22 Nd 333/2022-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Martiny Štolbové ve věci oprávněné: AAAAA (pseudonym), narozená XY, bytem XY, zastoupená zákonnou zástupkyní S. K., narozenou XY, bytem XY, proti povinnému: V. B., narozený XY, bytem XY, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 33 EXE 5430/2022, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 33 EXE 5430/2022 projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích.
Exekučním návrhem podaným u soudního exekutora JUDr. Ondřeje Mareše, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, se oprávněná domáhá vůči povinnému nařízení exekuce k vymožení pohledávky ve výši 12 000 Kč s příslušenstvím na základě exekučního titulu, kterým je vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 9. 2020, č. j. 14 Nc 1025/2020-61, 17 P a N 40/2020. Dne 28. 3. 2022 požádal soudní exekutor JUDr. Ondřej Mareš, LL.M. o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného. Okresní soud v Litoměřicích usnesením ze dne 16.
2. 2022, č. j. 33 EXE 5430/2022-15, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o předložení věci podle § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místní příslušnosti. V odůvodnění uvedl, že je v exekučním návrhu uvedena adresa bydliště povinného „XY“. Povinný neprochází registrem obyvatel. Podle sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, byl povinný soudně vyhoštěn z území České republiky od 16. 4.
2019 do 4. 12. 2022. Současné místo pobytu povinného není známé. Podle § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Podle § 45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále „exekuční řád“), místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení platí, že je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí.
Podle § 11 odst. 3 o. s. ř., který se v souladu s § 52 odst. 1 exekučního řádu použije i pro exekuční řízení, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle § 11 odst. 3 o.
s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
Ustanovení § 105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud. V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu § 45 odst. 2 exekučního řádu, neboť nemá známé místo pobytu na území České republiky. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní), Nejvyšší soud dovodil, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného.
Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v § 11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno a zároveň v jehož obvodu má sídlo soudní exekutor a bydliště oprávněná a její zákonná zástupkyně, tj. Okresní soud v Litoměřicích [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz)].
Nejvyšší soud proto podle § 11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud v Litoměřicích tím soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 7. 2022
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu