22 Nd 309/2024-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci navrhovatelky (matky): A. M., zastoupené Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti domnělému otci: R. F., za účasti nezletilého dítěte: AAAAA (pseudonym), zastoupené opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, se sídlem v Brně, Šilingrovo náměstí 257/3, identifikační číslo osoby: 00025402, o určení otcovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 Nc 25001/2024 (28 P a Nc 18/2024), o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 28 Nc 25001/2024, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4.
Matka nezletilé se žalobou podanou dne 12. 1. 2024 u Obvodnímu soudu pro Prahu 3 domáhala určení otcovství domnělého otce k nezletilé AAAAA. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 8. 4. 2024, č. j. 28 Nc 25001/2024-23 (28 P a Nc 18/2024), vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a rozhodl, že věc bude po právní moci předložena podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále „o. s. ř.“) Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu (výrok II). Výrokem III jmenoval v souladu s § 469 odst. 1 ve spojení s § 470 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále „z.
ř. s.“) nezletilé opatrovníka pro předmětné řízení, a sice Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí se sídlem v Brně a výrokem IV vyzval účastníky, aby soudu zaslali ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení stanovisko, který soud prvního stupně v České republice preferují. Obvodní soud pro Prahu 3 odůvodnil uvedené rozhodnutí tím, že matka a nezletilé dítě, ke kterému je otcovství určováno, jsou občany Republiky XY, kde mají aktuálně bydliště. Otec je občanem České republiky s registrovaným bydlištěm v obvodu XY, dlouhodobě ovšem bydlí v Rakousku.
Z toho plyne, že žádný z účastníků v obvodu soudu, u nějž byl návrh na určení otcovství podán, nebydlí a v době podání návrhu ani nebydlel. Zatímco podmínky mezinárodní příslušnosti soudu v České republice jsou splněny, neboť žalovaný, jakožto domnělý otec, je občanem České republiky, podmínky pro určení místní soudní příslušnosti chybějí. V této souvislosti Obvodní soud pro Prahu 3 odkázal na ustanovení § 417 odst. 1 a 2 z. ř. s., který zakotvuje pro řízení o určení a popření otcovství vlastní úpravu místní příslušnosti, jež je odlišná od § 53 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále ,,ZMPS“).
Z tohoto důvodu Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl o své místní nepříslušnosti a o předložení věci Nejvyššímu soudu k určení soudu, který věc projedná a rozhodne. Proti výroku II a III citovaného usnesení podala nezletilá prostřednictvím Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí odvolání k Městskému soudu v Praze. V odvolání namítala, že by místně příslušným soudem měl být Obvodní soud pro Prahu 4. Odkázala v této souvislosti na § 86 odst. 1 o. s. ř., dle kterého jestliže žalovaný, který je občanem České republiky, nemá obecný soud nebo nemá obecný soud v České republice, je příslušný soud, v jehož obvodu měl v České republice poslední známé bydliště.
Třetí výrok napadla odvoláním proto, že § 470 z. ř. s. hovoří o zmocněnci účastníka; toto ustanovení však směřuje na jiné případy, než je opatrovnictví dítěte, kterého se týká § 469 z. ř. s. Dle jejího názoru by proto měl být ve výroku III napadeného usnesení uveden pouze § 469 z. ř. s. K podanému odvolání se ostatní účastníci nevyjádřili, avšak zaslali své stanovisko, dle kterého oba (navrhovatelka - matka i domnělý otec) shodně preferují, aby se řízení konalo v České republice a věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4.
Městský soud v Praze o odvolání rozhodl usnesením ze dne 17. 5. 2024, č. j.
17
Co 155/2024-46, kterým usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ve výroku II potvrdil (výrok I) a ve výroku III změnil tak, že opatrovníka soud jmenuje podle § 469 odst. 1 z. ř. s.; jinak tento výrok ve zbytku taktéž potvrdil. Po právní moci usnesení odvolacího soudu byla věc postoupena Nejvyššímu soudu k určení místně příslušného soudu. Podle § 53 ZMPS žalobu na určení a popření rodičovství lze podat u obecného soudu žalovaného v České republice; nemá-li zde žalovaný obecný soud, u obecného soudu žalobce.
Pravomoc českých soudů je dána i tehdy, nemá-li žalobce v České republice obecný soud, ale jeden z rodičů, nebo dítě, je státním občanem České republiky. Podle § 417 z. ř. s. je pro řízení o určení a popření otcovství místně příslušný obecný soud dítěte (odst. 1). Není-li možné určit příslušnost podle odstavce 1, je pro řízení příslušný obecný soud matky (odst. 2). Podle § 420 odst. 1 z. ř. s. účastníky řízení o určení a popření otcovství jsou žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec), nebo jehož otcovství má být popřeno.
Podle § 1 odst. 3 z. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Podle § 105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek § 11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu. Podle § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12.
11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že jsou naplněny zákonné předpoklady pro určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť není možné dovodit podmínky místní příslušnosti podle § 417 z. ř. s. Nejvyšší soud v přítomné věci vycházel z obsahu spisu, z něhož plyne, že navrhovatelka - matka preferuje, aby věc byla projednána a rozhodnuta Obvodním soudem pro Prahu 4, neboť se jedná o soud, v jehož obvodu má domnělý otec místo trvalého pobytu. Obdobné stanovisko vyjádřil i domnělý otec, který uvedl, že dlouhodobě žije v Rakouské republice, avšak trvale je hlášen k pobytu v České republice na území městské části XY, která spadá do obvodu působnosti Obvodního soudu pro Prahu 4.
Preferuje proto také, aby věc projednal a rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4.
Jelikož Nejvyšší soud v projednávané věci shledal absenci skutečností, jež by zakládaly nejen místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 3, ale i jakéhokoliv jiného soudu prvního stupně v České republice, přihlédl ke souladným stanoviskům všech účastníků řízení a určil, že tato právní věc bude projednána a rozhodnuta jako místně příslušným Obvodním soudem pro Prahu 4. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tento postup neodporuje zásadě hospodárnosti řízení, neboť předmětné řízení je teprve na samém počátku a nebyly provedeny žádné procesní úkony, popřípadě důkazy, které by musel Obvodní soud pro Prahu 4 opakovat.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 7. 2024
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D. předseda senátu