Nejvyšší soud Usnesení občanské

22 Nd 174/2025

ze dne 2025-11-18
ECLI:CZ:NS:2025:22.ND.174.2025.1

22 Nd 174/2025-694

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce M. B., zastoupeného JUDr. Oldřichem Filipem, advokátem se sídlem v České Lípě, Jiráskova 613/9, proti žalovaným 1) J. H., 2) M. H., oběma zastoupeným JUDr. Vladimírem Kašparem, advokátem se sídlem v Liberci, Na Poříčí 116/5, o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 19 C 223/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2025, č. j. 83 Co 237/2021-628, o návrhu žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2025, č. j. 83 Co 237/2021-628, takto:

Návrh žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2025, č. j. 83 Co 237/2021-628, se zamítá.

1. Okresní soud v Liberci (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. 5. 2021, č. j. 19 C 223/2019-330, zrušil spoluvlastnictví žalobce a žalovaných k pozemku parc. č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, a k pozemkům parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY (dále též „nemovité věci“) – výrok I a nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalobce (výrok II). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně v obecné pariční lhůtě na vypořádání jejich podílu částku 2 530 000 Kč (výrok III), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok IV) a o povinnosti žalobce a žalovaných nahradit České republice – Okresnímu soudu v Liberci náklady řízení státu (výroky V a VI).

2. K odvolání žalovaných Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2025, č. j. 83 Co 237/2021-628, (dále také „rozhodnutí odvolacího soudu“) rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil (výrok I), ve výroku III jej změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku na vypořádání podílu částku 3 670 000 Kč (výrok II), rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III), žalobci a žalovaným (povinným společně a nerozdílně) uložil povinnost nahradit České republice na účet Okresního soudu v Liberci náklady řízení státu vzniklé v řízení před okresním soudem ve výši 3 572,50 Kč (výrok IV) a České republice na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem náklady řízení státu vzniklé v řízení před odvolacím soudem ve výši 5 113 Kč (výrok V).

3. Proti rozsudku odvolacího soudu doručenému žalovaným (dále rovněž „dovolatelé“) dne 17. 2. 2025 bylo podáno dovolání, jež bylo dodáno do datové schránky Nejvyššího soudu dne 24. 3. 2025. Dovolatelé vymezují přípustnost dovolání citací ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále „o. s. ř.“). Uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci v otázce věcné aktivní legitimace žalobce, jejíž existenci popírají s odkazem na souběžně probíhající řízení vedená u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 17 C 15/2021, respektive u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 A 7/2024.

4. Součástí textu dovolání učinili žalovaní i návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu. Tento návrh dovolatelé odůvodnili takto: „Z důvodu, že dříve nežli soud o tomto dovolání bude moci rozhodnout, může ve skutečnosti protiústavní a proto nepravomocný a nevykonatelný rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem pobočka v Liberci ve věci č. j. 83 Co 237/2021-628 ze dne 14. 1. 2025 sloužit k napáchání neodstranitelných škod (např. V podobě neoprávněné změně vlastnictví nemovitostí a jejich následnému zavlečení) a proto navrhují žalobci (dovolatelé), aby soud vydal usnesení s tímto výrokem…..“

5. Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních vztahů jiné osoby než účastníka řízení.

6. S přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, a které musí být splněny kumulativně, to, že: dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, a je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo zahájit (případně nařídit) exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu nelze vyloučit, že dovolání může být přípustné vzhledem k hlediskům uvedeným v § 237 o. s. ř. a že byl uplatněn dovolací důvod upravený v § 241a odst. 1 o. s. ř., odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení (nedotkne se právních poměrů třetí osoby).

7. Závažnost újmy, která dovolateli hrozí (na jeho právech) neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do poměrů povinného (dovolatele). K tomu, aby dovolací soud mohl závažnost újmy posoudit, musí dovolatel uplatnit potřebná tvrzení a označit či předložit k jejich prokázání důkazy, ledaže je závažnost hrozící újmy zřejmá přímo z obsahu spisu.

8. Na podkladě shora ustavených kritérií pro rozhodnutí o návrhu dovolatelů na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, jež jsou dány kumulativně, Nejvyšší soud konstatuje, že dovolatelé podle obsahu celého podání brojí proti tomu, aby bylo zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví k nemovitým věcem a ty přikázány za náhradu do výlučného vlastnictví žalobce. Výrok I rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl ve výroku I a II potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, však pro žalované nepřináší žádný stav závažné újmy, jež by se mohla v případě neprodleného výkonu rozhodnutí či exekuce do poměrů dovolatelů nepříznivě promítnout, a sice již jen proto, že dotčenými výroky není žádnému z účastníků řízení ukládána povinnost, jíž by bylo možné vynutit exekucí, popřípadě výkonem rozhodnutí. Obava z možného „zavlečení“ nemovitých věcí (tedy jejich vyvedení z výlučného vlastnictví žalobce třetí osobě) může nastat již toliko v důsledku stavu založeného na změně vlastnictví nabytím právní moci dotčených výroků soudního rozhodnutí, jež je samo o sobě podkladem pro zápis do katastru nemovitostí [viz § 1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 17 odst. 2, 4 a 5 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon)].

9. Dovolací soud považuje za nezbytné doplnit, že návrh na odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu žalovaní nepodali a soud neshledává důvod, aby odložil právní moc rozhodnutí odvolacího soudu i bez výslovného návrhu, neboť i věcný předpoklad pro odklad právní moci je spojen s uplatněním přesvědčivých tvrzení a označením či předložením důkazů k prokázání závažného ohrožení práv dovolatele. V poměrech projednávané věci však dovolatelé žádná přesvědčivá tvrzení dovolacímu soudu nepředestřeli a k prokázání stavu závažného ohrožení jejich práv žádné důkazy nepředložili, respektive ani neoznačili (obava ze závažného ohrožení práv žalobců v podobě vyvedení nemovitých věcí z výlučného vlastnictví žalobce přitom není z obsahu spisu zřejmá).

10. Odkladu výkonu rozhodnutí či exekuce by sice podléhaly výroky II, IV a V rozhodnutí odvolacího soudu, nicméně tyto výroky podle kusého obsahu odůvodnění nejsou návrhem žalovaných na odklad vykonatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu dotčeny.

11. Nejvyšší soud (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání, jež směřuje proti rozhodnutí ve věci samé) návrh žalovaných na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 1. 2025, č. j. 83 Co 237/2021-628, jako nedůvodný zamítl [§ 243 písm. a) o. s. ř.].

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. 11. 2025

JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu