22 Nd 200/2004
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího
Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Marie Rezkové ve věci
žalobkyně D. T., proti žalovaným: 1) L. B., zastoupenému advokátkou, 2) L. F.,
zastoupené advokátkou, 3) J. B., 4) L. B., zastoupenému advokátem, 5) I. V.,
6) M. D., a 7) L. B., o vydání nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Novém
Jičíně pod sp. zn. 18 C 167/2002, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému
soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 18 C 167/2002
se nepřikazuje z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
Ve shora uvedené věci se žalobkyně domáhá žalobou, podanou u Okresního
soudu v Novém Jičíně 24. 6. 2002, vydání nemovitostí v žalobě specifikovaných,
nacházejících se v katastrálním území K., obec P.
Dopisem doručeným uvedenému soudu 27. 8. 2004 jednak omlouvá svoji
neúčast při jednání „v nejbližší době“ vzhledem ke svému zdravotnímu stavu,
jednak uvádí, že trvá na projednání věci za své osobní přítomnosti, a dále
žádá, „aby věc byla postoupena k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 6“. K
dopisu přikládá potvrzení Fakultní nemocnice v M. z 25. 6. 2004, že je pod
kontrolou „Interní kliniky M.“ pro hypertenzi a reaktivní depresivní stav, s
tím, že „závažnost zdravotního stavu kontraindikuje dlouhodobě možnost
zúčastňovat se soudních jednání“.
Všichni žalovaní se k návrhu žalobkyně na přikázání věci k projednání
Obvodnímu soudu pro Prahu 6 písemně vyjádřili s nesouhlasným stanoviskem.
Namítají veskrze, že by bylo neefektivní, aby všech sedm žalovaných, mezi nimiž
jsou rovněž osoby vyššího věku, včetně jejich právních zástupců, dojíždělo k
soudnímu jednání až do P. Žalovaná L. F. navíc poukazuje na to, že žalobkyně
„má svého zmocněnce“, který ji může zastupovat a dále, že u Okresního soudu v
Novém Jičíně probíhá pod sp. zn. 16 C 26/95 k návrhu žalobkyně další spor se 17
žalovanými, v rámci něhož rovněž nesouhlasila s delegací věci, které se
žalobkyně domáhala. Žalovaný J. B. navíc navrhuje, aby soud, nemůže-li se
žalobkyně soudního jednání dlouhodobě účastnit, žalobkyni ustanovil
opatrovníka. Žalovaná L. F. zdůrazňuje svůj vyšší věk. Žalovaní M. D. a I. V.
nad rámec uvedeného považují návrh žalobkyně za „zdržovací taktiku“ se záměrem
co nejvíce oddálit projednání věci. Žalovaný L. B. zdůrazňuje ekonomickou
stránku při delegování věci. Žalovaný L. B. namítá, že není dán právní důvod k
delegaci věci; žalobkyně uplatňuje svoje nároky proti žalovaným již svojí pátou
žalobou, soudí se 14 let a její žaloby byly postupně zamítány. Doporučuje, aby
při rozhodování o delegaci věci bylo vzato v úvahu i morální hledisko a
připomíná, že nemovitosti, které jsou předmětem sporu, se nacházejí v obvodu
tamního okresního soudu.
Žádost žalobkyně, „aby věc byla postoupena k projednání k Obvodnímu soudu pro
Prahu 9“, je obsahově návrhem na přikázání věci jinému soudu z důvodu
vhodnosti. Podle § 12 odst. 2 a 3 občanského soudního řádu může být věc z
tohoto důvodu jinému soudu přikázána. O přikázání věci rozhoduje soud, který je
nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc
přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc
přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který má být věc přikázána.
K rozhodování o delegaci věci z důvodu vhodnosti může dojít na návrh účastníka
nebo z iniciativy soudu. Jedním z předpokladů pro rozhodnutí je znalost
stanoviska účastníků řízení k návrhu na delegaci věci včetně soudu, jemuž má
být věc přikázána, neboť úvaha o vhodnosti musí zahrnovat i posouzení poměrů
účastníků, jimi uváděné důvody a závěr, že delegací nebude navozen stav, který
by byl v poměrech některého z nich nepříznivý. Hlavními kritérii pro posouzení
vhodnosti delegace věci je rychlost a hospodárnost a samozřejmě mimořádnost
poměrů některého z účastníků a dosavadní výsledky řízení.
Nejvyšší soud v daném případě neshledal zákonné podmínky pro přikázání
věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Pro tento závěr vyšel především ze
skutečnosti, že řízení o žalobě, podané příslušnému soudu 24. 6. 2002, již
pokročilo a soud je s věcí zevrubně obeznámen. Bylo by proto nehospodárné a
časově náročné, aby se s obsahem spisu musel znovu podrobně seznamovat jiný
soud. Otázku ekonomie řízení nutno posuzovat i s ohledem na větší počet
žalovaných včetně jejich právních zástupců ve vztahu k vzdálenosti soudu, který
by měl věc projednávat, od jejich bydliště a náklady s tím spojené. Jakkoliv
jsou žalobkyní uváděné důvody pro přikázání věci soudu v blízkosti jejího
bydliště ze zdravotních důvodů významné, nelze přehlédnout možnost provedení
jejího výslechu na základě dožádání některým soudem v Praze a bez významu není
ani možnost jejího zastoupení právním zástupcem.
Nejvyšší soud proto návrhu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. prosince 2004
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu