, aniž však důkaz výslechem těchto svědkyň opakoval. Na tom nice
nemění ani to, že šlo podle odvolacího soudu o tzv. nepřímé důkazy, neboť i z
nich soud prvního stupně skutkový stav zjistil.
Jde tak o vadu řízení, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§
241a odst. 2 písm. a) OSŘ/.
Podle § 150 ObčZ se při vypořádání vychází z toho, že podíly obou manželů jsou
stejné. Stanovení rozsahu a ocenění majetku v BSM je předpokladem pro určení
hodnotových podílů obou manželů. Za tímto vypořádáním z hlediska
kvantitativního následuje vypořádání kvalitativní, to znamená určení, které
věci a pohledávky z BSM připadnou každému z manželů. Pro určení, které
konkrétní věci nebo pohledávky mají být každému z manželů přiděleny, nestanoví
zákon výslovně žádná hlediska – určující je zásadně účelné využití věcí tak,
aby nebylo třeba vyrovnání podílů peněžitou částkou. Takový postup však není
bezvýjimečný. Podle obecné judikatury se za jedno z hledisek pro přikázání věci
manželovi považuje zpravidla dlouhodobé užívání věci tímto manželem po
rozvodu. Tím se zohledňuje, že při vypořádání se vychází z ceny ke dni
zániku manželství a užitnou hodnotu věcí spotřebovával po rozvodu do doby
vypořádání jen jeden z manželů. Je proto namístě, aby také soud při úvaze o
tom, kterému z manželů přikázat pohledávku, vzniklou investicemi do přístavby
bytové jednotky k domu rodičů tohoto manžela, přihlédl k tomu, že manžel po
rozvodu manželství v uvedené bytové jednotce bydlel a posléze získal i
spoluvlastnický podíl k domu, v němž se byt nachází. Na tom nice nemění ani
skutečnost, že tato pohledávka by zřejmě v případě vznesené námitky
promlčení nemohla být s úspěchem přisouzena.
Tak tomu bylo i v daném případě, kdy investice žalobkyně a jejího
manžela směřovaly do domu rodičů manžela za účelem zajištění bytové potřeby
rodiny, a byl to manžel žalobkyně, který v přistavené bytové jednotce i po
rozvodu manželství bydlel a posléze se stal spoluvlastníkem domu, v němž se
bytová jednotka nachází. Za této situace je namístě přikázat uvedenou celou
tuto pohledávku do dědictví po tomto manželovi, který v průběhu řízení o
vypořádání BSM zemřel.
Nesprávnou aplikací § 150 ObčZ odvolacím soudem je naplněn dovolací
důvod, spočívající v nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm.
b) OSŘ/.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo podle dovolacích důvodů uvedených v §
241a odst. 2 písm. a) a b) OSŘ opodstatněné, když vady uvedené v § 229 odst. l,
§ 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ zjištěny nebyly, byl rozsudek
odvolacího soudu s poukazem na § 242 odst. 2 písm. d) OSŘ v celém rozsahu
zrušen a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 a 3
věta prvá OSŘ). Odvolací soud se také vypořádá s námitkou žalobkyně ohledně
movitých věcí, které nebyly jako společné vypořádány.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2003
JUDr.
Marie Rezková,v.r. předsedkyně senátu