22 Cdo 875/2005
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobkyně F. Z., zastoupené advokátkou, proti žalovanému K. Z.,
zastoupenému advokátkou, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů,
vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 206/96, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. prosince 2004, č.
j. 19 Co 80/2002-273, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech dovolacího
řízení částku 5 923 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.
J. X.
Okresní soud v Prostějově (dále jen \"soud prvního stupně\")
rozsudkem ze dne 11. prosince 2001, č. j. 7 C 206/96-259, vypořádal bezpodílové
spoluvlastnictví účastníků - bývalých manželů tak, že přikázal do výlučného
vlastnictví žalobkyně specifikované movité věci v hodnotě 23 840 Kč, do
výlučného vlastnictví žalovaného specifikované movité věci a „investice
vložené do domu č. p. 110 na p. č. 118, zaps. v katastru nemovitostí u
Katastrálního úřadu v P. na LV č. 68 pro obec a k. ú. S., vše v celkové hodnotě
477 223,50 Kč“, a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů
216 691,75 Kč do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Rozhodl také o nákladech
řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o povinnosti účastníků zaplatit
soudní poplatek.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze 8.
12. 2004, č. j. 19 Co 80/2002-273, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci
samé jen tak, že žalovanému přikázal věci a investice v celkové hodnotě 72 097
Kč a žalovanému uložil, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů částku 24
128,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, dále ve výrocích o soudním
poplatku, a jinak rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé a ve výrocích o
nákladech řízení potvrdil.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že manželství účastníků
zaniklo rozvodem 18. 1. 1996 a k vypořádání jejich zaniklého bezpodílového
spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“) dohodou nedošlo. Za trvání manželství
účastníci společně zakoupili movité věci vyjmenované ve výroku rozsudku soudu
prvního stupně, přičemž mimo osobní automobil, na jehož ceně se účastníci
shodli, a další movité věci, které rovněž shodně označili za bezcenné, byla
jejich cena určena znaleckým posudkem. Odvolací soud se neodchýlil od toho,
jak o vypořádání věcí movitých rozhodl soud prvního stupně. Ten přikázal
účastníkům movité věci tak, aby „každý z nich dostal ty, které může využít a
aby jejich hodnoty byly co nejvíc stejné.“ Naproti tomu za nesprávné považoval
odvolací soud vypořádání investic, vynaložených za trvání manželství ze
společných prostředků na rekonstrukci domu č. p. 110 ve S., náležejícího do
odděleného vlastnictví žalovaného. Zatímco soud prvního stupně při určení výše
těchto investic vycházel ze znaleckého ocenění materiálů a prací v jejich
cenách v roce 1996, tj. z částky 449 093,50 Kč, dospěl odvolací soud k závěru,
že stanoví-li § 150 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před
novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. (dále „ObčZ“), že každý z manželů je
povinen nahradit, co ze společného bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek,
pak jsou investice dány cenou investovaného materiálu v době, kdy byl
vynaložen. Výše investic byla znalcem ing. A. stanovena ve dvou variantách, a
to podle údajů žalobkyně částkou 45 666, 35 Kč a podle údajů žalovaného částkou
43 967,84 Kč. Právě z této posledně uvedené částky odvolací soud vycházel,
neboť „na žalobkyni bylo, aby prokázala svá tvrzení ohledně provedených
investic a dle názoru odvolacího soudu žalobkyně neprokázala, že bylo
vynaloženo více, než připustil žalovaný“. Odvolací soud rovněž považoval za
správné, že znalec přihlížel jen k ceně investovanému materiálu, neboť „práce
byla provedeny většinou svépomocí a konkrétní částky, které by účastníci
vynaložili ze společných prostředků, žalobkyně neprokázala.“ S přihlédnutím k
rovným podílů účastníků a tomu, že žalobkyni byly přikázány věci movité v ceně
23 8740 Kč, žalovanému věci movité v ceně 28 130 Kč a investice 43 967 Kč,
uložil odvolací soud žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vypořádání částku 24
128,50 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Jeho přípustnost
dovozuje z § 237 odst. l písm. a) OSŘ a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a
odst. 2 písm. b) OSŘ, tj. nesprávné právní posouzení věci. Vytýká odvolacímu
soudu nesprávný výklad § 150 ObčZ, jestliže jen z dikce tohoto ustanovení
dovodil, že při vypořádání BSM je manžel, do jehož majetku bylo ze společných
prostředků investováno, povinen nahradit jen skutečně vynaložené náklady. V
tomto ustanovení „není žádná zmínka o tom, jakým způsobem se má uhrazovat“, a
odvolací soud neopřel svůj závěr ani odkazem na judikaturu. Žalobkyně považuje
za správné, aby cena investic ze společného do odděleného majetku manžela byla
stejně jako cena společných věcí, které se v BSM vypořádávají, dána jejich
cenou ke dni vypořádání. Jen tak lze také zajistit rovnost podílů manželů.
