USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové
ve věci žalobce T. H., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Michalem
Marčišinem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1013/27, proti
žalované METALURGIE, s. r. o., identifikační číslo 25260090, se sídlem v Praze
10, V korytech 972/12, zastoupené Mgr. Janem Dziamou, advokátem se sídlem v
Karlíku, Mořinská 496, o zaplacení 720 000 Kč s příslušenstvím, vedené u
Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 106 C 70/2012, o dovolání žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 1. 9.
2021, č. j. 23 Co 325/2020-657, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Chrudimi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2. 6. 2020, č. j. 106 C 70/2012-491, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal
zaplacení částky 720 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5. 10. 2012 do
zaplacení (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích („odvolací soud“)
rozsudkem ze dne 1. 9. 2021, č. j. 23 Co 325/2020-657, potvrdil rozsudek soudu
prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost
opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), a
uplatňuje dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, a
proto na ně dovolací soud pro stručnost (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje. Dovolání není projednatelné. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Dovolací soud odmítne dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b
odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem
dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b
odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém
rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění
předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje
vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu
trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání
podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí
vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v
dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je
dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje
za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237
o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a
obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo
3931/2013. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť
není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil
namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a
zásadu rovnosti účastníků řízení (k tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního
soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st.
45/16, a další judikaturu tam
citovanou). Protože v dané věci nebyl důvod přípustnosti dovolání řádně uveden a zjevně se
nepodává ani z obsahu dovolání, neobsahuje dovolání vymezení předpokladů jeho
přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.); v dovolacím řízení pro tuto vadu
nelze pokračovat. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty
první o. s. ř. odmítl. V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o
náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.