22 Cdo 91/2000
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve
věci žalobce J. K., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice -
ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o určení vlastnictví,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 271/98, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 1999, č. j. 12
Co 241/99-41 a 12 Co 242/99-41, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 22. 9. 1999, č. j. 12 Co
241/99-41 a č. j. 12 Co 242/99-41, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5
ze 4. 12. 1998, č. j. 10 C 271/98-18, ve znění opravného usnesení z 25. 2.
1999, č. j. 10 C 271/98-34, tak, že zamítl žalobu na určení, že žalobce je
spoluvlastníkem jedné ideální poloviny specifikovaných pozemků v kat. území S.,
a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolací soud převzal zjištění soudu prvního stupně, že žalobce spolu s
manželkou J. K. uzavřeli 7. 6. 1979 jako prodávající kupní smlouvu, kterou
převedli na stát každý z jedné ideální poloviny mimo jiné pozemek parc. č. 748
v kat. území Ř. nyní S., a z tohoto pozemku posléze vznikly pozemky
specifikované v žalobě. K převodu tohoto pozemku nebyl dán souhlas okresního
národního výboru (dále jen „ONV“) a předmětná kupní smlouva nebyla ani
registrována státním notářstvím. Soud prvního stupně dovodil, že nedošlo-li na
návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu
nebo k její registraci, nastoupila podle § 47 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb.,
občanského zákoníku (dále jen „ObčZ“), ve znění novely provedené zákonem č.
131/1982 Sb. domněnka, že účastníci od smlouvy odstoupili. Podle § 48 odst. 2
ObčZ ve znění uvedené novely se tímto odstoupením smlouva od počátku ruší a
žalobce tak nepozbyl spoluvlastnický podíl k pozemkům vzniklým z původně
převáděného pozemku parc. č. 748. Odvolací soud naproti tomu dospěl k závěru,
že systematickým výkladem ObčZ ve znění před novelou, provedenou zákonem č.
131/1982 Sb., lze dovodit, že požadavek registrace se týkal jen nabývání
nemovitostí do osobního a soukromého vlastnictví (§§ 133-135 toho znění ObčZ
byly nadepsány „Nabývání do socialistického vlastnictví“) a § 490 odst. 2
upravoval nabývání nemovitostí do soukromého vlastnictví. Žalobce tak pozbyl
spoluvlastnický podíl k pozemku parc. č. 748 kupní smlouvou ze 7. 6. 1979 a
nemůže být spoluvlastníkem pozemků, které z něj později vznikly.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěrem
odvolacího soudu, že k převodu nemovitostí, kterým docházelo k nabytí do
socialistického vlastnictví, nebylo třeba souhlasu ONV podle § 490 odst. 2 ObčZ
ve znění před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. ani registrace
smlouvy, kterou k převodu docházelo, neboť teprve tato novela takovou úpravu
obsahovala. Žalobce navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla
tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud provedl řízení podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000
(hlava první, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb.). tj. podle zákona č. 99/1963 Sb. ve
znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.(dále jen „OSŘ“).
Po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupeným
účastníkem řízení přezkoumal dovolací soud rozsudek ve smyslu § 242 odst. 1 a 3
OSŘ.
Nejprve tedy z úřední povinnosti zkoumal, zda v řízení nedošlo k vadám uvedeným
v § 237 odst. l OSŘ nebo jiným vadám, které mohly mít vliv na správnost
rozhodnutí ve věci. Takové vady zjištěny nebyly. Dovolací soud proto dále
přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v rozsahu dovolacích námitek žalobce
směřujících proti nesprávnému právnímu posouzení věci.
Podle § 490 odst. 2 věty třetí ObčZ ve znění, platném v době uzavření předmětné
smlouvy ze 7. 6. 1979, tedy ve znění před novelou provedenou zákonem č.
131/1982 Sb., ke smlouvě o převodu budovy, která je v soukromém vlastnictví, a
k smlouvě o převodu nájmu zemědělského (lesního) pozemku, je třeba souhlasu
okresního národního výboru. Novelou, provedenou zákonem č. 131/1982 Sb., bylo
toto ustanovení změněno a nadále znělo tak, že k smlouvě o převodu budovy,
která je v soukromém vlastnictví a k smlouvě o převodu nebo nájmu zemědělského
(lesního) pozemku, je třeba souhlasu národního výboru, ledaže jde o převod do
socialistického společenského vlastnictví. Podle § 507a odst. l ObčZ ve znění
novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb., pokud není uvedeno jinak, řídí se
ustanoveními tohoto zákona i právní vztahy vzniklé v době od 1. dubna 1964 do
1. dubna 1983. Uvedené ustanovení zakotvilo tzv. pravou zpětnou působnost
zákona č. 131/1982 Sb., takže na vztahy mezi účastníky bylo možno nadále
aplikovat § 490 odst. 2 ObčZ ve znění této novely. Pravá zpětná působnost se
vztahovala i na § 47 odst. 1 a 3 ObčZ ve znění novely, podle kterého jestliže
zákon stanoví, že ke smlouvě je třeba rozhodnutí příslušného orgánu, je smlouva
účinná tímto rozhodnutím. Je-li rozhodnutí záporné, smlouva se ruší. Nedošlo-li
na návrh podaný do tří let od uzavření smlouvy k rozhodnutí příslušného orgánu
nebo k registraci, platí, že účastníci od smlouvy odstoupili (do 1. 4. 1983
bylo v § 47 ObčZ stanoveno, že pokud se účastníci v předepsané formě shodli na
obsahu smlouvy a k jejímu vzniku je třeba ještě rozhodnutí příslušného orgánu,
jsou svými projevy vázáni až do tohoto rozhodnutí. Je-li rozhodnutí záporné, ke
smlouvě nedojde.).