Postup podle odvolacího soudu by znamenal zvětšení podílu žalovaného, a to
právě o rozdíl mezi hodnotu investic v současně době, resp. v roce 1996, kdy
byl vypracován znalecký posudek, a jejich hodnotou v době, kdy byly skutečně
vynaloženy. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc
byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání žalobkyně tak, že se plně ztotožňuje s názorem
odvolacího soudu, že při vypořádání BSM je povinen nahradit jen investice ze
společného na jeho dům v jejich skutečně vynaložené výši. Poukázal na to, že
stejný názor vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo
2655/98, a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně
zastoupenou účastnicí a že v řízení nedošlo k vadám uvedeným v § 229 odst. l, §
229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 OSŘ, jakož i k jiným vadám, které
mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přezkoumal rozsudek
odvolacího soudu podle žalobkyní uplatněného dovolacího důvodu a dospěl k
závěru, že dovolání není opodstatněné.
Odvolací soud vyložil § 150 ObčZ správně, a to ve shodě s výkladem Nejvyššího
soudu ČR publikovaným pod R 42/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek
(str. 141-142), podle kterého „pokud byla nějaká věc získána za trvání
manželství a bezpodílového spoluvlastnictví zčásti z prostředků patřících jen
jednomu z manželů, pak při vypořádání je manžel, z jehož prostředků byl tento
náklad vynaložen, oprávněn toliko požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co takto
vynaložil“. Dále uvedl Nejvyšší soud v rozsudku z 20. 12. 2000, sp. zn. 22 Cdo
2655/98, na který poukazuje žalovaný, že „podle § 150 ObčZ je při vypořádání
bezpodílového spoluvlastnictví každý z manželů nahradit, co ze společného bylo
vynaloženo na jeho ostatní majetek. Používá-li zákon slov, že je třeba
nahradit, co bylo vynaloženo, pak už z jazykového výkladu vyplývá, že jde o
náklad, který byl vynaložen v době minulé a jeho výše ke dni zániku manželství
ani ke dni vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví není nijak modifikována.“
K tomu lze ještě dodat, že pokud zákon v § 150 ObčZ zvlášť stanoví, jak v BSM
vypořádat společné prostředky vynaložené na ostatní majetek manžela, nelze
uvažovat o použití zásad pro vypořádání věcí společných.
Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolání bylo
zamítnuto (§ 243b odst. 2 OSŘ).
Žalovaný byl v dovolacím řízení úspěšný, přísluší mu proto podle § 243b odst.
5, § 224, § § 151 a § 142 odst. 1 OSŘ náhrada nákladů tohoto řízení. Ty jsou
dány odměnou jeho zástupkyně, která v řízení učinila jeden úkon (vyjádření k
dovolání), ve výši 5 848 Kč (§ 3 odst. 1, § 4 odst. 3 a § 18 odst. 1 vyhl. č.
484/2000 Sb.) a paušální náhradou jejích hotových výdajů 75 Kč (§ 13 odst. 3
vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), celkem částkou 5 923 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozhodnutím, může
žalovaný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 23. června 2005
JUDr. Marie Rezková, v. r.
předsedkyně senátu