22 Cdo 831/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Baláka a soudců JUDr. Marie Rezkové a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce S. I., spol. s r. o. zastoupeného advokátem, proti žalovanému F.,
výrobnímu družstvu zastoupenému advokátkou, o povinnosti uzavřít kupní smlouvu
o převodu vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu, vedené u Okresního
soudu Plzeň – město pod sp. zn. 30 C 179/98, o dovolání žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 1999, č. j. 14 Co 694/99-77, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. prosince 1999, č. j. 14 Co
694/99-77, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Okresní soud Plzeň – město (dále jen „soud prvního stupně„) rozsudkem
ze dne 12. dubna 1999, č. j. 30 C 179/98-53, uložil žalovanému jako
prodávajícímu, aby se žalobcem jako kupujícím uzavřel kupní smlouvu blíže
uvedeného znění ohledně jedné ideální čtvrtiny domu č. p. 309 se stavební
parcelou č. 6027 o výměře 565 m2 , zapsaného u Katastrálního úřadu P. pro kat.
úz. P. na LV č. 7811. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního
stupně vyšel ze zjištění, že u Katastrálního úřadu P. na LV č. 7811 pro kat.
úz. P. jsou jako vlastníci označených nemovitostí uvedeni účastníci s tím, že
podíl žalobce činí ideální tři čtvrtiny a podíl žalovaného jednu ideální
čtvrtinu. Žalovaný nabyl spoluvlastnický podíl těchto nemovitostí na základě
smlouvy o prodeji privatizovaného majetku, uzavřené s F. n. m. ČR dne 1.
července 1997. K tomuto dni byl již žalobce spoluvlastníkem uvedených
nemovitostí. F. n. m. ČR prodal jednu ideální čtvrtinu nemovitostí žalovanému,
aniž tento podíl nabídl ke koupi žalobci, čímž došlo k porušení předkupního
práva. Dovodil, že kupní smlouva z 1. 7. 1997 je podle § 40a ObčZ neplatná a
postup žalobce podle § 603 odst. 3 ObčZ důvodný.
Krajský soud v Plzni jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem
ze dne 20. prosince 1999, č.j. 14 Co 694/99-77, změnil rozsudek soudu prvního
stupně tak, že žalobu zamítl. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu
prvního stupně, nikoli však s právním posouzením věci. Uvedl, že právní účinky
dovolání se neplatnosti právního úkonu nastávají „dojitím\" dovolání všem
subjektům neplatného právního úkonu. Žalobce dovolání se neplatnosti kupní
smlouvy z 1. 7. 1997 učinil obsahem žaloby. Účastníkem smlouvy o prodeji
čtvrtinového podílu žalovanému byl F. n. m. ČR jako prodávající, kterému žaloba
v této věci nebyla doručována, a žalobce netvrdil a ani neprokázal, že by
dovolání se neplatnosti smlouvy učinil i ve vztahu k F. n. m. ČR. Účinky
dovolání se neplatnosti označené kupní smlouvy nenastaly a na tuto smlouvu je
proto třeba pohlížet jako na smlouvu platnou. Odvolací soud za tohoto stavu se
již nezabýval otázkou, zda došlo k porušení předkupního práva F. n. m. ČR ve
vztahu k žalobci. Přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že i v případě
prodeje privatizovaného majetku podle zákona č. 92/91 Sb., o podmínkách převodu
majetku státu na jiné osoby, musí prodávající, tj. F. n. m. ČR respektovat
ustanovení § 140 ObčZ o předkupním právu spoluvlastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu
nesprávného právního posouzení věci [§ 241 odst. 3 písm. d) OSŘ ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.]. Namítá, že se dovolává porušení
ustanovení § 140 ObčZ, kdy při uzavření smlouvy z 1. 7. 1997 nebyl brán zřetel
na jeho předkupní právo, a domáhá se svého práva podle § 603 odst. 3 ObčZ. V
žádném případě se nedomáhal určení relativní neplatnosti této smlouvy výrokem
rozhodnutí, kdy by bylo třeba přisvědčit názoru odvolacího soudu, že je třeba
žalovat oba účastníky smluvního vztahu. Podle § 603 ObčZ předkupní právo je
právem věcným, které působí proti třetím osobám. Porušení tohoto práva nečiní
smlouvu ze zákona neplatnou nebo neúčinnou a nebrání tomu, aby podle smlouvy
přešlo vlastnické právo na kupujícího. Jestliže prodávající nerespektoval
předkupní právo oprávněné osoby, přísluší této oprávněné osobě nárok domáhat se
na kupujícím, aby jí věc, tj. vlastnictví této věci, přenechal. Takto byl také
koncipován petit žaloby. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací podle bodu 17. hlavy první části
dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. projednal a rozhodl o dovolání podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č.