Z uvedených ustanovení vyplývá, že po účinnosti novely, t. j. po 1. 4. 1983, ke
smlouvě o převodu zemědělského pozemku do socialistického vlastnictví, uzavřené
v roce 1979, nebylo ve smyslu § 507a a § 490 odst. 2 ObčZ ve znění zákona č.
131/1982 Sb. třeba souhlasu ONV. Vzhledem k tomu nemohla ani nastoupit zákonná
domněnka o odstoupení účastníků od smlouvy podle § 47 odst. 3 ObčZ ve znění
této novely.
Pokud jde o otázku registrace smlouvy, uzavřené v roce 1979, která se týkala
převodu zemědělského pozemku z vlastnictví občanů do vlastnictví státu, pak šlo
o převod nemovitosti v soukromém vlastnictví (§ 127 ObčZ ve znění platném ke
dni uzavření smlouvy, tj. před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. a
contr., vymezující předmět osobního vlastnictví občanů, a § 490 ObčZ (téhož
znění) do socialistického společenského vlastnictví (čl. 8 zákona č. 100/1960,
Ústavy ČSSR).
Podle § 490 odst. 2 ObčZ před novelou provedenou zákonem č. 131/1982 Sb. se na
smluvní převody zemědělských pozemků vztahuje přiměřeně ustanovení § 134, v
němž bylo uvedeno, že ke smlouvě o převodu nemovitosti je třeba její registrace
státním notářstvím. Vlastnictví přechází registrací smlouvy. Toto ustanovení
bylo však obsaženo v Hlavě druhé, upravující Osobní vlastnictví a předcházející
§ 133 stanovil způsoby nabytí osobního vlastnictví.
Závěr odvolacího soudu, k němuž dospěl systematickým výkladem, že registrace
smlouvy jako předpoklad převodu vlastnictví k zemědělskému pozemku byla nutná
jen při jeho nabytí do soukromého vlastnictví, nikoli při nabytí do vlastnictví
socialistického, je tedy správný. Pokud v § 134 odst. 2 ObčZ ve znění novely
provedené zákonem č. 131/1982 Sb. bylo uvedeno, že převádí-li se nemovitá věc
na základě smlouvy, nabývá se vlastnictví účinností smlouvy. K její účinnosti
je třeba registrace státním notářstvím, nejde-li o převod do socialistického
vlastnictví, pak tato novela jen výslovně upravila, co již i dříve z platné
úpravy výkladem vyplývalo. Úprava registrace smluv již od 1964 odpovídala také
tehdejší preferenci „socialistického vlastnictví“ oproti vlastnictví
soukromému. Nabytí těchto pozemků do socialistického vlastnictví nebylo třeba
prostřednictvím registrace kontrolovat, resp. proces nabytí vlastnictví byl v
tomto směru jednodušší (k tomu srov. Stanovisko Cpj 130/87 uveřejněné ve Sbírce
soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 43/88: Účelem registrace smlouvy o
převodu nemovitosti státním notářstvím je zabezpečit právní jistotu vzniku
právních vztahů podle uzavřené smlouvy. Zároveň je registrací zajišťována
účinná kontrola souladu zájmu jednotlivce se zájmy společnosti, aby dispozice s
nemovitostmi v osobním nebo soukromém vlastnictví nevedla k nehospodárnému
nakládání s nimi nebo k obohacování se jednotlivců na úkor společnosti a
spoluobčanů). Konečně lze poukázat na čl. 9 část II, směrnice ministerstva
spravedlnost a ministerstva zemědělství, lesního a vodního hospodářství z 19.
5. 1964, kterou byly vydány pokyny k postupu při registraci smluv u státních
notářství a při udělování souhlasu k převodům a nájmům některých druhů
nemovitostí okresními národními výbory, v níž bylo uvedeno, že registraci
nepodléhají smlouvy o převodu nemovitostí do socialistického společenského
vlastnictví. Ostatně i kdyby uvedený výklad neobstál, pak by s ohledem na § 507
a § 134 ObčZ ve znění po novele provedené zákonem č. 131/1982 Sb. bylo třeba
aplikovat § 134 odst. 2 ObčZ ve znění této novely.
Dovolací soud je tedy zajedno s odvolacím soudem v závěru, že k převodu
vlastnictví smlouvou o převodu zemědělského pozemku do socialistického
vlastnictví uzavřenou v roce 1979 nebylo třeba souhlasu ONV a její registrace -
byť odlišně u souhlasu ONV až na základě § 507a a § 490 odst. 2 ObčZ ve znění
novely provedené zákonem č. 131/1982 Sb. Rozsudek odvolacího soudu je z pohledu
dovolacích námitek žalobce správný a dovolání bylo proto zamítnuto (§ 243b
odst. 1 OSŘ).
Žalovaná byla v dovolacím řízení úspěšná, příslušela by jí proto podle § 243b
odst. 4, § 224 odst. 1, § 151 odst. l a § 142 odst. l OSŘ náhrada nákladů
dovolacího řízení, ty jí však nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. ledna 2002
JUDr. Marie
Rezková,v.r.
předsedkyně
senátu