22 Cdo 89/2011
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Balákem, ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr., Bc. Darinou Chocholatou, advokátkou se sídlem ve Zruči - Senci, Jedlová 372, proti žalovaným: 1) Telefónice O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Za Brumlovkou 266/2, IČ: 601 93 336, a 2) UPC České republice, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ: 005 62 262, zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4, o odstranění závadného stavu a zaplacení 9.680,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město, pod sp. zn. 34 C 44/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. listopadu 2009, č. j. 13 Co 361/2009-404, takto:
Záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2011, č. j. 22 Cdo 89/2011-495, se opravuje tak, že žalovaná 1) Telefónice O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Za Brumlovkou 266/2, IČ: 601 93 336, není zastoupena a žalovaná 2) UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ: 005 62 262, je zastoupena JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 4.
V záhlaví usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2011, č. j. 22 Cdo 89/2011-495, bylo opraveno chybně uvedené zastoupení žalovaných 1) a 2) obecnou zmocněnkyní JUDr. Pavlou Tloušťovou, MBA, bytem v Táboře, Vodňanského 1310/2. V dovolacím řízení žalovaná 1) Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem v Praze 4 - Michli, Za Brumlovkou 266/2, IČ: 601 93 336, nebyla zastoupena a žalovaná 2) UPC Česká republika, a. s., se sídlem v Praze 4, Závišova 5, IČ: 005 62 262, zastupoval JUDr. Jiří Voršilka, advokát se sídlem v Praze 1, Opletalova 4. Postupem podle § 243c odst. 1 a § 164 o. s. ř. bylo výše popsané pochybení napraveno.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. František Balák, v. r. předseda senátu
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaní 1) a 2) se k dovolání nevyjádřili.
Podle § 243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud České republiky („Nejvyšší soud“) dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.
Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání, žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042.
Dovolatel v daném případě povinnost formulovat právní otázku nesplnil. Soudům obou stupňů v podstatě jen vytýká, čím vším se dostatečně nezabývaly nebo co nezkoumaly. Z obsahu dovolání vyplývá, že jeho námitky jsou především skutkové povahy, popř. procesního rázu a dovolací soud by tím, že by se jimi blíže zabýval, otázku zásadního právního významu neřešil. Namítá-li dovolatel, že nebyly provedeny jím navržené důkazy, lze k tomu pouze uvést, že se jedná o uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., t. j. že odvolací soud zatížil řízení vadou mající za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke kterému nemůže být přihlédnuto, neboť vady řízení jsou důvodem pro připuštění dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jen v případě, že jde o řešení procesní otázky zásadního významu. Tak tomu však v daném případě není.
Tím, že dovolatel zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Ani tímto důvodem však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze.
Dovolatel výslovně napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobců podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. února 2011
JUDr. František B a l á k, v. r. předseda senátu