30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ„).
Po zjištění, že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno
oprávněnou osobou včas a že je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek podle §
242 odst. 1 a 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Dovolatel nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v § 237 odst. 1
OSŘ nebo že řízení je postiženo jinou vadou, která by mohla mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by k některé z
uvedených vad došlo.
Podle § 140 věta první ObčZ převádí-li se spoluvlastnický podíl, mají
spoluvlastníci předkupní právo, ledaže jde o převod osobě blízké (§ 116, 117).
Podle § 603 odst. 3 ObčZ bylo-li předkupní právo porušeno, může se
oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu
zůstane předkupní právo zachováno.
Obecná právní úprava předkupního práva, tj. ustanovení § 602 a násl.
ObčZ, se použije nejen v případech smluvního předkupního práva, nýbrž podpůrně
i všude tam, kde zákonem stanovené předkupní právo neobsahuje zvláštní
(specifickou) úpravu, tj. i pro případy zákonného předkupního práva podílových
spoluvlastníků podle § 140 ObčZ. Předkupní právo podílových spoluvlastníků je
založeno přímo zákonem a jako takové má věcnou povahu. Předkupní právo, které
má věcněprávní povahu působí i vůči třetím osobám. Jestliže povinná osoba
(jeden z podílových spoluvlastníků) věc zcizí bez toho, že by ji nabídla
oprávněnému (dalšímu podílovému spoluvlastníku), nemá to za následek absolutní
neplatnost smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, ale oprávněný má
možnost se dovolat relativní neplatnosti této smlouvy (§ 40a ObčZ) anebo se
domáhat na nabyvateli (novém podílovém spoluvlastníku), aby mu věc nabídl ke
koupi podle § 603 odst. 3 ObčZ. K tomu lze poznamenat, že v případě účinného
dovolání se relativní neplatnosti smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu
nemůže se oprávněný spoluvlastník úspěšně domáhat, aby mu nabyvatel věc nabídl
ke koupi, poněvadž ji (nabyvatel) platně nenabyl. Na základě výzvy oprávněného
vzniká nabyvateli právní povinnost nabídnout oprávněnému věc ke koupi za
podmínek, za kterých mu měla věc původně nabídnout povinná osoba (§ 605, § 606
ObčZ). Nesplní-li nabyvatel tuto povinnost, může se oprávněný domáhat u soudu,
aby jeho projev vůle v tomto směru byl nahrazen soudním rozhodnutím vydaným
podle § 161 odst. 3 OSŘ. Práva vyplývající z § 603 odst. 3 ObčZ a § 161 odst. 3
OSŘ může tudíž podílový spoluvlastník uplatnit, i když relativní neplatnost
smlouvy, na jejímž základě nabyvatel věc získal, neuplatnil vůbec nebo ji sice
uplatnil, ale vadně, resp. neúčinně. Předpokladem postupu podle posledně
uvedených ustanovení tedy není, aby se oprávněný nejprve dovolal relativní
neplatnosti smlouvy o převodu spoluvlastnického podílu ve vztahu ke všem
účastníkům smlouvy.
Žalobce opírá žalobní návrh právě o § 603 odst. 3 ObčZ a § 161 odst. 3
OSŘ. Pro posouzení důvodnosti návrhu je proto rozhodující toliko zjištění, zda
smlouvou o převodu ideální 1/4 označených nemovitostí, uzavřenou mezi F. n. m.
ČR a žalovaným dne 1. července 1997, došlo k porušení předkupního práva žalobce
či nikoli a zda nastala situace, kdy připadá v úvahu postup podle § 161 odst. 3
OSŘ. Otázku relativní neplatnosti předmětné smlouvy je třeba posuzovat jen jako
otázku předběžnou.
Z uvedeného vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem nebylo
správné. Dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu za použití §
243b odst. 1 a 2 OSŘ zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. června 2001
JUDr. František B a l á k, v.r.
předseda senátu