22 Cdo 88/2022-428
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Martiny Štolbové ve věci žalobce R. N., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Gallatem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Filištínská 145, proti žalovanému S. Š., narozenému XY, bytem XY, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 12 C 4/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 6. 2021, č. j. 23 Co 175/2021-386, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Usnesením ze dne 26. 4. 2021, č. j. 12 C 4/2017-375, Okresní soud v Chrudimi zastavil podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, pro nezaplacení soudního poplatku řízení o žalobě na obnovu řízení, podané žalobcem. Uvedl, že žalobce sice požádal 23. 3. 2021 o osvobození od soudních poplatků, ale protože neuvedl žádné nové skutečnosti oproti dřívějším žádostem, o kterých bylo již rozhodnuto, soud k této žádosti nepřihlížel. K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 6. 2021, č. j. 23 Co 175/2021-386, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 11. 10. 2021, č. j. 12 C 4/2017-408, byl žalobce osvobozen od soudních poplatků a jeho zástupcem pro dovolací řízení ustanoven advokát JUDr. Petr Gallat.
Žalobce pak doplnil dovolání proti usnesení odvolacího soudu ze dne 30. 6. 2021, č. j. 23 Co 175/2021-386; předpoklady jeho přípustnosti neuvedl, a nelze je dovodit ani z obsahu dovolání.
Dovolání není projednatelné.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle § 243c odst. 1 věty první o.
s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny, a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Otázku přípustnosti dovolání si není oprávněn vymezit sám dovolací soud, neboť byt tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. Z judikatury Ústavního soudu se potom podává, že pokud občanský soudní řád vyžaduje a Nejvyšší soud posuzuje splnění zákonem stanovených formálních náležitostí dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup [např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)].
Dovolatel v dovolání výlučně polemizuje s důvodností nových skutečností, které by podle jeho přesvědčení měly vést k obnově řízení. Opomíjí však, že řízení o obnově bylo zastaveno z důvodu neuhrazení soudního poplatku. Uvádí-li pak dovolatel, že „dovoláním napadené usnesení Okresního soudu v Chrudimi i Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích, kterým bylo potvrzeno zastavení řízení, spočívá z širšího hlediska v nesprávném právním posouzení
věci“, dovolací soud připomíná, že nesprávné právní posouzení věci je ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. zákonným dovolacím důvodem, nikoliv předpokladem přípustnosti dovolání. Dovolatel netvrdí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Nevymezuje tedy žádný zákonem specifikovaný předpoklad přípustnosti dovolání, a dovolání proto trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), pro které nelze v řízení pokračovat. Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
V souladu s § 243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 4. 2022
JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu